Analýza - Polymorphous Perversity

Polymorphous Perversity

     K analýze jsem si vybral hru Polymorphous perversity, protože u zbylých her se mi zdálo, že jsou obsahově chudší (až na The Republia Times) než prostor sexuality, který nabízí hra, kde se místo obličeje nebo podobiznou oblíbeného hrdiny prezentujete pohlavním orgánem. Ono se to také kolem pohlavních orgánů jen točí.
      Hra začíná nepříjemným okamžikem v nejpříjemnější chvíli. Při sledování porna jste přerušeni nikoliv rodinným příslušníkem nebo někým blízkým, ale skupinkou cizích lidí, která vás uspí a donutí vás spolknout nějaký prášek, který způsobí přenos do prostoru pixelového světa. Nahý a zmatený se objevíte v pokoji spolu s nahou dívkou, která vám bez jakéhokoliv namáhání a přemlouvání přenechá moc nad svým tělem a díky její štědré povolnosti se naučíte nejzákladnější schopnost ve hře – kopulaci. Pokud však váš nejniternější pud přesahuje i číselný kód je nejvíce pravděpodobné, že jste přehlídli první tabuli, která hlásá „The conscious mind may be compared to a fountain playing in the sun and falling back into the great subterranean pool of subconscious from which it rises.“  Úvod je totiž silně spjat se samotným závěrem hry.

    Hra je postavena na základech RPG žánru. Máte postavu vrženou do digitálního světa, kterou vyvíjíte získáváním nových schopností. Rámec schopností naší postavy obsahuje triky jak nejlépe uspokojit partnera, takže časem se naučíte masturbovat, anální sex nebo orální sex. Stejně jako v klasické RPG hře máme k dispozici platidlo, pomůcky a postavy, od kterých získáváme informace. Svým způsobem hra silně připomíná sérii her Pokémon pro konzole Gameboy. Svět sice není plný nástrah a neočekávaných bojů, ale za to přesun do bojového módu a následné ovládání našeho hrdiny stojí na podobném principu s tím rozdílem, že protivník může kdykoliv zaútočit. Jelikož naše postava nemá neomezenou energii, může se kdykoliv při neuváženém zákroku vyčerpat, což by zapříčinilo konec zápasu, který by však nebyl nijak tragický. Doplňovat energii lze totiž různými pochutinami nebo krátkým spánkem v průběhu zápasu.
     Pokud máte rádi každý kout digitálního světa a prozkoumáváte jeho možnosti, určitě se vám stane, že zemřete právě díky laxnímu přístupu k sexu, který v této hře hraje velmi důležitou roli. Život vaší postavy závisí na míře nadrženosti. Pokud ale nejste schopni tuto nadrženost uspokojit, čeká vás konec hry a vy pak musíte pokračovat od nejbližšího uloženého bodu, což ve hře, která nepodporuje automatické ukládání, může být značně frustrující záležitost. Naštěstí hra není na tolik rozsáhlá a svět není tak velký, abychom nedohnali to, co jsme v krátkém čase ztratili.
     Příběh hry se točí kolem světa Cocota, ve kterém neexistuje pojem stud. Všechny postavy jsou nahé nebo jsou spoře oděné. Většinou se jedná o svršky, ale jinak se v průběhu celé hry setkáte jen s nahotou. Postavy nemají žádnou totožnost a celý systém je založen na seznamování skrze pohlavní údy nebo vyobrazením sexu. Pojem tabu je v Cocotě sprostým slovem, které pochází z „ono druhého světa, kde se lidé oblékají.“ Cocota je světem, kde je vše povoleno a kde neexistují předsudky. Tak například se ocitnete v bytě, kde dva muži sedí vedle sebe a ten druhý masturbuje a na druhé straně pokoje je svázaná žena, která vás prosí o rozvázání a je pouze na vás, jestli dámu pustíte, zneužijete nebo přidržíte, aby ji zneužil muž druhý. V jiné situaci se potkáte s třemi typy voyerismu. Prvním případem je muž masturbující nad skupinkou žen koupajících se ve vodě. Jiná žena vám u hřiště poví, že jí baví sledovat hrající nahé ženy pro pohyb jejich prsou a nakonec v jiné oblasti světa přistihnete muže, jak masturbuje nad kopulujícími prasaty. Lze tu nalézt i případ osamoceného muže na pláži, který vám vyjmenuje všechny možné sexuální odchylky, které lze najít na Wikipedii a pokud vás to nezajímá, tak si od něj můžete nechat udělat orální sex. Díky grafice vše vypadá tak nějak roztomile, a proto tato vyobrazení nemají nádech odporu.
     V takto svobodném světě není nic zvláštního. Nic není odchylkou a vše je povolené v rámci dohody mezi partnery. Zdá se, že každý si hledí svého a svět kolem nich je pohádkovým jevem. Tato svoboda sebevyjádření přináší i jiné otázky, na které hra neodpovídá. Například otázka nechtěného těhotenství, s čímž souvisí zbavení mužské odpovědnosti za případného potomka, popřípadě potrat. Otázka přenosu pohlavních chorob je vyřešena přítomným kondomem, jehož užívání ale není povinností. Na druhou stranu hra však nechce poukazovat na zvrácenost promiskuitního života, ale jejím hlavní poselství spočívá ve zprávě, která hlásá: „Mít úchylku je ok, ale pouze do té doby, než omezím něčí svobodu.“, což v případě výše zmíněného příkladu se svázanou ženou neplatí.

     Princip hry je postavený na interakci v herním světě a v závěru hry vám vydá výsledek s procenty vykazující míru náklonosti k homosexualitě, voyerismu, hédonismu, exhibicionismu, dominanci a dalších. Hra v podstatě funguje jako psychologický test. Hra vás nijak neupozornila na to, že budete podrobeni testu, tudíž jste vědomě nemohli ovlivnit jeho výsledek a být tak pod kontrolou sebe samých. Samozřejmě je to hra a některé projevy ve hrách jsou založené na způsobu zkoušky. Proto nás baví, protože můžeme okusit možnost, i když bude mít neuspokojivý závěr. Jinými slovy to, že jsme ve hře nuceni kopulovat s muži, ještě neznamená, že jsme homosexuálové. Ostatně anální sex se ve hře naučíte skrze muže, což vám nějaká procenta jistě zajistí.
     Objevuje se tu určitá spojitost mezi začátkem a koncem hry. Uvědomíte si, že počáteční citát tak nějak souvisí s celým konceptem hry. Jestliže celou hru, která se točí kolem nejzákladnějšího lidského pudu fungujícího na úrovni podvědomí, hraji vědomě, potom ve výsledku s určitou pravděpodobností budou projevy sexuálních preferencí. Ovšem na základě jednoduchých interakcí hra nemá schopnost nahlédnout do složité struktury psychiky, a proto na výsledky nahlížím spíše jako na formu zábavné informace, než na zrcadlo. 

Lukáš Puška, 382618