The Republia Times

Morální zásady a principy versus blahobyt nebo spíše přežití vlastní rodiny. To je hlavní myšlenka kterou Lucas Pope do svých her vnáší. Tento předchůdce hry Papers, please rozhodně není výjimkou. Lucas nás ve své první Flash hře obsazuje do role vládou nově dosazeného šéfredaktora novin, The Republia Times. Co se ale zprvu může zdát jako výhodná pozice se obrátí v noční můru. 

Republia se právě dostala z války s konkurenčním státem Antegria a vy, jakožto prostředek propagandy, máte za úkol sdělit občanům v jak skvělém státě mají to štěstí žít a ukončit tím rebelii. Alespoň taková je představa vlády která si vás pojistila tím že vaší manželku s dítětem odvezla na ''bezpečné místo''. 

Hra se skládá ze tří částí. Tou hlavní je vaše pracovní plocha kde se snažíte umístit články na titulní stranu novin. A zde přichází zmiňované morální dilema. Pokud totiž hráč chce uspokojit své nadřízené a tedy vlastně celou vládu v čele s Velkým a Čestným Vůdcem, musí před veřejností zatajovat informace které v průběhu pracovního dne dostává. Má tedy na výběr mezi utajováním mnohdy vážných zpráv a riskováním života své rodiny tím že se rozhodne tyto informace sdílet s veřejností. 

Po ukončení pracovního dne se hráči dostane statistického zhodnocení dopadu právě vydaného výtisku. Dva aspekty jsou loajalita čtenářů státu a množství čtenářů. Pokud obojí roste je vláda spokojená ale pokud naopak klesá tak z toho stát vyvozuje důsledky a tím hlavním jsou životní podmínky vaší rodiny.

Dále potom následuje zpráva z ministerstva médií a spolu s vyjádřením k vaší práci a pokyny na další dny, vám sdělí jak je nebo není postaráno o vaše blízké. 

Už tak nelehkou situaci začne ještě více komplikovat zpráva od vůdce povstalců s žádostí o pomoc. Chce hráče s ujištěním že mu bude postaráno o rodinu využít jako propagandu povstalců. Je tedy na vás jestli chcete pokračovat jako nástroj povstalců nebo vlády. Ať se hráč ale rozhodne pro kteroukoliv stranu, šťastného konce se mu nedostane. 

Hra je, jak je vidno ze screenshotů, po audiovizuální stránce zpracovaná velmi jednoduše. Lucas možná záměrně použil jen černobílé spektrum barev a komunikace s hráčem je skoro výhradně na textové úrovni ale i přesto dokáže položit otázku ke které hráč možná raději nechce vědět odpověď: jak daleko je to od skutečnosti?