Analýza hry : Art Game by Pippin Barr

Art Game. Na první pohled hra velice jednoduchá, až primitivní, co se grafiky i ovládání týče.

Ve skutečnosti je ale všechno záměrem - jak grafika, která připomíná hry z 80 let, tak i zjednodušování uměleckého průmyslu a tvorby uměleckého díla jako takového.

Její anotace zní : "Experience the exhilaration of making art you really believe in! Experience the agony of rejection by the curatorial team! Consider selling out and just making what people seem to want! Change your mind again and follow your dreams! Be a star of the art world! Be a horrible failure! Be an artist!"

Hráč si hned na začátku vybere postavu (nebo dvojici), což ovlivní i způsob, jakým bude ve hře vytvářet umělecká díla.

1) Francouz Cicero Sassoon, jeden z nejznámějších minimalistických malířů dnešní doby, proslulý svými jednoduchými liniemi a symbolismem.

(V tomto případě jsou obrazy ve hře tvořeny napodobením hry Snake)

2) Ruská sochařka Alexandra Tetranov, která má ve světě umění velké jméno.

(U této postavy jsou tvořeny sochy na principu hry Tetris)

3) Dvojice William Edge a Susan Needle, proslulí svým videoartem.

(Zde jsou díla tvořena zjednodušenou verzí hry Space Wars. Hrát může buď jen jeden hráč, a nebo dva, pro každou postavu je zde jiné ovládání za pomocí hlávesnice. Pro jednu šipky, pro druhou písmena W A S D.)

Poté, co je socha vytvořena si hráč zvolí její název, zavolá kurátora, který dílo zhodnotí, a v případě úspěchu zařadí do připravované výstavy v MoMA.

Narativ zde není nijak rozvětvený, nýbrž přímý -  jde o jednoduchý typ vloženého (embedded) narativu, kde hráč plní úkoly a tím se hra posouvá dále, podle jednoduchého schématu : vytvoření uměleckého díla - dílo je zhodnoceno kurátorem - dílo je buď zamítnuto nebo přijato - game over nebo návštěva výstavní síně.

Možnosti, jak samotný děj ovlivnit hra moc nenabízí, hráč sice může pořád dokola tvořit další a další díla, ale to, zda u kurátora budou mít úspěch je vždy nejisté.

Poté, co se hráči povede vytvořit tři díla, která budou mít úspěch, přesune se v ději do výstavní síně, kde jsou vidět jak jeho díla, tak i jiná, od ostatních umělců, která si může libovolně prohlížet a číst jejich popisky.

Hra končí odchodem z výstavního sálu, což z ní dělá hru, kterou lze hrát stále dokola, bez konkrétního závěru nebo sbírání bodů či porovnávání skóre.

Nechat se hrou úplně pohltit a ponořit se do ní není v tomto případě tak snadné, vzhledem ke grafice, která má k reálnému světu daleko. A ani postavy nejsou něco, s čím bychom se mohli snadno ztotožnit a vžít se do příběhu, jelikož o každé z postav víme jen to, jaké umění tvoří a čím se proslavila.

Důležitou součástí hry jsou texty - slovní hodnocení kurátora, který díla hodnotí, což může být narážkou na stav současného umění, jeho subjektivní vnímání, nebo zamyšlení nad tím, jak může být umělecké dílo pochopeno úplně jinak, než autor zamýšlel, případně jak může být během pár sekund zničeno něco, na co umělec vynaložil mnoho úsilí a věřil v to.

Existuje několik možností, jak hru hrát. Buď jen usilovat o vytvoření co nejlepšího díla a doufat v úspěch u kurátora, a v opačném případě klikat ve hře Tetris dál a dál a doufat, že tentokrát to vyjde.

A nebo naopak nijak neřešit, jak bude dílo vypadat, jelikož je hodnocení kurátora pravděpodobně stejně generováno náhodně, a brát hru spíše jako text a číst v ní souvislosti se skutečným uměním, zamýšlet se nad abstrakcí umění a přemýšlet o tom, co lze za umění vůbec považovat.

A co nám hra říká? Je to narážka na spoustu věcí…

 Moderní umění – naráží na moderní umění dnešní doby, a v hráči může vyvolat otázku, co všechno lze vlastně považovat za umění. Co je umělecké dílo, a co je naopak naprostý nesmysl a odpad? Kde je ta hranice?

Jednoduchost moderního umění – na to naráží způsob, jakým je zde ztvárněna výroba díla – sochy jsou vytvářeny pouhým skládáním pixelů na sebe, malba je zase zjednodušena na úroveň hry Snake, kde vnikne obraz pouhým spojením linií.

 Subjektivita kurátorů – hodnocení kurátora je vždy nepředvídatelné, někdy je dílo označeno za úplný průšvih, jindy je zase textové pole plné samých superlativ, ačkoliv jsou to vždy díla vytvořena stejným způsobem, za omezených možností.

 Staré počítačové hry – Tetris, Space Wars, Snake, což může hráče přimět ke vzpomínání na staré časy i k zamyšlení nad tím, jak se technologie vyvíjí.

 Lze hru považovat za umění? – ztvárnění Art Game ve stylu starých her a za využití pár pixelů může vést k zamyšlení nad tím, zda se dá i samotná hra považovat za umění, když má určitý styl, něco nám sděluje a je vytvořena s určitým záměrem?

 Feminismus – jako narážku na feminismus a ženy v umění (kterým se Pippin Barr často zabývá i na svém blogu, zejména v kontextu s Mariou Abramovic) lze brát rovnoměrné rozdělení postav ve hře – 2 mužské a 2 ženské, což nám říká, že umění zdaleka není jen parketou mužů.

Abstrakce – hráč může dát prostor své fantazii a při vytváření děl a vymýšlení jejich názvů hledat různé významy abstraktních útvarů a hledat jejich podobnost.

 Koloběh - vytvořit dílo-nechat jej zhodnotit-uspět nebo selhat. A tak stále dokola, protože ani v reálném světě umělci nikdy nemají jistotu, že když mělo úspěch jedno dílo, nebude další úplným propadákem.

Pocity a emoce - zamyšlení se nad tím, jak se asi cítí umělec, když je jeho dílo zhodnoceno velmi negativně. Viz kurátorova slova ve smyslu, že dílo bylo průšvih a že radši uspořádá výstavu bez vás.

Markéta Zvolská, 399841