Analýza hry: To Build A Better Mousetrap

To Build A Better Mousetrap je dle vlastních slov tvůrců poloabstraktní managerská hra. Na třech vertikálních úrovních představuje továrnu na výrobu sýra, který je nejen finálním produktem, ale také mzdou pro pracující myši. Odehrává se elegantně na jediné obrazovce a ukazuje pouze siluety postav, přičemž je ovšem stránka designu velice podařená a přes jednoduchost (nebo právě pro ni) je velice čitelná; jak nálada pracovníků, tak radost nebo vztek šéfa jako následek myšího jednání.

Krásnou metaforou je hned v úvodu přetažení jedné z myší na post vedoucího, kde je jí na hlavu dosazena maska kočky a ze zdánlivě stejné myši jako jsou všechny ostatní, které pro ni pracují, se stává šéf. Ten je vysazen na nejvyšší patro, kde stojí s rukama v kapsách vedle nádoby, do které se schraňuje výsledný produkt.

Výroba začíná v nejvyšším patře, kde může u počítačů sedět až šest myší a navrhovat výsledný produkt. Jakmile je tento navržen, projekt je posunut do patra nižšího, kde až osm myší stojí u pásu a šroubuje a vrtá jako správný dělník. Jen sem tam myším dojde trpělivost a zažádají o zvýšení platu – sýrových kuliček, po jejichž požití se jejich nálada (značená s jejím klesáním tmavnoucí barvou těla) spravuje a ony pokračují v práci. Pokud se horší nálada některé pracující myši, je nutné buď jí přidat plat, sýrovou kuličku, nebo ji jednoduše vyhodit a najmout místo ní myš spokojenou, tudíž nevyžadující zvýšený počet sýrových kuliček a k tomu efektivně pracující.

Na třetí úrovni se nachází něco jako náborové centrum, kam přicházejí další myši žádající o zaměstnání; čím déle je nechá hráč čekat, tím horší je opět jejich nálada a může se stát, že nespokojené myši celou budovu rozbijí. Na této úrovni sídlí i další kočka, která může nespokojené myši „strčit do chládku“, dokud není jejich barva, resp. nálada přijatelnější.

Celá hra je jakousi metaforou skutečné výroby, kde je velmi příznačně zvolená tematika koček a myší, které nemají jak uniknout systému, protože potřebují sýr. Nejedná se ale o velmi přesné zobrazení, protože kočka si se svými zaměstnanci může tak maximálně hrát snižováním a zvyšováním platu, ale klasický výjev z běžného života, tudíž myš s ukousnutou hlavou, tu k vidění není.

Jedním z důležitých aspektů této hry je možnost úplné automatizace. Myši přestanou na chvíli vyrábět produkt sýrový, takže poklesne zisk, ale vyrobí během několika minut náhradu za sebe sama – buď automatickou paži do druhého patra nebo jakýsi naprogramovaný počítač na místo jednoho z myších inženýrů patra nejvyššího. Zisk po nasazení automatů samozřejmě roste, neboť nepožadují potravu – plat.

Jednoduchý model zde tedy ukazuje princip výroby tak, jak by s velkou pravděpodobností fungoval (a mnohdy nejspíše i funguje) i v reálném světě – krmte a plaťte svoje zaměstnance natolik, aby byli spokojení a odváděli dobrou práci, ovšem ne natolik, aby se to projevilo na vašem zisku. Pokud se zaměstnanci bouří nebo nejsou jednoduše spokojení, co s nimi provést lepšího než je vyhodit nebo v našem případě uklidnit za mřížemi. Napravená myš je následně opět spokojená, v reálu by toto pravděpodobně tak dobře nefungovalo.

Čím víc je na pracovišti automatizovaných zařízení, tím méně práce pro myši zůstává. Na nejnižším patře, tedy v náborovém centru je fronta plná a myši postupně zvyšují své pištící hlásky s voláním o sýr a vytahují tyče, se kterými buší o strop, tedy podlahu výrobny, načež je vyloženě jen jedno řešení, a to myší obdoba vězení. Jiným řešením, myšomilovnějším, by bylo myš zaměstnat, ale vzhledem k tomu, že všechny posty jsou již obsazené roboty, není jiná možnost, kočky dostávají svůj produkt, nemusí nikomu dávat mzdu, vydělávají a hladové myši, které se nechaly nahradit produkty vlastní práce, končí za mřížemi.

Kromě stávkujících myší vytahujících tyče se pracovníci bouří i přímo na pracovištích – jednoduše se zastaví a se založenýma rukama volají po sýru či jeho zvýšeném množství. V oddělení nejvyšším, tedy u počítačových odborníků z myších řad, se stávka projevuje specificky – nejen že také přestávají tvořit, mohou k tomu ještě záměrně sabotovat vývoj produktu tím, že do společného projektu vyšlou něco jako virus, který shodí o kousek dosavadní stupeň vývoje.

Konec hry tedy nastává vlastně vždy nešťastnou situací. Buď se myši vzbouří a celou továrnu rozbijí holemi, protože nemají práci, a ty zaměstnané zase protože mají málo peněz; nebo je vykrmuje šéf vydatněji, a to tak že nakonec zbankrotuje; nebo stihnete skutečně stvořit automatizovanou výrobu a jediným řešením, jak si udržet rozzuřené myši od těla je, jak jsem již předesílala, zavřít je všechny do vězení, odkud nemohou ani na vás ani na zdi továrny útočit a ohrozit tak krásný pracovní den. Toto řešení tedy končí kočkou stárnoucí v blahobytu, v obrazech hry kočkou krčící se o holi se sdělením o dobrém důchodu a prodeji x kusů produktu, tedy celého plného válce sýra. Jedná se v tomto případě o happy end, tedy pokud se přivřou oči nad devíti myšmi sedícími schlíple ve vězení, což se v podstatě zřejmě přesně to, co se nám tvůrci hry snaží naznačit.

Navzdory tomu, že na konci vlastně zjistíte, že vyhrát se nedá, tedy alespoň v tom morálním slova smyslu, jedná se o hru velice chytlavou a zábavnou, v tomto případě skutečně můžeme říct, že v jednoduchosti je krása. Narativ v tomto případě není na prvním místě, jedná se o celkem jednoduchý systém s jasným začátkem a cestou, přitom ale nasazuje otázku tříd a vykořisťovatelského jednání kočky, tedy bohatého zaměstnavatele, jemuž skutečně nejde o dobro zaměstnanců, ale jen o naplnění sýrového sloupce, přičemž se hře daří ukazovat i zákony poptávky a vkusně demonstrovat mašinérii výrobních linek.