The Republia Times

The Republia Times je hra vytvořená Lucasem Popem. Jedná se o jeho první hru vytvořenou v krátkém čase a zároveň o první hru vytvořenou ve Flashi. Zabývá se tématem propagandy a manipulace veřejného mínění pomocí tisku.

V samotné hře se hráč snaží získat čtenáře a zvýšit vládě loajalitu lidu vybíráním článků na přední stranu novin. Hráčův zážitek ovlivňuje určitá výzva splnit zadaný úkol. Později se však musí rozhodovat zda bude pokračovat v manipulaci veřejného mínění či pomůže povstalcům. Hra obsahuje příběh, který hráči dodává motivaci pokračovat. Také má dva konce, podle toho, na kterou stranu se hráč přikloní. Oba konce však ukazují, že pocit hráče, který může něco změnit, byl mylný a že hráč je pouze nástrojem, ať už vlády nebo povstalců.

Grafické zpracování je minimalistické a obsahuje jen potřebné prvky. Hra se odehrává pouze na třech obrazovkách: Úvodní, kde je vyprávěn příběh, jsou vypsané cíle a tipy pro pochopení herních mechanik; herní obrazovka, která je nejsložitější, obsahuje nejvíce herních prvků, ukazatelů a probíhá na ni samotná hra; výsledná obrazovka, která zobrazuje výsledek hry, počet získaných čtenářů a jejich loajalitu k vládě. Následuje nový den s novou úvodní obrazovkou.

Motivace plnit zadané úkoly je ovlivněna různými způsoby. Samotným příběhem, kdy vláda pro "větší nestrannost" drží hráčovu fiktivní rodinu na neznámém místě a jen na hráči záleží jak se o ni bude starat. Popřípadě následnou nabídkou povstalců, kteří za pomoc při povstání slibují rodinu zachránit. Na konci dne je na výsledné obrazovce zobrazeno, čeho hráč dosáhl. Tato zpětná vazba je důležitým prvkem, který zvyšuje motivaci do dalšího dne hry. Výzva je vyvolávána několika faktory. Ze začátku splněním cílu, které je však po pochopení základních principů jednoduché splnit. Hráč vybírá ze zpráv ve svém zpravodajském "feedu", kde se zprávy však nezobrazí zároveň, ale postupně. K tomu je přidělen určitý čas, který simuluje den a hráč se často vyskytuje pod tlakem času a nevědomosti zda ještě přijde zpráva, která by se dala využít. Onen tlak připomíná editorskou práci ve skutečných novinách.

Autor se snaží hrou poukázat na propagandu a manipulaci veřejného mínění pomocí médií. Audiovizuální zpracování autorově snaze vyjádřit myšlenku spíše pomáhá než naopak. Jednoduchý grafický design je přehledný a hráč pochopí, co se po něm chce. Pixelová černobílá grafika vyvolává v hráči pocit, že tvoří papírové noviny a nikoliv webové zpravodajství.  Co se týče zvuku a hudby, je ještě více minimalistická než grafická stránka hry. Hudba hraje pouze na úvodní a výsledné obrazovce, na kterých hráč tolik času netráví. Na herní obrazovce jsou však pouze zvukové efekty hráčových aktivit a upozornění na nově příchozí zprávu. Hudební motiv je krátký a opakující se, dohromady se zvuky z herní obrazovky vyvolává pocit rutinní práce.  

Autorova snaha je podpořena jak chováním a požadavky vlády, pro kterou hráč vydává noviny, tak i herními mechanikami, kdy loajalitu získávají pozitivní zprávy o vládě a čtenáře naopak zprávy z oblasti kultury, sportu a celebrit. Hráč proto prochází morálním dilematem, zda raději lidem přinášet důležité a pravdivé zprávy nebo bude vybírat takové zprávy, které se hodí vládě a jeho rodina zůstane v pořádku. Což je zároveň největším negativem celé hry. K anonymní rodině, která je pouze zmíněna v jedné větě na úvodní obrazovce, si hráč nevybuduje dostatečně hluboký vztah, aby měl potřebu se o ni starat. Hráč plní požadavky vlády spíše jen proto, že mu to hra nařizuje, než z obavy o bezpečnost vlastní rodiny. Naopak největším a nejpřesvědčivějším argumentem hry je konec, ve kterém se hráč rozhodl pomoci povstalcům. Převrat sice proběhne úspěšně, ale i přes všechny sliby se jim nepodaří zachránit hráčovu rodinu. Hráč si však najde rodinu novou, noviny se přejmenují z The Republia Times na The Democracia Times a povstalci, kteří jsou již vláda, chtějí po hráči, aby se postaral o noviny a zvýšil loajalitu nové vládě, která pro hráčovu nestrannost odvedli pro jistotu jeho novou rodinu neznámo kam a starají se o ni. Hráčův pocit, že něco změní vyprchá a uvědomí si, že je vše při starém a média budou stále využívaná pro propagandu a manipulaci s veřejným míněním.