Republia Times - analýza
Úvod:
Republia Times je hrou, která vznikla jako příprava na událost s názvem Ludum Dare, což je dvoudenní soutěž, ve které účastníci tvoří hry. Autorem je Lucas Pope, jenž stojí také za hrou Papers, Please. Hra je vytvořena ve flashi. Jak pod hrou zmiňuje sám autor, je to jeho první hra, kterou ve flashi napsal a zároveň i první “rychlovka”.
Zápletka:
Zápletka hry je jednoduchá. Hráč byl povýšen na šéfredaktora novin Republia Times, což je populární tisk ve “svobodné” zemi s názvem Republia. Svobodné? Ale kdeže. Aby šéfredaktor nemohl odmítnout, tak jeho žena a dítě jsou drženi v zajetí a on je tak nucen vydávat jen ty články, které pro Republiu působí pozitivně.
Gameplay:
Už jsem trošku nakousl, jak se samotná hra bude hrát. Jak již bylo zmíněno, hráč má za úkol vybírat články, které se otisknou v novinách, případně jak velký prostor jim bude udělen. Protože ale z výše uvedených důvodů je hráč nucen vydávat jen vybrané články, což mu je oznámeno vždy před začátkem každého dne, není to tak jednoduché. Některé články totiž mohou popularitě Republie uškodit a tím snížit loayalitu, takže jejich otisknutí není pro rodinu příliš bezpečné. Naopak články o politice příliš čtenáře nezajímají, narozdíl třeba od sportu, armádních záležitostí nebo počasí. Je tedy třeba vybírat vyváženě mezi typy článků, aby stoupala jak loayalita, tak počet čtenářů a všichni tak byli spokojeni. Zároveň je nutné si hlídat čas. Na připravení novin je jen pár hodin (sekund ve skutečném času) a tak je opravdu potřeba vědět, co může čtenáře zaujmout a co nikoliv. Požadavky na typy článků se v průběhu hry mění, takže je nutné si dávat pozor na to, co vydavatel zrovna chce. Později ve hře se začnou objevovat mezi články i červené zprávy, které taktéž říkají, co zrovna se má vydávat. Pokud hráč jako vydavatel nesplní požadavky do stanoveného termínu, tak bude jeho zajatá rodina zavražděna.
SPOILER ALERT! Zajímavostí je, že to samé se stane i po určitém počtu odpracovaných dní z důvodu přechodu z tištěného média na elektronické.
Vizuální stránka:
Hra působí sympaticky svou pixel artovou stylizací. V celé hře jsou použity pouze čtyři barvy - bílá, černá, červená a zelená. Převážně jsou ale vidět pouze bílá a černá, což jsou charakteristické barvy tištěných novin. Na levém panelu jsou vidět statistiky jako čas, počet čtenářů a loayalita. Větší část levé poloviny obrazovky zabírá schránka s napsanými články od redaktorů. Pravou část obrazovky pak zabírá samotný návrh novinového vydání. Hudba jen zpestřuje atmosféru novinářského průmyslu, ale smyčka, která se zhruba po pěti vteřinách opakuje stále dokola dokáže po určité době lézt na mozek.
Ovládání:
Jak bylo zmíněno v předchozím odstavci, layout je rozdělen do tří částí, z čehož hrají zásadní roli zejména “schránka s článkami” a “návrh”. Každý článek ve schránce nabízí třemi tlačítky napravo od každého článku výběr, jak velký prostor bude danému článku vyhrazen. Jednoduchým podržením myši a přesunutím tlačítka se může článek přesunout do části s návrhem. Návrhová část herního layoutu je rozdělena do čtverců, kterých je pět na výšku krát čtyři na šířku. Do takovéhoto malého prostoru má hráč vkládat vybrané články. Kromě ovládacích prvků v části se schránkou a návrhem je možné hru urychlit stisknutím tlačítka End Day v levém panelu. Po sktisknutí tohoto tlačítka se urychlí čas a vyhodnotí se úspěch vydaného čísla. Pokud byl pozitivní a vydavatel souhlasí, hra pokračuje dál. V případě, že nebyly splněny některé stanovené podmínky, hra končí.
Skrytý význam:
V průběhu hraní jsem byl nucen vydávat články, které bych za normálních okolností přehlížel a nezajímal se o ně. Autor tím nepochybně chtěl symbolizovat velmi náročnou práci šéfredaktorů, kteří jsou nuceni psát o nezajímavých aktuálních událostech namísto poutavých a třeba i kratších textů, na které už ale nezbývá místo. (Z osobní zkušenosti s šéfredaktorstvím mohu potvrdit.) Celkově jsem ale ve hře zahlédl i symboliku o konspiračních teoriích, které praví, že nad všemi mocnostmi, hlavami států a jim podobným stojí ještě někdo vyšší. Skupina lidí, kteří skutečně vládnou světu. V tomto případě to byl boj o popularitu státu Republia na úkor svobody šéfredaktora.
Závěrem:
Na dvoudenní projekt jde o povedenou práci. Hra nezabere příliš mnoho času, ale přesto dokáže zabavit. Za zmíňku stojí také fakt, že během hraní jsem nenarazil na žádné technické potíže, což je úctyhodné. Republia Times si stojí za to alespoň na pár minut vyzkoušet.
No comments:
Post a Comment