Dys4ia je
autobiografická hra vytvořená Annou Anthropy. Přibližuje prožitky a frustrace,
které provázely její půl roční hormonální substituční terapii, kvůli poruše
pohlavní identity. Podle jejích slov bylo záměrem poskytnout emocionální
zážitek, který lépe prožijeme pomocí hry než pouhým přečtením textu
v knize. Frustrace z braní
estrogenových pilulek, odezvy okolí a soužití s přítelkyní si tak můžeme
zkusit zároveň s ní.
Pro design této hry
zvolila jednoduchou pixelovou grafiku, bez zbytečných detailů. Barevné pozadí a
obsah dodávají na příjemnosti hraní a pomocí jednoduchých znaků a předmětů,
podtrhuje metaforu situací a pocitů. Každý screen je doplnět popisy a větami,
které doplňují a vysvětlují situaci. Tato minihra má jasná pravidla a hranice.
Příběh je vložený a my procházíme situacemi dopředu, bez odboček nebo jiných
možností. Ovládání je pouhými šipkami a na screenu je většinou ukázaný směr,
kterým máme ovládat. Nutností postupu do dalších úrovní není sbírání bodů ani
jiné alternativy. Nemůžeme prohrát, ale vžijeme se do situace a vyvolává to
v nás žádoucí emocionální odezvu.
Hudbu ke hře
zkomponovala Liz Ryersonová, která napodobuje klasické flashové hry a zvuky.
Hra se skládá se čtyř
částí podle úrovně dosažení pokroku v hormonální léčbě. První úroveň je
nazvaná Gender Bullshit a začíná tím, že se snažíte dostat tvar z kostek
skrz díru ve zdi, ale není to možné. U toho je popisek, že se ve svém těle
cítím divně. Motiv neproniknutelné zdi se ve hře opakuje víckrát a je jakoby
metaforou nemožnosti zapasovat se do škatulky žena. Dalšími částmi této úrovně
jsou například odezvy feministek, které vás neakceptují jako ženu, dále vás
všichni oslovují pane nebo se cítíte jako špion na dámských záchodech a končí
to rozhodnutím začít s hormonální terapií. Druhou úrovní je Medical
Bullshit, ve které je nejdříve úkolem najít správnou kliniku a dostat díky tomu
lékařský předpis na estrogeny. Celý proces provází například nervozita,
problémy s krevním tlakem nebo HIV test. Zajímavá je například pasáž, kdy
konečně čekáte v čekárně u doktora a nemůžete pokračovat dál, dokud se
nedostanete na řadu. Třetí část se jmenuje Hormonal Bullshit, popisující pocity
při používání estrogenu, které nejsou příjemné a zhoršují vysoký krevní tlak.
Objevuje se velká chuť k jídlu nebo přecitlivělost, znázorněná pusou vaší
přítelkyně, která na vás vysílá signály a pokaždé, když ji štítem přijmete,
štít se rozpláče. It Gets Better? je čtvrtou závěrečnou úrovní, ve které se
zvedá vaše sebevědomí, rodina vás podporuje a končí to scénou odkrývajícího se
textu v obláčcích, že i když je to jen malá věc, je to první velký krok
dopředu.
I když je hra velice
jednoduchá, s jediným výsledkem, je zábavná a metafory jsou brány
s humorem. Nedalo mi to a musela jsem si celý proces zopakovat. Jako
článek bych si to opravdu znovu nepřečetla a nenechalo by to ve mě takový
zážitek. Proto si myslím, že tento způsob autobiografie splnil svůj účel
zaujmout hráče nebo širší příjemce sdělení.
Pro srovnání
v tomto roce vyšla hra na podobné téma s názvem Grand Titon od
vývojářky Devi Ever, která také použila hru, aby ji připodobnila
k vlastnímu zážitku se změnou pohlaví. Začínáte jako postavička mužského
pohlaví a končíte jako postava ženského pohlaví, probíháte prostorem chodeb,
zachraňujete muže v klecích a a střílíte nepřátele. Jediná chyba vás vrátí
zpátky na začátek a musíte se znovu probojovávat na konec. Hrou je klasická
hopsačka propletená různými metaforami, které ale nejsou jasné, musíme je v tom
hledat. Jednoduše v nás nevyvolávají jakýkoli zážitek, kromě bezmocnosti
začít znova pokaždé, když uděláte chybu. Z tohoto pohledu má hra Anny
Anthropy více z reality, než se zdá, protože vlastně znázorňuje skutečné
prožitky pomocí hry, tak jak probíhaly během půl roku léčby a dokážeme se tak vžít
do jejich pocitů.
Designer: Anna
Anthropy
Composer: Liz Ryerson
Platforma: Adobe
Flash
Rok vydání: 2012
Země původu: U.S.A.
No comments:
Post a Comment