To build a better mousetrap
Úvod
Princip hry je ve své podstatě triviální. Na záčátku se hráč vtělí do role myšáka, jehož úkolem bude co možná nejefektivněji řídit společnost, která je zde pojatá ve své čisté strukturalitě. Řídící postava určující příděl mzdy mezi pracovníky, analytické oddělení které zkoumá trh a má za úkol projektovat stále nové výrobky tak, aby šli co nejlépe na odbyt, oddělení pracovníků, kteří vyprojektovaný produkt fyzicky vytvářejí a v neposlední řadě oddělení vyhrazené pro myši, jenž mají o práci zájem. Hráč v této virtuální společnosti zastává post managera, který má za úkol vytvořit co možná nejefektivnější hospodaření s kapitálem, kdy disponuje možností regulovat mzdu, přijímat a propouštět zaměstnance, popřípadě problémové jedince uvrhnout do vězení.
Programátoři hry nám nabízejí 3 možné scénáře, dle kterých se bude hra ubírat.
- Naše hospodaření s prostředky je neefektivní, z čehož plyne, že výrobky jsou nekvalitní, zaměstnanci nespokojeni a kapitál ubývá. Tento scénář nutně musí končit bankrotem společnosti.
- Naše hospodaření se svěřenými prostředky je velice efektivní a jsme schopni dosáhnout určitého množství prostředků, jež nám zajistí poklidný odchod do důchodu.
- Firmě se vede dobře, a zaměstnancům je tedy zvyšována mzda dle jejich nároků, což má za následek jejich neustálé přibývání, kdy množství zájemců už nejsme schopni umístit na předem určený počet míst a z velkého rozdílu mezi odměnami již pracujících a potenciálními nároky zájemců o práci vzniká ve společnosti revoluce.
Na první pohled by se nám mohlo zdát, že ideálním postupem je držet se modelu B, ale i když tak učiníme, hru jsme nevyhráli a celý koloběh se opakuje. Z toho by jsme mohli soudit, že hra nemá konce. Dle mého názoru však ukončení hry a získání statutu vítěze není pointou, za kterou by jsem mohli smyl této hry považovat. Jaká je tedy hlavní myšlenka hry a co se nám autoři snaží sdělit se pokusím nastínit v následujících odstavcích.
Čtení obrazů
Následující text bych rád pojal jakožto mé subjektivní čtení myšlenky této hry, kdy se s odhlédnutím od dějovosti zaměřím na jednotlivé obrazové reprezentace elementů v celku, k nimž se pokusím podat výklad, jak parcipují na symbolickém významu hry ve své podstatě.
Past na člověka
Zkusme nyní vztáhnout nám prezentovaný obraz této laboratorní společnosti sestávající z myší a koček na obraz materiální společnosti jako celku, kdy hlavnímy aktéry celého dějství jsme my sami.
Už první obraz nám nabízí bohatou možnost interpretace. Člověk (pro jednoznačnost mé pointy zde využiji substituce, kdy myš nahradím človekem), který je zasazen do bez prostorového rámu nás přímo vybízí k tomu, aby jsem se ho chopili a přiřadili mu jisté společenské umístění, umístění, které je již předem ve společnosti určeno, ale zatím mu není vědomě připsáno. Jakmile toto učiníme, jedinec dostává i masku „kočky“, která může reprezentovat množinu atributů charakterizující právě toto umístění a kterými se musí řídit, aby svou funkci plnil úspěšně. Nyní se naskýtá otázka spíše k zamyšlení a to, do jaké míry je ona maska/společenské postavení determinující jeho charakter. Zda-li je to stále jen člověk v předmětu a nebo přijímá za své hodnoty a charakterové rysy spjaté s konkrétním postavením v pletivu společnosti.
