Analýza The Republia Times

   Simulátor novinařiny, to zní jako velmi lákavá záležitost. Přesně takovouto kratochvíli vymyslel programátor Lucas Pope, který hru The Republia Times naprogramoval ve flashi. Nejde tu však o spravování jen tak ledajakých novin. Jsou totiž majetkem totalitního státu, což ale autor vyloženě nesděluje. Už ale jen z faktu, že se po vás jako hlavním editorovi chce, aby se tiskly články, ukazující vše v nejlepším světle a to pod pohrůžkou ohrožení vaší rodiny, je to zcela patrné. Minimálně od dob Orwellových je problém totalitární společnosti oblíbeným tématem na poli všech médií. Ba co víc, Lucas Pope se podobným tématem nezabývá poprvé. Je totiž tvůrcem hry Papers, Please. V té se hráč stal celním úředníkem v, jak jinak, totalitním státě. 

   Celkově hra vypadá poněkud primitivně. Pracujete s plochou, ve které vytváříte noviny, umisťujete články, které vybíráte z informačního zdroje, jež se se nachází ve středu. Témata se různí, od senzací spojených s celebritami, sportovních utkání až k politice. Do toho ubíhá čas (simulace pracovní doby) a narůstá počet čtenářů a mění se jejich přístup k režimu. To vše v závislosti na tom, jaké články hráč vybírá a v jakém pořadí je umisťuje. Hra pak nabízí dva pohledy na události, které se odehrávají. Je tu pohled tvůrce článků, a pak pohled veřejnosti a její reakce na zveřejněné informace.  Tím pádem hráč stává vypravěčem, ale přitom sledovatelem. V tomto ohledu je titul velmi interaktivní, jelikož společnost reaguje na činnost hráče. Jejich reakce je v podstatě ovlivněná činností editora, tedy reaguje „nezávisle“ na jeho vůli.

        

Tématem, vinoucím se celou hrou, by mohla být morálka, morální výběr. Hráč může společnosti podávat pravdivé informace, ovšem za cenu životů svých rodinných společníků. Protože nejde o „čistou hru“, vláda nemá vše jisté, a existuje zde jakýsi odboj, který se taktéž nabourává do hráčova rozhodování, nabádá jej totiž k tomu, aby vládu degradoval a zveřejňoval skutečné informace. Každý článek, každé rozhodnutí, má své následky. Ať už se hráč rozhodne jakkoliv, ponese za to náležité následky. Obecně je cílem buď uklidnit společnost, či naopak znepokojovat a vyvolávat rozbroje.

Hra může skončit několik způsoby, je tedy poměrně nelineární. Co je zajímavé, žádný konec není ve své podstatě uspokojivý. Aby hráč dosáhl bezpečí své rodiny, musí z něj být lhář. Aby dosáhl pravdivosti a svrhnutí totalitní vlády, musí obětovat svou rodinu. Toto dilema hráče může psychicky velmi tlačit a hodně ztížit rozhodování. Chce být zásadový, nebo v bezpečí? Výběr je jen a pouze na člověku. Sdělení autora je vcelku jasné a jednoduché, přesto se člověk s živější fantazií může dopracovat k vlastním teoriím o skutečných novinách ve skutečném světě. Jde sice o jednodušší podání, než v případě Papers, Please. Plní však svou funkci.

Fritsche Jakub (383614)