The Best Amendment
První
dojem
Co
se prvního dojmu týče, hra na mě působila zcela obyčejným
dojmem, jako nevýrazná střílečka, jakých existují hromady,
nicméně i přesto mě velmi pobavila (což by určitě mělo být
jejím prvoplánovým cílem, ať už je to obyčejná casual hra
nebo umělecká hra se závažným sdělením) a okamžitě mě
okouzlila svým groteskním hudebím doprovodem.
Hned
po úvodní obrazovce, která o hře příliš mnoho neříka, je
hráč postaven do oválné arény, kde se musí rovnou začít
spoléhat na vlastní instinkty. Postava, kterou hráč ovládá, je
vizuálně velmi jednoduchá, na první pohled podezřele
připomínající příslušníka Ku-klux-klanu (celá v bílém, se
špičatou kápí) a vyzbrojena pistolí, která se zatím jeví
zcela nepotřebná. Zpočátku to vypadá na zcela jednoznačný cíl;
sesbírat všechny hvězdičky, které jsou rozmístěny po aréně,
než vyprší časový limit. Hned po konci prvního kola se však v
aréně kromě hráče objeví další postava. Vypadá téměř
totožně, až na jeden drobný detail. Namísto v bílém, je oděna
celá v černém. V tuto chvíli přicházejí na řadu výše
zmíněné zbraně. Pro úspěch je již nutné své protivníky
eliminovat, neboť z každého zabitého vypadne jedna hvězdička
(plus všechny hvězdičky, které ten konkrétní protivník
sesbíral). Po krátké přestřelce však na první pokus poměrně
rychle umírám.
Čtvrtá
dimenze
Po
své smrti se mi spolu s highscore zobrazil také nápis "You
have been accidentally killed by your past self. You are not thinking
fourth dimensionally!" Díky kterému jsem pochopil jak vlastně
hra funguje a co je její primární myšlenkou. Všichni protivníci,
kteří se postupně s každou další úrovní do hry přidávají
nejsou ve skutečnosti ničím jiným, než hráčovým alter-egem.
Každý z nich reprezentuje přesné pohyby a akce hráče v
předešlých kolech (čímž se také vysvětlilo, proč někteří
z nich stříleli do prázdna.)
Konečně
jsem mohl začít s tím pravým hraním The Best Amendment. Spolu s
dalšími pokusy, začala být ve hře viditelá celé řada
poselství, které do ní šikovně zakomponovala její stvořitelka
Molleindustria.
Toto
"procitnutí" mě ovšem dovedlo i k zamyšlení; nejen, že
hra postupem času nabírá na obtížnosti, protože z původních
pár kulek, které arénou prosviští, se během pár kol stává
doslova bitevní pole, ale také k uvědomění, že i jeden hráč
osamotě dokáže exponenciálně zvýšit násilý, které hra
obsahuje.
Myslet
čtyřdimenzionálně tedy v tomto případě znamená nechovat se
během hraní příliš agresivně a nevypočitatelně, neboť právě
"myslet dopředu" a zvažovat nad každou vystřelenou
kulku je tady klíčem k lepšímu výsledku.
Za
hranicí prvního dojmu
Za
základní myšlenku zde můžeme pravděpodobně pokládat sdělení,
jak se hra vyjadřuje k tématu zbraní a násilý. Celá hra je
totiž kromě samotných myšlenek, nad kterými se jistě většina
hráčů po chvíli zamyslí, opředena výroky narážejícími
právě na použití a dostupnost zbraní v reálném světě.
Například rovnou na hlavní stránce se hrou je také úmístěn
její krátký popis: "An unofficial NRA game about gun control,
tactical shooting, and 4th
dimensional thinking. Be the good guy with a gun! Stop the bad guys
with guns! But will that make you a bad guy in the eyes of somebody
else?"
Tímto
říkají, že hra je neofficiální NRA hrou o ovládní zbraně,
taktickém střílení a čtyřdimenzionálním myšlení. Zároveň
ale vytahují jeden z legendárních sloganů, se kterým kdysi
přišel vice-prezident NRA (National Rifle Association od America –
nevětší americká střelecká organizace) Wayne Lapierre, tedy
"The only thing that stops a bad guys with a gun is a good guy
with a gun." Tato věta byla v americké historii několikrát
mediálně rozebírána, neboť byla vyřčena v souvislosti s
tragédií na základní škole ve státě Connecticut, kde došlo k
zastřelení dvou desítek studentů. Ti bystřejší hráči si po
přečtení tohoto popisku nejspíš ihned uvědomí, že název hry
"The Best Amendment" pravděpodobně odkazuje na americký
druhý dodatek ústavy, tedy – právo držet a nosit zbraně. V
tuto chvíli je již primární poselství hry zcela odhaleno.
Můžeme
si sice hrát na "dobráka" se zbraní, ale jsem to my, kdo
střílí. Nejdřív jako dobrák, později jako padouch. Ať zvolíme
jakoukoliv herní taktiku, zbraň v naší ruce nakonec vždy povede
pouze k většímu a většímu masakru.
Závěr
Tuto
hru můžeme chápat jako velmi vydařené sdělení názoru na
negativní dopady množství zbraní v domácnostech, které se v
americe vyskytuje. Zároveň poukazuje na fakt, že i s minimálními
prostředky a dovednostmi lze demonstrovat zásadní morální otázky
interaktivním způsobem, ke kterému je pro uživatele snadné si
najít svou cestu. Sám za sebe tedy musím říct že autoři
odvedli s The Best Amendment opravdu skvělou práci.
_____________________________
Jan Fiala
No comments:
Post a Comment