Nyní se dostáváme k hlavnímu obrazu, který nás provází prakticky celou dějovou stránkou hry. Jeho interpretace je očividná. Jedná se o strukturalizované znázornění třídní společnosti, jejíž rozdělení tříd na modrou, charakterizovanou slabou sociální vrstvou, snažíc se o zajištění si aspoň elementárních životních potřeb a nacházející se na spodku pomyslného žebříčku hodnot participace ve společnost, třídu červenou, tvořenou pracujícím lidem s již zajištěnými základními potřebami, co má za následek postupnou orientaci na společenský postup, z něhož vyplívající i nesnadnější úplatnost základními statky. Na nejvyšší pozici se nachází skupina analytická, jejíž základním úkolem je zkoumání celku společnosti a vytváření novějších trendů produktů jakožto paliva pro hnací motor celé ekonomicky – materiální filozofie definující hmotné prostředí, v němž existujeme.
Nakonec zde máme zbývající 2 elementy, jejichž reprezentace je méně zjevná a to v pravém horním rohu celkový objem peněz vlastněný jedním subjektem, který disponuje výsadním právem s touto komoditou nakládat dle vlastní libosti a tím řídit směřování celé společnosti. A v protějším rohu zde máme faktor strachu, fungující jako napřažený bič v rukou moderního otrokáře, operující na mentální úrovni s možností eliminovat nepohodlné a bouřící se jednotky mimo celé dění.
Jistě jste si mohli všimnout, že se ve hře nachází ještě jeden obraz, ke kterému možná ne všichni hráči dospěli, který však vyžaduje nejvyšší míru pozornosti, protože v sobě nese poměrně kontroverzní myšlenku. Myšlenku, jejíž kontroverznost je spjata s naším čtením (Pro ilustraci níže přikládám print screen myšleného obrazu).
Co zde můžeme vidět, jak jsem již zmínil v předchozím odstavci, závisí na úhlu pohledu. Z jedné strany se zde jednoznačně jeví přirovnání zástupců první a druhé třídy ke strojům, kdy jejich jejich lidskost byla nahrazena čistou funkčností v celém výrobním procesu, kdy na identitě nezáleží, jde pouze a jen o preciznost v úkonu vykonávání jim zadaného úkolu. Jak si ale dál můžeme všimnout a tento postřeh je klíčový, určující je zde třída modrá, která byla v předchozím procesu přehlížena a brána spíše na obtíž. Zde symbolizuje návrat k naší lidskosti, kdy v emočním spříznění lidé odkládají své funkce v totalitní mašinerii a navracejí se k podstatě svého bytí, kdy pokrok doby zajistil protržení bludného kruhu, jehož spojitost zajišťoval neustále se opakující cyklus výroby stále nových a nových věcí, za nímž stála touha po moci subjektu zcela ovládajícího motivátor mas a to peníze.
Jedná se tedy o utopický model společnosti, kdy život bude garantován, zastrašovací aparát bude uzamknut ve svém vlastním vězení a faktoru moci nebude nadále zapotřebí a nebo se jedná a o mnohem temnější vidinu, kdy ne že by lidé byli nahrazeni stroji, ale z lidí samotných se stanou stroje udržovány ve iluzi štěstí vycházející z eliminace rozdílů a vytvoření jednoho velkého kolektivu stejnosti a pospolitosti, bedlivě pozorovaným neviděným hlídačem, který však je připraven kdykoliv zasáhnout?
Závěr
Osobně zastávám názoru, že při dnešní provázanosti dění ve světě není možné s jasností určit, jakým směrem se dějiny naší civilizace budou nadále ubírat, ale pevně věřím, že je v moci každého z nás uchopit život nám vlastní do svých rukou a o osudu rozhodnout svobodně, přijmeme-li zodpovědnost, která je se svobodou neoddělitelně spjata.
Zhodnocení
Dle mého názoru autoři hry vytvořili velmi důmyslný model materiální společnosti, kdy je hráči nabídnuta možnost nahlédnout její vnitřní strukturu, kterou má možnost ovlivnit aniž by musel nést faktickou zodpovědnost za své činy. Myslím si, že hlavním cílem autorů bylo navést hráče k hledání svých vlastních odpovědí na problematiku spojenou s tématem této hry, v čemž byli úspěšní.
-Tomáš Kuthan
No comments:
Post a Comment