The Republia Times je rychle vytvořená flashová hra, která vznikla při přípravě na soutěž v rychlém (za 48 h) vytváření her (Ludum Dare) v roce 2012. Jedná se o jednoduchou černobílou hru, která se ovládá myší. Osobně mi připomíná staré textové hry, ačkoliv by se za textovou, díky použití grafického rozhraní, nedá označit. Přesto, že se jedná o jednoduché grafické rozhraní, tak to hře neubírá na hratelnosti a právě naopak, hráč se více soustředí na hlavní účel hry. Ve hře je také jednoduchá hudba a zvuky.
Na úvodní obrazovce je hráč přivítán první den, jako nový šéfredaktor novin The Republia Times, které jsou, jak lze vyčíst z hlavičky, podřízeny ministerstvu médií (či ministerstvu propagandy). Dozví se, že válka se sousedním státem, Antergií, je u konce, rebelové byly také poraženi a vše se pomalu vrací do starých kolejí. Úkolem šéfredaktora bude získat co nejvíce lidí na stranu vlády. A psát jenom dobré zprávy o státu a vládě. Hráč má 3 dny na to, aby získal přízeň občanů aspoň na stupeň 20. Také se dovídá, že vláda skrývá jeho ženu a děti na „bezpečném“ místě.
Už z úvodní obrazovky nám může být zřejmé, že se nacházíme v totalitním státě a náš úkol je pracovat pro vládu. A to pod pohrůžkou násilí na rodině.
Další, hlavní obrazovka hry, se skládá ze tří sloupců. Vlevo máme časomíru, která odpočítává pracovní dobu, čtenost a míru loajality. Prostřední sloupec obsahuje newsline, ze kterého vybíráme zprávy, které se objeví ve vydání novin. Kromě jednotlivých zpráv je možno u každé vybrat i ze tří velikostí, ve kterých se objeví na stránce novin. Právě velikost zprávy, ne umístění, má vliv na vliv novin na čtenáře. Vpravo je hlavní stránka novin, do které skládáme vybrané zprávy.
Zprávy, které se objevují v newsline jsou různého avšak omezeného typu. Objevují se bulvární zprávy, zprávy ze sportu, politické, ekonomické i vojenské informace a informace o počasí. Všechny typy zpráv jsou buďto pozitivní nebo negativní - pro vládnoucí režim. Úkol však zní jasně. Vybrat zprávy pozitivní, které zvednou popularitu režimu a později také zvednou čtenost novin. Pokud hráč vybere zprávy rychleji, může pracovní den ukončit a noviny poslat do tisku.
Na další obrazovce se objeví výsledek snažení - změna loajality a čtenosti a ve vztahu k tomu také stručnou charakteristiku vydání. Následuje opět obrazovka s informacemi z ministerstva médií. A záleží na výsledku předchozího dne. Pokud je úkol splněn, tak se objeví pochvala a informace o váženosti šéfredaktorovi rodiny naopak, pokud loajalita klesla, tak se objeví doporučení a to, že rodina byla potrestána za špatnou výkonnost.
Postupem času se také objevují i zvláštní červené zprávy, které kontrastují s černobílým prostředním ostatních částí hry. Červené zprávy jsou buďto ve stylu ####....#####...###, pokud je loajalita nízká, pokud je vysoká, tak se objevují zprávy od rebelů, kteří chtějí pomoc a na oplátku nabízejí osvobození rodiny.
Po několikerém hraní hráč zjistí, že většina stylů hraní vede k jednomu konci a to eliminaci šéfredaktora a jeho rodiny. Možná až na splnění požadavků rebelů, k čemuž jsem se jako hráč nedostal. I kdyby se plně poddal režimu, tak se pomalu začínají vytrácet pozitivní zprávy či zprávy zvyšující čtenost a šéfredaktor je odstraněn pro nesplnění cílů. Při vysoké čtenosti (při pokusu o plnění cílů rebelů) je nakonec šéfredaktor vyhozen protože se vláda rozhodne využít nových médií - internetu.
Hra má ukázat, jak pracuje propaganda. Jak těžké, je pro takového novináře vybírat zprávy tak, aby se to líbilo jak čtenářům, tak zadavateli. Otázka proč by hra měla takové informace předat jinak, než osobní setkání s novinářem, který si něčím takovým prošel. Nebo četbou knih, které se tématem zabývají. Hra je sice interaktivní, ale pouze člověka vede k malému zamyšlení nad tématem. Podrobně k tématu se hra nemůže vyjádřit. A nemůže svůj účel předat ani většímu množství lidi. K této konkrétní hře se dostanou lidé, kteří herní studia studují nebo ti, kteří se k ní dostanou díky soutěži či náhodou na internetu. Dle mého názoru je s porovnáním s dalšími médii k této problematice, hraní této hry, pokud to bereme jako nástroj pro přenos nějaké myšlenky, ztráta času. Pokud hru bereme čistě jako výplň volného času, tak se hrou dá zabavit. Je otázka, jak to myslel autor. Zdali mu jde jen o zábavu, nebo i o něco víc. Myslím, že spíše to druhé. V tom případě mohl přidat ke hře další zdroje, ze kterých by hráč mohl dále čerpat. Navíc je otázka zdali má hra nějakou jasnou cílovou skupinu. Měli by to být lidé ve svobodném světě, kde zprávy může ovlivňovat snad jen vlivná finanční skupina (prostřednictvím majitele), nestrannost redaktorů, nebo stát ve kterém existuje oficiální cenzura? Ve druhém případě se hra nemá šanci dostat přes firewally.
I přes výše řečené výhrady si myslím, že je to bezesporu zajímavá hra na zajímavé téma. Které je však v naší geopolitické situaci a v tento čas poněkud neaktuální.
Radim Mlčák - 325892
No comments:
Post a Comment