Analýza hry - One Minute to Midnight

K analýze jsem si vybral hru One Minute to Midnight,  která nedávno obsadila první místo v soutěži Get into Games Challenge, kde bylo letos téma protest. Žánrově se jedná o Real-Time Strategy, postavenou na Unity engine. Autorem této povedené hry je vývojář z Velké Británie George Ing. Hra se prezentuje jednoduchou, ale velice příjemnou a hlavně přehlednou grafikou. Za pomoci hrstky lidí se pokusíme změnit svět, jehož situace je v roce 2029 špatná. Do příběhu jsme uvedeni krátkým textem popisujícím situaci ve světě. "Vítejte v roce 2029. Evropská Unie zkolabovala, Čína stagnuje, Japonsko velmi rychle klesá a blízký východ se zmítá v chaosu. Lidé zoufali potřebují vůdce. Následně nám je sděleno, že změníme svět(zachráníme svět).  Zkrátka jsme uvedeni do skvělého podhoubí pro růst nové diktatury.

Cílem nás, protestujících revolucionářů, je ovládat města a přesvědčovat ostatní o správnosti naší ideologie(i když samotné obsasování evokuje spíše násilné přebírání končíčí smrtí, protože zastánci ostatních ideologií po obsazení mizí). V průběhu hry nám jsou představeny různé budovy, které nám umožňují město ideologicky ovládnout.
Prakticky je každá budova obývána zastánci jedné ze soupeřících ideologií, ovládneme jí, pokud se v ní nachází majoritní počet lidí představující tu naší. Revolucionáře mezi budovami přesouváme tahem myši.
Budov je několik typů, tou první je obyčejný městský dům, který nemá žádnou speciální vlastnost. Jako druhé je nám představeno letiště, které vysílá letadla přebarvující náhodné budovy na naši barvu. (šíří naše příznivce do různých částí města)
Další budovou je pak rozhlas, který zvyšuje rychlost, kterým jsou naši potenciální příznivci lákáni. Metro pak má účel podobný.

Příběh je velice lineární, objevuje se mezi každou "misí". Hráči mohou pouze sledovat, jak se příběh pomalu zvrhává. Zatímco zezačátku jsme si jistí tím, že děláme správnou věc, postupem času přecházíme k extrémismu, do našeho počínání jsou zapojeny milice a my máme mezi každou mísí čas přemýšlet v co se nám vlastně příběh přetváří.

Co nesmí být opomenuto je atmosféra hry, která je velice povedená. Za zmínku určitě stojí klidná klavírní hudba, která kouzelně kontrastuje s chaosem doby a je doplněna zvuky tříštění skla, lidského šumu a ruchu města, dokonale celou atmosféru vykresluje.
Samotná hratelnost je velice jednoduchá a člověk si na ní velice rychle zvykne. Samotný gameplay  u One Minute to Midnight není nejzábavnější ani nejoriginálnější, ale to ani nebylo cílem. Na výběr máme z několika obtížnost od normální až po insane. Osobně jsem hrál pouze obtížnost základní a i ta na hráče dokázala vyvinout určitý tlak, který se hrou, která se odehrává v době chaosu nepůsobil až tak nepříjmně, spíše ještě více atmosféru neklidu dokreslil.

Hra se hrála velice příjemně, byla poměrně krátká, ale herní doba se dá prodloužit opětovným odehráním hry na vyšší obtížnost, což mi nepřišlo až tak lákavé, protože ve hře dominuje spíše rychlost, než taktická vyspělost hráče. Velice povedně autor nastínil varování před svou vizí roku 2029 a cenu časopisu EDGE si určitě zasloužil.


Ondrej Lülei 433606