Děj hry se odehrává ve smyšlené zemi zvané Republia, ve
které vládne přísný diktátorský režim. Nedávno
skončila válka s nepřátelskou zemí Antegria a poslední zbytky rebelských
povstání byly potlačeny. Ovšem většina populace není zcela na straně vlády. A
v této situaci přicházíte na řadu vy jako šéfeditor v místních
novinách. Vašim úkolem je pečlivě podle obsahu vybírat články, které budou
v novinách následující den otištěny – samozřejmě tak, abyste změnili
smýšlení lidí a obrátili je na stranu vlády. Jelikož vám vláda vyhrožuje
bezpečím vaší rodiny, nezbývá vám nic jiného, než se pustit do práce a začít tvořit
pořádný totalitní plátek plný vládní propagandy.
Dny plynou, vy stále sázíte články o neskutečné síle armády
Republie, heroických úspěších jejich sportovců a občas vyplníte prázdné místo
počasím. Když v tom se vám v „news feedu“, ze kterého vybíráte použitelné
články, začnou objevovat zprvu nečitelné zprávy, neznámého původu. Po pár
dalších dnech zjistíte, že se vás snaží kontaktovat rebelové snažící se svrhnout
režim a chtějí vás přesvědčit, abyste jim pomohli. Pomoc spočívá samozřejmě
v neutajování zásadních informací a snížení důvěry místní totalitní vládě.
Rebelové vám slíbí, že se postarají o vaší rodinu a nebude vám hrozit žádné
nebezpečí. Odteď je už jen na vás, jestli se ve vás hne svědomí, budete věřit
rebelům, že dokáží ochránit vaši rodinu a začnete sabotovat svou práci, nebo
budete prosby rebelů ignorovat a raději se budete držet teplého a relativně
bezpečného místečka v kanclu na místním vydavatelství ministerstva médií.
Po grafické stránce je The Republia Times zpracována poměrně
jednoduše. Veškeré prostředí hry je tvořeno černobílou grafikou s hrubým
rastrem a převládá množství textu. K tématu hry se ovšem toto surové
prostředí hodí a podkresluje dusnou atmosféru totalitního režimu. Titulní logo
novin je vyvedeno fontem, který nápadně připomíná loga skutečných deníků The
New York Times, či The Daily Telegraph. Těžko říct, zdali tímto autor naráží na
možnou neobjektivitu těchto deníků, nebo jde o podobnost čistě náhodnou, bez
dalšího skrytého významu.
Během hry se setkáte prakticky jen se třemi různými
obrazovkami, kdy dvě z nich jsou pouze informativní a sdělují vám úkoly
pro nadcházející dny, případně souhrn toho, jak se vám v minulých dnech
dařilo naplňovat zadané úkoly. Na té poslední strávíte nejvíce času. Během dne,
jehož plynutí můžete sledovat na imaginárních hodinách, vám postupně
v jednom sloupci přibývají články od novinářů a vašim úkolem je vybírat ty
„správné“ a formou drag and drop je sázet na titulní stránku vašich novin. Systém
je jednoduchý. Každý článek je buďto prorežimní, protirežimní, anebo bez
jakéhokoli politického podtextu. Sázením prorežimních článků zvyšujete
loajalitu čtenářů k režimu, naopak při výběru protirežimních článků ji
snižujete. Relativní váhu vlivu každého článku můžete ovlivnit velikostí,
kterou tento článek pošlete do tisku. Na výběr máte ze tří možných velikostí, kdy
potencionální vliv každého článku je přímo úměrný této velikosti.
Logika hry je jednoduchá a po chvíli ji pochopí každý. Někomu
by princip hry mohl připadat poněkud monotónní snad až nudný. Když se ovšem do
hry vloží aspekt rebelů, kteří se vás snaží kontaktovat pomocí podstrčených
článků, dostává hra úplně jiný rozměr. Hráč je teď nucen uvažovat jinak. Pomoci
rebelům a ohrozit tak bezpečí vlastní rodiny? Nebo si raději nehrát na hrdinu a
volání rebelů o pomoc ignorovat? V uvažování hráče nyní nastává dilema.
Obětovat relativně spokojený osobní život pro neúplně jisté blaho společnosti,
nebo ne? Co je důležitější? Troufnu si říct, že téměř všichni hráči po prvotní
nejistotě postupně začnou rebelům pomáhat stejně jako já. Můžete postupně
vkládat články pomáhající rebelům a tím snižovat loajalitu čtenářů k režimu. Po
několika odehraných hrách ovšem zjistíte, že veškeré snahy o pomoc rebelům a
zároveň záchranu vaši rodiny jsou zbytečné. I když se vám daří plnit příkazy
rebelů a nakonec dojde ke svrhnutí režimu, vaši rodinu se nakonec zachránit
nepodaří. „Co už, je to jen hra.“, řeknete si a pokračujete dál v hraní.
Nový režim vám najde novou ženu, děti a za odměnu vás požádá o pomoc
v národních novinách. Po pár chvílích si uvědomíte, že se vlastně nic
nezměnilo. Pánové ve vládě si vyměnili pozice, přepsalo se logo vašich novin,
ale vy děláte tu stejnou špinavou práci, aby byla vaše rodina v bezpečí.
Znovu.
Tahle hra nelze vyhrát. Není to ani jejím cílem. Hra má
donutit hráče zamyslet se. Nad absurditou totalitních režimů a propagandy, nad
mocí, ale i bezmocností jedince uvězněného v takovémto státě a hlavně nad
obrovskou mocí masmédií ovlivnit smýšlení celé populace. Tyto cíle hra splnila
pomocí silného narativu v podobě vydíraného novináře s rodinou na
výbornou.
Marián Lorenc
374122
No comments:
Post a Comment