ANALÝZA: Art Game

V následujícím článku se pokusím zanalyzovat hru Art Game. Seznámím vás tedy se základními informacemi o hře. Dále se podívám na audiovizuální zpracování, rozeberu herní mechaniky a hlavní myšlenku hry.

Art Game vytvořilo studio Pippin Barr v roce 2013. Hra je napsaná v jazyce ActionScript 3. A byla doporučena spoustou herních portálů - například: IndieGames.com, PC Gamer či Gamasutra.

A teď už ke hře jako takové. Jedná se o webovku, kterou si můžete zcela zdarma zahrát na stránkách tvůrců. Co se týče grafického zpracování, hra vypadá velmi jednoduše. Může za to pixelová grafika, jakou jsme mohli vídat ve starších hrách. Barevná paleta hry se smrskla, na bílou a černou. Zvuky byste zde hledali marně, musíte si vystačit s klapáním vlastní klávesnice.

Už z názvu vyplývá, co bude hlavní náplní, tedy hra na umělce. Po spuštění se dostaneme do jednoduchého menu. Zde je možnost začít novou hru, pokračovat v již rozehrané, nebo kolonka about, tam se dozvíte o tom, kdo na hře pracoval. Vybereme tedy první možnost a podíváme se na novou hru. Hned na začátku si vybíráme, za jakou postavu budeme hrát. Tento výběr udává, jakým stylem se bude hra odehrávat. Máme na výběr celkem ze tří možností:

Cicero Sassoon – Původem z Francie, jedná se o jednoho z nezjnámějších minimalistických malířů dnešní doby.

Alexandra Tetranov – Původem z Ruska, mezinárodně se proslavila svým sochařským uměním.

William Edge a Susan Needle – Muž a žena, o kterých se šíří různé fámy. Důležitá je však jejich tvorba. Jsou známí diky videoartu.

Hra začíná stejně, ať už si zvolíte jakoukoliv postavu. Na začátku se nacházíte ve svém ateliéru, či dílně a promlouvá k vám kurátor. Ten oznámí, že hledá umělecká díla, která by mohl vystavit na jeho výstavě. Poté co odejde se můžete pomocí směrových kláves volně pohybovat po svém ateliéru. Jsou zde 3 objekty, se kterými můžete vést nějakou interakci. Nachází se zde telefon, ze kterého zavoláte kurátorovi, aby si přišel prohlédnout vaše umělecká díla. Dále tu je odkladiště, na již vytvořená díla, ty se zde dají přejmenovat, nebo odstranit. Poslední a nejdůležitější je vaše pracovní místo. A právě tady se hra za různé postavy odlišuje.

Cicero Sassoon

Cicero své obrazy maluje v bytovém ateliéru. Jakmile přijdete s Cicerem k malířskému stojanu a zmáčknete klávesu enter. Spustí se minihra založena na principech známého snaka. Vy jako had se tedy snažíte, sníst svou kořist v podobě náhodně se objevující tečky. Čím více kořisti sníte, tím více se had zvětšuje. A je obtížnější se vyhýbat zbytku jeho těla, do kterého  nesmíte narazit. Jestliže se tak stane, tak tato minihra končí. Výsledný obraz pak tvoří silueta vašeho hada.

Alexandra Tetranov

Alexandra pracuje ve skromnějších podmínkách. Své sochy vytváří v cihlové dílně. Místo stojanu na obrazy používá velký pracovní stůl. Jedná se pouze o estetické rozdíly, princip zůstává stejný. Po té, co přijdete k jejímu pracovišti a zmáčknete enter se spustí další minihra. Tentokrát se jedná a hru tetris.  Z vrchu obrazovky se snášejí objekty různých tvarů a vaším úkolem je skládat je dohromady, aniž by dosáhly vrcholu. Přičemž, pokud vyplníte kompletně řádek, tak ten zmizí. Výsledná socha, tak vzniká právě z těchto objektů.

