Analýza - The Best Amendment

        Při prvním otevření jednoduché casual hry s příhodným názvem The Best Amendment může průměrný tuctový hráč nabýt dojmu, že právě spustil typickou jednoduchou střílecí hru, kterých se na internetu válí spousta a jedna ničím nevyčnívá nad ostatní. Pro některé z těchto hráčů škatulkovaných jako fanoušky westernových filmů může být lákavým maximálně tak soundtrack, jenž může leckomu připomenout, jak v dětství s napětím v televizi sledoval duel dvou kovbojů s potícími se čely a nabitými kolty za pasem, kde se jeden snažil skolit svého soupeře, dříve než jím bude skolen on sám. Pro podtrhnutí napínavé atmosféry byly tyto dnes už klasické filmové scény doprovázeny strhující hudbou, ne nepodobnou právě soundtracku, který použili tvůrci z Molleindustria i v této hře.

        Mohl bych zmínit i zajímavý způsob ovládání, kde chvíli trvalo, než se mi vryl takříkajíc pod kůži. Takovýmto rozborem bych však přehlédl skutečný přínos celé hry a zvlášť myšlenku, kterou tvůrci v čele s Paolo Pedercinem chtějí touto "nenásilnou" formou říci celému světu. Pokud Vám jméno tohoto tvůrce her ani firmy, kde působí, neříká zhola nic, tak vězte, že na svém triku mají například i vysoce oceňovanou hru Unmanned, z čehož můžeme ihned vytušit, že i The Best Amendment bude nějakým způsobem vybočovat ze škatulky průměru.

        Ve zkratce by šlo říci, že hra se snaží hráče donutit zapřemýšlet nad tématem zbraní a násilí. Komu toto krátké shrnutí nestačilo, může se na dalších řádcích dočíst podrobnější rozvinutí této myšlenky.  Pod hlavním oknem se hrou samotnou i sami tvůrci, vědomi si možnosti, že ne všichni potencionální hráči hry se budou hlouběji zamýšlet nad tím, proč vůbec hra vznikla nebo co se snaží sdělit, umístili krátký popis hry. V tomto popisu je napsáno, že se jedná o neoficiální NRA hru vyžadující ovládání zbraně, taktické střílení a hlavně čtyř-dimenzionální uvažování. Hráči pocházející z USA museli mít nejspíše jasno, ale ostatní ze zbytku světa budou prvně zjišťovat, co může znamenat ta bájná zkratka NRA. NRA je zkratkou National Rifle Association of America, což je nejstarší, nejvlivnější a nejznámější střelecká organizace v Americe. Výkonný vice-prezident této organizace Wayne Lapierre jednou prohlásil tuto větu: "The only thing that stops a bad guy with a gun is a good guy with a gun." Tato věta zní velmi bizarně v návaznosti na tragickou událost, kdy bylo v Sandy Hook Elementary School zastřeleno 26 osob. Když si dále uvědomíme, že název hry The Best Amendment nejspíše odkazuje na druhý dodatek (Second Amendment) americké ústavy říkající: "Právo držet a nosit zbraně", může nám být ihned jasné, že tato hra má být jakýmsi stanoviskem k čemu může vést vzájemné zabíjení lidí. Toto stanovisko se tvůrcům nejspíše honilo hlavou už déle a až tragická střelba ve škole byla tzv. poslední kapkou, kvůli které se rozhodli vyjádřit svůj názor veřejně formou hry, jejíž vznik se datuje na období krátce po střelbě.

        Když nyní už známe hlavní myšlenku celé hry a její přínos, můžeme si popsat veškeré herní prvky, prostřednictvím kterých nám hra sděluje stanoviska autorů. Pomocí kláves WASD a myši dochází k ovládání hlavního hrdiny. Tento způsob ovládání je typickým pro téměř každou dnešní střílecí hru. Avšak hrdina se pohybuje takovým zvláštním způsobem, kdy je potřeba jisté dávky trpělivosti k naučení se ovládání hry. Námi ovládaný hrdina v hře nazývaný "good guy" je zahalen do bílé barvy a jeho hlavním cílem je ve vymezeném limitu jedné minuty sesbírat bílé hvězdičky. S rostoucími úrovněmi postupně přibývají černě odění "bad guys". Nikoho určitě nepřekvapí, že "bad guys" mají stejný úkol, jako bílý "good guy", zastřelit ostatní a sesbírat bílé hvězdičky. Obě strany přitom v každém kole využívají z nepřeberného množství zbraní od pistole, přes samopal, brokovnici nebo taky raketomet. Mezi jednotlivými úrovněmi bývají čas od času zobrazovány různé známé výroky o zbraních. Výroky jsou často vytrženy z kontextu a při zabíjení černých nepřátel mi subjektivně někdy zaváněly až černým humorem, i když to pravděpodobně nebyl záměr autorů. Když se na tento mnou popisovaný herní mechanismus podíváme z větší perspektivy a přimyslíme si v úvodu vzpomínanou westernovou hudbu, tak najednou dává smysl část popisu od autorů, že hra vyžaduje čtyř-dimenzionální uvažování.

        Osobně mi chvíli trvalo, než jsem pochopil, co čtyř-dimenzionální uvažování znamená. Naši nepřátelé totiž nejsou proti nám ovládáni žádným sofistikovaným počítačovým algoritmem pro umělou inteligenci typu Minimax, s oblibou využívaného u šachů, nebo jiného podobného algoritmu využívaného u her. Oni v každé nadcházející úrovni kopírují naše kroky z předcházející úrovně. Ať už jsme tvrdě šli za svým a stylem Terminátora postříleli brokovnicí všechny z bezprostřední blízkosti, nebo naopak stáli někde u okraje hrací obrazovky a kulometem stříleli po ostatních, jejich reakce a pohyby budou totožné. Tímto způsobem v každé další úrovni začínáme být svědkem čím dál krvavějšího masakru. Několik absolvovaných úrovní a člověk se začne zamýšlet, jestli nakonec není on také tím špatným. S pravděpodobností limitně blížící se sto procentům nás tvůrci hry chtěli k tomuto zamyšlení dohnat. Sice postřílíme údajně zlé černé padouchy, někdo jiný však může v tomto chování spatřovat padoucha i v nás.

        I když se jako hráči budeme moci částečně rozhodovat, jakým způsobem ke sběru bílých hvězdiček přistoupíme, například vyčkáváním, tak stále nakonec budeme muset pro zisk bílé hvězdy posledního přeživšího soupeře zastřelit. To je podle mého názoru lehký přešlap od tvůrců hry, protože mohla existovat i úplná cesta bez odporu, kterou ovšem zde nemůžeme použít. Když tento přístup srovnám s velkými komerčními hrami typu Zaklínač, tak zde nacházím jistou paralelu. Tyto hry se také snaží simulovat dopad hráčových rozhodnutí na herní svět. Oproti nim však The Best Amendment klade důraz pouze na onu základní myšlenku, podobající se fyzikálnímu zákonu akce a reakce.

        The Best Amendment je tedy hra, která pod nevýraznou zevnější slupkou a s minimem prostředků, řeší závažné téma morální otázky držení zbraní. Ač původně bylo držení zbraní vymyšleno s dobrým úmyslem, tak bezhlavým jednáním může vést k činům, které za dobré označit nemůžeme. Všechny své hráče se snaží k této otázce donutit minimálně zapřemýšlet a já soudím, že se jí to i úspěšně daří. Kromě jiného k tomuto morálnímu zamyšlení hráče vede i celkově zábavnou formou, což jen podtrhuje, že Molleindustria odvedla opravdu dobrou práci. 

Martin Klvaňa, 395893