The Best Amendment

     Prvním dojmem, který hra vyvolává je hra o přežití v jednoduché aréně. Z lehkostí odhalíte vašeho avatara a zjistíte, že vedle pohybu můžete také střílet. Naprosto jednoduchá filozofie, zabij nebo budeš zabit. V tomto duchu jsem také prvního oponenta „zrušil“ dříve než se stihl o cokoliv pokusit, následně v dalším kole se objevili další dva. Vyhrát nebyl problém ale s každým dalším kolem se objevovalo více a více protivníků. Nakonec jsem i já dostal zásah a hra skončila. Při dalším pokusu jsem ale zaznamenal mechaniky, které hru tvoří.

     Herní design by se dal označit za velice jednoduchý. Herní plochu můžeme brát jako temnou místnost osvětlenou sloupem světla, který nám vytvoří kruh, ve kterém se můžeme pohybovat. Veškeré dění se udává právě v osvětlené části, temná místa poskytují prostor pro zobrazení životů, počtu bodů, počtu hvězdiček a tlačítka pro vypnutí hudby či hry. Avatar je reprezentován bílým kuželem, který má oči a zbraň. Protivníci se liší pouze barevně a nijak kreativně, jsou zkrátka černí. Ačkoliv bych měl hledat názory, které tato hra předává, jsem názoru, že rasistický určitě není. Bílá a černa tu spíše reprezentuje klasické dobro a zlo. I když nám hra sama ukáže, že ani tomu tvůrci tak úplně nevěřili. Právě otázka dobra a zla je zde důležitým bodem.

 

   V každém kole se vám generují různé zbraně. Každá má jiný design i vlastnosti. S lehkostí rozeznáte pistoly, samopal, bazuku, brokovnici i granátomet. Pokud ne podle vzhledu, jejich střelby se charakteristicky liší podle svých předloh. S větším sortimentem zbraní se hra jeví jako zajímavější a hráč také rychleji odhalí, že něco na chování protivníků není úplně v pořádku. 

Hudba připomíná country, jako by měla ladit atmosféru divokého západu, alespoň na mě tak zapůsobila. Doba neohrožených pistolníků a tradičních soubojů dobra se zlem, které řešili právě palné zbraně.

Narativní stránka hry je zcela potlačena a vlastně zde ani není potřeba. Vše co nám hra chce říct se dozvíme z herních mechanik. Kromě pár citátů se nikdo nedozví žádné informace.

     Protivníci prakticky žádní neexistují. Každé další kolo je pouze odrazem toho minulého.Tedy pokud hráč splní úkol zadaný hrou, tím je posbírat všechny hvězdičky v herním poli. V Prvním kole je hráč sám, tudíž si jen dojde pro svoji hvězdičku, v následujícím kole je jeho avatar náhodně vygenerován v herním poli. Navíc se tam objeví další postavička, která reprezentuje hráčova avatara v minulém kole. Neudělá nic jiného než to co hráč předvedl v předešlém kole. Pokud ho hráč zastřelí a posbírá všechny hvězdy, v dalším kole může sledovat celou situaci znovu. Samozřejmě může kdykoliv zasáhnout a změnit tak dění. A pravidla mu říkají, že zasáhnout musí, protože má sbírat hvězdy. Čím dále hráč pokračuje ve hře tím víc jeho odrazů uvidí. Pokud ho nějaká postavička zasáhne, přestože zcela neúmyslně, protože na hráčova avatara vůbec nereágují, hráč ztrácí život. V takovém případě se hra kolo restartuje. Hráč prakticky neúmyslně zabije sám sebe. To mu ale naznačí i sama hra, při smrti se objeví nápis „you have been accidentally killed by your past self“. Hráče doženou jeho činy v minulosti. Až tento nápis mě přinutil zamyslet se jak vlastně jednotlivá kola probíhala. Navíc dostanete i radu „you are not thinking forth dimensionally“, která se také objeví při hráčově selhání. 

     Fakt, že hráč ví co se stane mu logicky dává výhodu a snad každý ji při odhalení využije pro lepší postup ve hře. Na druhou stranu, hra nemá vítězného konce a každý hráč nakonec skončí stejně. Hra se proto stává jen jakýmsi poselstvím, kritizující výrok, který řekl Wayne Lapierre . “The only thing that stops a bad guy with a gun is a good guy with a gun.”

    The Best Amendment nám chce říct, že s výrokem  prohlašujícím, že jediná věc, která může zastavit padoucha se zbraní je dobrý člověk se zbraní, nesouhlasí. Kdy má člověk právo použít násilí proti násilí? Pokud vůbec taková situace může nastat. Hra jednoduše ukazuje, že zlo plodí zase jen zlo a nakonec vás vždy dožene. To, že hráč dělá chybu a řítí se do záhuby je mu zatajeno a hra ho upozorní až po jeho smrti. Znovu bych tu našel srovnání s reálným světem, kde si své chyby uvědomíme až pozdě, pokud vůbec a většinou se špatnými následky.The Best Amendment je velice povedenou reakcí tvůrců na dění ve Spojených státech. Jednoduše ale také důrazně reprezentuje svůj nesouhlas a rozhořčení.

Oldřich Lošťák 395939