Analýza: Art game

Následující článek pojednává o analýze hry Art Game vyvinuté roku 2013 herním vývojářem a učitelem herního designu jménem Pippin Barr na jehož stránkách je možné si hru zdarma zahrát.

Hra jako taková je velice jednoduchá (pozorně si všimněte slova „jednoduchá“, v následujícím textu se objeví ještě mnohokrát, protože hra skutečně skutečně velmi jednoduchá a minimalistická je). Ovládáním se omezuje pouze na šipky a klávesu Enter, případně mezerník. Grafická stránka hry je opět velice jednoduchá, hned na první pohled vás zaujme výrazně pixelovatá grafika situovaná do odstínů šedi. Zvuková stránka hry neexistuje. Vzhledem k datu výroby je na první pohled jasné, že hra má na srdci něco jiného než se vám snažit zprostředkovat imerzivní herní zážitek.

Po zapnutí hry se ocitnete ve velmi jednoduchém menu čítajícím dvě až tři položky a to: začít novou hru nebo zobrazit informace o hře. Poslední položkou je možnost pokračování v předchozí hře pro případ, že byste pět minut trvající hru nedokázali dohrát na jeden zátah.

Po vybrání možnosti nové hry máte na výběr jednoho ze tří (čtyř) fiktivních umělců lišících se uměleckým zaměřením. Umělci jsou: Cicero Sassoon - malíř, Alexandra Tetranov - sochařka a umělecké duo William Edge a Susan Needle zabývající se videoartem. Poslední zmíněná dvojice je určena pro hru dvou hráčů. Ať už si vyberete libovolného autora, hra začíná vždy stejně - ocitnete se ve svém ateliéru s kurátorem, který vám oznámí, že by rád zveřejnil vaši tvorbu na své výstavě. Po skončení rozhovoru máte možnost se volně projít po své pracovně a interagovat s třemi aktivními objekty: pracovním místem, kde dochází k tvorbě uměleckých děl, odkládacím místem, kde se hromadí vaše díla, které můžete přejmenovat nebo odstranit a telefonem, kterým můžete zavolat kurátora, aby si šel prohlédnout vaše díla. Jakmile máte dost děl pro výstavu (tři), začne výstava, kde máte možnost sledovat díla svá a ostatních umělců a pozorovat reakce návštěvníků galerie na vaše výtvory. Hra skončí jakmile vyjdete východem v pravé části galerie.

Samotné tvoření díla je hlavní „herní“ náplní hry a sestává se z jedné minihry lišící se podle uměleckého zaměření autora.

Jako malíř hrajete hada - ovládáte ho kurzorovými šipkami a přejetím přes čtvereček, který se náhodně objevuje na mapě se zvětší vaše délka. Jakmile narazíte do svého těla, minihra končí. Nebudu psát, že vaším úkolem je nasbírat co nejvíc bodů nebo přežít co nejdéle, protože to není pravda. Ve skutečnosti, vašim úkolem je vytvořit umělecké dílo, které není nijak definované.

Jako sochař hrajete tetris - skládáte z vrchu padající dílky tvořené náhodně uspořádanými čtyřmi čtverečky, jejichž umístění je možné ovládat pomocí kurzorových šipek. Od klasického tetrisu se minihra liší v tom, že se vám nezobrazuje další dílek, který se vám objeví v hracím poli a že jednotlivé dílky není možné otáčet. Osobně minihru podezírám z toho, že není možné vytvořit celistvou řadu (resp. ani jednou se mi to nepovedlo) - v klasickém tetrisu potom dojde k odstranění celého řádku a připočítání bodů.

Jako videoartisté hrajete variaci na spacewars. Každý hráč se ujme jedné vesmírné lodi začínajících v opačných rozích obrazovky s hvězdou uprostřed. Minihra končí jakmile jeden z hráčů sestřelí druhého, vletí do hvězdy nebo po určité době automaticky.

Další odlišností videoartistů oproti ostatním umělcům je, že pro interakci je nutno, aby oba hráči stiskli akční klávesu současně, což mi příjde jako velice zajímavý a originální nápad.

Samotné tvoření děl je však jenom prostředek k poskytnutí reakce hráči na jejich uměleckou tvorbu od kurátora a veřejnosti. Zatímco od kurátora jsem se vždy dočkal vždy přehnaně pozitivní reakce (možná jsem měl štěstí) opěvující lehkost mé tvorby, dokonalé rozložení mého hada rozplizlého po malířském plátně, od veřejnosti se mi dostalo rozporuplného přijetí (dle mého názoru je velice pravděpodobné, že reakce na díla jsou náhodné).

Z hraní hry jsem si odnesl několik postřehů/dojmů, které buďto mohly být záměrem autora nebo vznikly abstrakcí některých činností, aby je bylo možné přenést do hry.

Podobně jako u jiných druhů moderního umění, není výklad hry jednoznačný a může se lišit od toho, co autor zamýšlel dílem vyjádřit. Kde kritik vidí harmonické rozložení bílé a černé barvy mohl autor vidět obtížné se vyhýbání vlastnímu tělu hada.

Umění může dělat každý - pokud se tedy umělec nesnaží o realistické modelování reálného světa. Obzvlášť v dnešní době internetu je vidět, že i očividně amatérské výtvory se můžou dočkat velice pozitivních ohlasů a popularity.

Autor ne vždy může zcela ovlivnit výsledný vzhled uměleckého díla. Minimálně ne u moderních přístupů k tvorbě uměleckých děl.

Osobně mě hra přiměla alespoň z části změnit názor na moderní umění. V dílech, v kterých jsem neviděl nic jiného než nahodilou změť čmáranců se začínám soustředit na možnost seberealizace autora - minimálně ve výtvarném umění.

Přiznám se, že osobně jsem k tomuto druhu her dost skeptický, protože hry beru hlavně jako zdroj zábavy a ne jako médium typu osobní blog. Zároveň však musím říct, že díky této hře jsem částečně přehodnotil svůj pohled na podobné hry. Přece jenom, jak lépe někomu přednést svůj názor/stanovisko než mu dát možnost zažít si ho na vlastní kůži?