Analýza - The Republia Times

  

   The Republia Times je flashovou hrou z pera autora Lucase Popeho a dala by se jednoduše popsat jako simulátor novinářské, respektive editorské práce. Pokud vám však jméno autora něco říká, tak asi tušíte, že to nebude tak jednoznačné. The Republia Times je totiž předchůdcem slavnější a propracovanější hry Papers, Please, která je pro změnu simulátorem práce celníka v totalitním státě.

     Zrovna tak i zde je herním prostředím stát s totalitními prvky (byť to není nikde explicitně řečeno) a hráč se zde ujímá role hlavního editora novin. Náplň jeho práce je zdánlivě jednoduchá  - vybírá, které články vytisknout a které zamést pod stůl. Cílem je pak přilákat co nejvíce čtenářů a zvýšit jejich loajalitu k státnímu režimu.

      Jak je patrno z předchozí věty, ve hře je určitý politický podtext. Fiktivní stát Republia se totiž právě vzpamatovává z vyčerpávající války se soupeřící Antegrií, a jak už bylo zmíněno výše, do demokracie má daleko. Proto je hráčovým úkolem nejen vybírat ledajaké články do novin, nýbrž je po něm požadováno prezentovat zemi v co nejlepším světle. A kdyby náhodou nechtěl spolupracovat, tak je zde jistá skutečnost, na kterou je upozorňováno hned na první obrazovce ve hře. Rodina hlavního hrdiny je totiž držena na bezpečném místě, aby jej nemohla nijak „rozptylovat při práci“. Nicméně všem je asi hned jasné, jak se věci ve skutečnosti mají.

       Toliko k hernímu pozadí, které je opravdu o něco složitější, než se může na letmý pohled zdát. Mechanismy hry jsou však zcela prosté. Celá hra se odehrává na dvou obrazovkách, respektive jejich variacích. Jedna se nachází mezi jednotlivými „misemi“, tedy herními dny, a informuje hráče o tom, jak si ten den vedl a co je jeho cílem v příštích dnech. Rovněž podává zprávu o stavu rodiny hlavního hrdiny, který odpovídá jeho pracovnímu výkonu.

        Ta druhá, hlavní, je samotná herní obrazovka představující jakousi pracovní plochu. Vlevo nahoře běží časový limit vymezující dvanáctihodinovou pracovní dobu, pod ním je přehled počtu čtenářů a jejich loajality, a konečně vpravo jsou k dispozici samotné noviny, do kterých hráč umisťuje vybrané články. Ty se postupně objevují na informačním kanále uprostřed obrazovky. Jejich témata se pohybují od klasického bulváru, sportu či počasí až po politické zprávy, a to jak pozitivní, tak i negativní. Je jen na hráči, co z toho vypustí do světa. Také má na výběr ze tří velikostí nadpisu článku podle toho, jak moc mu daná zpráva přijde zajímavá či důležitá.

         Hra nám tedy dává na výběr – budeme informovat veřejnost o všem pravdivě, nebo jim radši budeme zamlčovat jisté skutečnosti, abychom proti sobě nepoštvali vládu? Jde také o bezpečnost a snad i životy naší rodiny. Aby to nebylo málo, je hráč po několika dnech ještě kontaktován rebely, kteří se snaží o převrat proti režimu. Jednou za čas se na informačním kanále objeví červená zpráva, která hráče nabádá, aby zveřejňoval negativní články o vládě.

      Každá z akcí má ve hře své konsekvence, avšak zajímavou skutečností je, že prakticky žádný ze závěrů hry není pozitivní. Pokud chce hráč udržet svou rodinu v bezpečí, musí lhát veřejnosti a odvádět jejich pozornost od problémů. Pokud však pomůže rebelům, jeho rodina zemře. Navíc se nakonec ukáže, že moc skutečně kazí lidi, takže na revoluci a nastolení demokracie můžete zapomenout. Což se ovšem veřejnost nemusí dozvědět. Člověka to nutí k zamyšlení, jak to asi funguje ve skutečnosti.

Jan Král, 416146