Dys4ia není ani tak hrou, jako spíše interaktivním zážitkem. Autorka se snaží poukázat na to, jaké to je být ženou "uvězněnou" v mužském těle. Popisuje své pocity (ženy ji mezi sebe nepřijímají, je oslovována jako muž, byť se tak necítí, špatné pocity při chození na dámské záchody...), které nakonec vedou k rozhodnutí podstoupit hormonální substituční terapii projít tak přeměnou v ženu.
Flashová hra, připomínající osmibitovky, s poutavým soundtrackem. Hra je jednoduchá, ovládá se šipkami. Někdy je možná trochu těžké zjistit, co že je vlastně cílem, ale jelikož zde v podstatě neexistuje žádné "trestání" za chyby, tak to ničemu nevadí. Hráče může trochu překvapit velké množství barev, které autorka využívá. Obzláště ze začátku může toto v kombinaci s blikáním překvapit. Jako vše ostatní ve hře má ale i toto svůj význam. Autorka tím dle vlastních slov chtěla naznačit, že "identita člověka se také pohybuje v rozsáhlém rozpětí".
Hráč prochází celý příběh Anny. Od fáze kdy nebyla spokojena se svým životem tak jak jej žila a rozhodla se pro to začít brát hormonální terapii (Gender Bullshit). Přes přípravu na braní hormonů (Medical Bullshit), kdy řeší problémy s výběrem kliniky, různých testů a komplikací před samotnou hormonální terapií. Až k fázi se samotným braním hormonů (Hormonal Bullshit) a problémům s nimi spojenými (emocionální nestabilita, problémy s játry, vyčerpání). Hru uzavírá část "It gets better?", kdy nás autorka seznamuje s jakým přijetím se setkává u rodiny a jak si postupně začíná být jista sama sebou a svým tělem. Závěr hry nám ukazuje, že nejde o konec, nýbrž teprve o začátek.
Trochu postrádám, že se ve hře nikde nenachází vysvětlení některých zásadních otázek. V Dys4ii například vystupuje autorčina přítelkyně, což mohlo určitě někoho zarazit. Jak se přítelkyně vyrovnává s proměnou svého přítele v ženu? Nebála se Anna, že s ní jako s ženou již poté nebude chtít být? Ano, jsou zde určité metaforické náznaky, ale možná by to chtělo víc. Pro člověka, který není s transgender problematikou seznámen, může vůbec být překvapivé, že muž, cítící se být ženou, má ve přítelkyni. Hodně lidí může být podrobněji s trans problematikou seznámeno vůbec poprvé pomocí této hry a možná by stálo za zmínku, že pohlaví kterým se člověk cítí být ve skutečnosti nezávisí na sexuální orientaci.
Chybí mi zde také nějaký pojem o čase, kdy se která část odehrává. Bohužel se mi nepodařilo dohledat, v kolika letech se rozhodla začít s hormonální terapií ani jak dlouho určité fáze trvaly. Hru člověk projde během několika minut, takže ho určité body tolik nezaujmou, dokud si neuvědomí, že některé věci trvají po týdny, měsíce, možná roky?
Dys4ia je velice působivá hra, pokud se člověk vcítí do toho, jak tuto proměnu prožívala přímo autorka. LGBTQ (Lesbian Gay Bisexual Transgender Queer) lidé v současné době patří mezi skupinu nejčastějí se pokoušející o sebevraždu[1]. Hra tak v podstatě má dva různé cíle. Prvním jistě je určitým způsob pomoci ostatním trans lidem, ať zjistí, co můžou od hormonální terapie očekávat. Ale druhým, dle mého názoru podstatnějším cílem, je osvěta mezi běžnými hráči. Z tohoto důvodu se také vlastně autorka zřejmě rozhodla publikovat hru na Newgrounds. Dostat hru mezi lidi, kteří by se normálně těmito věcmi možná nezabývali. Myslím, že i podle komentářů se dá soudit, že se tento počin povedl. Netradičním způsobem tak seznámila veřejnost s ne úplně známým problémem, kterým si někteří lidé prochází. Všem kteří jsou ochotni poslouchat hra nabízí unikátní nahlédnutí do neznámého světa a uvědomit si, že jejich problémy možná občas nejsou tak úplně důležité, pokud aspoň jsou spokojeni sami se sebou.
[1] The Suicide Prevention Resource Center odhaduje, že mezi 30 a 40 % LGBTQ mladistvích se pokusilo o sebevraždu http://www.sprc.org/sites/sprc.org/files/library/SPRC_LGBT_Youth.pdf
No comments:
Post a Comment