William Edge a Susan Needle

Autoři mysleli i na hru více hráčů. Ovládáte tak, oba členy této dvojice. Jednoho pomocí WSAD a druhého klasicky pomocí směrových kláves. Pracují tak, že si na hlavu nasadí kosmické lodě (je velice vtipné když jeden z dvojice pobíhá s touto lodí nasazenou na hlavě po místnosti). Mechanika hry, se kterou William a Susan vytváří své dílo je založena na hře Space wars. Každý z dvojice ovládá kosmickou loď, se kterou může střílet. Uprostřed obrazovky se nachází hvězda. Vaším úkolem je zničit protihráče. Přičemž výsledné dílo je záznam vaší bitvy.

Následný gameplay už se neliší. Jakmile chcete ukázat svá díla kurátorovi, tak mu zavoláte. Ten přijde k vám do ateliéru a bude si vybírat z vašich výtvorů. Může se stát, že se mu nezalíbí žádné z vašich děl. V takovém případě je třeba sklopit uši a pracovat dále. Jakmile dosáhnete určitého počtu přijatých děl, tak se přesouváte na výstaviště. Zde se nacházejí různí návštěvníci, kteří komentují vaše výtvory. Jsou zde i ostatní 3 umělci. Ti zde stejně jako vy vystavují vlastní díla. V této částí hry tedy jen posloucháte, co si o vašem umění myslí ostatní. A pozorujete další vystavené kousky. Jakmile projdete dveřmi, jež se nacházejí na konci místností, hra končí.

Abych byl upřímný, hru jsem při prvním hraní dohrál za několik málo minut. Tak, že jsem se nezabýval tím, jak bude moje dílo vypadat či abych měl vysoké “skore” v minihře. Prostě jsem se co nejrychleji proklikal do konce hry. Následně jsem hru vypnul s tím, že mi nic nedala. Opak byl pravdou. Když jsem se po několika dnech ke hře vrátil, snažil jsem se k ní přistupovat jinak. V tu chvíli vyšly na povrch pravé klady této hry. Například, když po několika minutách tvrdé práce na jednom obraze, ze kterého máte skutečnou radost, příjde kurátor, jenž vám vlastně řekne, že vaše dílo, na kterém jste tvrdě dřeli je k ničemu. V tu chvíli ve vás začnou kolovat emoce: smutek, bezradnost, vztek... Myslím si že to skvěle ukazuje, jak se cítí nepochopený umělec.

Další vlna emocí vás zaplaví poté co se procházíte po galerii a posloucháte návštěvníky, kteří komentují vaše vystavené výtvory. Byl jsem překvapen, jak moc na mě zapůsobila negativní kritika mého díla. Komentáře ve smyslu, že už by měl skončit a podobně, přestože jsem tvorbě věnoval spoustu času, byly velmi ubíjející. Částečně mi pak vrátilo náladu to, když se našla osoba, která mému umění skutečne rozumněla a pochopila ho. A v tom to právě vězí! Já osobně umění vůbec nerozumím, takže kdybych přišel do galerie a viděl tam nějaké abstraktní umění, nejspíše bych ho okomentoval podobně jako ti lidé ve hře. A v tomto je hra perfektní. Po určitém čase se z vás stává odborník a jste schopni vidět to, co “normální” člověk schopen není. Vy vidíte epickou bitvu dvou vesmírných lodí, vy si pouhým pohledem oka dokážete představit jak přesně vznikala tahle socha a vidíte v ní jednotlivé dílky skládačky. Asi jako skutečný umělec vnímá jednotlivé linie a dokáže se na umělecká díla koukat úplně z jiného pohledu.

Autor hry také nejspíše pokukazuje na to, jak jednoduše vznikají díla moderního umění. Vždyť k tomu ve hře využívá mechaniky těch nejjednodušších her. Jako když je v dnešní době za umění považováno téměř cokoliv. Zajímavé je, že počet hratelných postav jsou čtyři. Z toho jsou dva muži a dvě ženy. Snaží se tím autor naznačit, že  ženy jsou zcela rovnocené můžům v oblasti umění ?

Umění by ve vás mělo nejaké zanechat emoce, což se Art Game daří velmi dobře. Může být tedy hra uměním?