One Minute to Midnight je hra,
která vyhrála nedávno konanou soutěž zvanou Get
Into Games Challenge, kterou pořádal magazín Edge.
Tématem tohoto ročníku soutěže byl Protest.
Autorem této vítězné hry je George Ing, vývojář z Velké Británie. Ten v tuto chvíli pracuje spolu s odborníky na danou problematiku na dalším projektu, hře If You Can, která má děti učit dovednosti potřebné jak ve škole, tak mimo ni. Hra One Minute to Midnight ale spadá do
žánru real-time strategií, kde v tomto případě ovládáme protestanty
následující naši ideologii, respektive budovy, které protestanti okupují. Hra
se odehrává v roce 2029, kdy se svět ocitá v krizi a potřebuje nového
lídra. Jak nám hra sama říká, my máme změnit svět. Název je s největší pravděpodobností odvozen od termínu Doomsday Clock, který značí hodiny odpočítávající čas k politické globální katastrofě. Respektive čím více se čas blíží k půlnoci, tím větší je pravděpodobnost katastrofy. Jedna minuta k půlnoci tedy značí jakýchsi "za pět minut dvanáct" pro lidstvo. Již od začátku onu atmosféru
chaosu a bezmoci ve světě vytváří jednoduchá, ale skvěle se hodící hudba. Na
svém začátku tedy hra vtáhne hráče do role zachránce světa a ten v dobré víře
dělá to, co je potřeba, tedy získává nové protestanty, aby prosadil svoji
ideologii. V tomto okamžiku hráč nepochybuje o tom, jestli dělá správnou
věc, to se ale časem změní. Nejdříve si ale musíme vysvětlit základní principy hry.
Cílem každého kola hry je ovládnout celé město do moci svojí ideologie. Město sestává z různých typů budov, z toho některé mají specifické vlastnosti. Každou budovu také může obývat různý počet protestujících. Budovu, která má, dejme tomu, 5 "nepřátelských" protestantů můžeme obsadit minimálně našimi 6-ti protestanty. Zkrátka větší počet vyhrává, toto je klasický princip některých válečných strategií, vetšinou těch tahových, ze současné doby například Civilization, nebo Warlock.
Základní budovou je obyčejný bytový dům. Ten lze pouze klasicky obsadit a láká kolemjdoucí k naší ideologii. Dům jinou vlastnost nemá. První speciální budovou, které nám hra jednoduše a přehledně představuje, je letiště.
Letiště je budovou, která se chová docela odlišně od těch ostatních. Na rozdíl od ostatních, totiž neláká nové protestanty, ale rozváží ty stávající náhodně po celém městě. Je tak důležitou strategickou budovou pro šíření naší ideologie mimo náš momentální dosah. Pro přilákání většího počtu protestantů pak slouží budovy metra, kde protestanti přibývají rychleji, nebo rozhlasu, který je taktéž láká vyšší rychlostí.
Při hraní samotném se díky vloženému narativu podílí na budování a šíření své, z počátku samozřejmě jediné správné ideologie. Postupem času se ale dostavují smíšené pocity o našem konání. Hráč si přestává být jistý, zda jeho konání je správné a to jednak díky vloženému narativu, který nám předkládá informace o tom, jaké naše konání přináší oběti. Hra tak koná jednoduchým způsobem. Stejně tak, jako nám jednoduše představuje nové budovy, tak nám mezi jednotlivými úrovněmi vždy napíše pár vět, aby jsme měli při hraní další úrovně o čem přemýšlet. Jako příklad může sloužit informace o tom, že naše milice zabavily rezervy obsazených bank, což se samozřejmě nemůže líbit mnoha lidem, ale ti lidé podle narativu přece nedoceňují naši všeobecně prospěšnou snahu. Vše v podstatě děláme pro jejich dobro. Zde se pak po celou zbývající dobu hraní objevuje emergentní narativ v podobě váhání, zda obsazování budov a přesvědčování lidí na naši ideologii je ta správná věc, kterou máme dělat. Tento pocit se postupně převrací na onu druhou stranu.
Po grafické stránce je hra velice jednoduchá, ale to vůbec není na škodu. Působí přijemně a přehledně a svůj účel si plní na výbornou. Hra je postavená na enginu Unity, který je jakýmsi sponzorem celé soutěže Get Into Games Challenge, jelikož vítěz této soutěže obdrží profesionální licenci tohoto enginu. Hra je také svým jednoduchým principem a grafikou vhodná pro veškerá mobilní zařízení, jak podotýká samotný magazín Edge. K tomuto konstatování přispívá i fakt, že engine Unity v tomto segmentu celkem rychle nabírá na popularitě. K ovládání hry nám stačí pouze myš, v případě mobilních zařízení by to byl samozřejmě dotyk. Hra se ovládá snadno a plynule. Samotné hraní hry ale mě osobně vcelku vyčerpávalo, i když hra na základní obtížnost není nikterak těžká, snad kromě poslední úrovně, odehrává se v docela vysokém tempu, které se občas ještě zvýší, což nám hra oznámí docela rušivým nápisem uprostřed obrazovky. Herní principy nejsou vůbec složité, ale hraní samotné již představuje jistou zátěž. Vzhledem k těmto faktům hra dozajista představuje výzvu pro všechny hráče, zvláště pak, když nám dovoluje zvýšit obtížnost z normal na hard, nebo dokonce insane, což již, zejména v poslední úrovni, představuje výzvu opravdu velkou. Po stránce zvukového doprovodu je na tom hra podobně jako po té grafické. Hudba je jednoduchá, ale klavírní složka skvěle dotváří atmosféru beznaděje. O tu samou funkci se starají jednoduché zvuky v podobě praskajícího skla, houkajících sirén, šumu lidských hlasů.
Hra má i přes svůj jednoduchý vzhled i díky těmto zvukovým doprovodům násilnický podtext. Další vlastností hry, potvrzující toto tvrzení je obsazování budov. Pokud chceme obsadit budovu, která je v daném okamžiku obsazena "nepřátelským" hnutím, a pokud máme více jednotek než nepřítel, pak jeho jednotky zkrátka zničíme. Nepřátelské jednotky nikam neodejdou, ale přestanou ve hře existovat, což značí jejich smrt. Hra tímto dokonale ilustruje, že nelze jednoduše šířit naše přesvědčení po celém světě s myšlenkou, že je jediné správné, že je to v zájmu každého člověka, a že toto šíření nepřinese žádné oběti.
Michal Nezval
396302
No comments:
Post a Comment