Polymorphous Perversity: Když už styk není zábavný tolik, co dříve

• Proč zrovna Polymorphous perversity

Ze svých "mladých" let si aktivně vybavuji ty stovky hodin strávených nad Pokémony hranými na Gameboyi. Nejspíše mě při pohledu na stejný interface popadla touha připomenout si tyto graficky ne zrovna oslnivé, avšak herně zábavné chvíle. Navíc mě vydávání novin, nebo bezduché střílení hlava – nehlava nikdy příliš nenaplňovalo.

Sexuální tématika se jevila jako příjemné plus, ovšem po odehrání několika hodin jsem svůj finální pocit lehce poupravila.

• Co se skrývá za termínem Polymorphous perversity

Jedná se o psychoanalytický termín pro lidskou touhu získat sexuální uspokojení mimo společensky normativní sexuální chování. Podle autora tohoto termínu, Sigmunda Freuda, se jedná o přirozený stav lidské osobnosti ve věku do cca pěti let.

Jedná se o přirozený jev, kdy dítě neznajíc všudypřítomné společenské konvence, vnímá jako primární touhu uspokojit své potřeby. V průběhu vývoje tak Freud popisuje např. Orální, či anální stádium, kdy je dítěti příjemný stimul těchto částí těla. (1)

V průběhu vývoje jsou však dítěti jistá potěšení upírána právě vlivem společenských norem a dítě je tak více náchylné k frustraci a sexuálním traumatům. Však i dnes mezi mnoha názory převládá například ten, že onanie je špatná, anální sex zvrácený a kdo je příliš sexuálně aktivní, je automaticky považován za úchylného. Není tedy divu, že snaha společnosti tabuizovat sexuální tématiku obecně vyvolává v mnoha jedincích spoustu traumat a psychologických bloků.  

• „Train in Vain“ aneb o čem to celé je

Hlavní postavou jest mladík, kterému se během večerní onanie přihodí nepříjemná věc, a to kupodivu není příchod rodiče, nýbrž podivných postav, které jej zneužijí a unesou.

Mladík se probouzí v podivné místnosti (vagonu jedoucího vlaku), kde nachází úryvek z Freudovy filosofie a nahou ženu na protější posteli, která jej zasvětí do tajů coitu.

První rozumná interakce se odehrává s mužem, jež stráží bránu. Zde se nebohý mladík, říkejme mu Abe, dozvídá fascinující a zároveň otřesné skutečnosti.

Nachází se v místě, jehož poselstvím je soulož a úkolem objevovat nové a nové taje sexuálních hrátek. Ovšem všechny ženy po souloži náhle zmizí (a to ne z důvodu špatného coitu, nýbrž z důvodu ukončení jejich poselství).

Uvědomuje si, že s každou další souloží se zvyšuje jeho extrémní chuť na sex, která se zdá neukojitelnou. Strážný tvrdí, že se jedná o nebezpečný fenomén, který je nutné řešit adekvátní formou úlevy, jinak nastane nebezpečná sexuální frustrace, díky které může i zemřít.

Abe se cítí ztracen. Sex není východiskem avšak jinou formu úlevy nezná.

Postupně se dostává skrze další a další místnosti plné zrzavých vilných slečen, jež aktivně obšťastňuje. Každá úspěšná soulož zvyšuje jeho schopnosti a Abe se posléze stává mistrem v masturbaci, orálním, či análním sexu.

Train in Vain je však pouze prvotním místem, kde Abe teprve objevuje taje sexuálního styku. Vlak totiž zastavuje ve čtyřech stanicích a jednou z nich je i místo jménem Cocota, plné spoře oděných a sexuálně aktivních jedinců.

Jakožto klasické RPG i zde může Abe plnit spoustu questů, které přímo nesouvisejí s hlavní herní linií, avšak díky jejich plnění získává nové itemy a samozřejmě potřebné expy. Jedním z nich je například záchrana princezny z bludiště Minotaura, kde se Abe musí vypořádat s uspokojením transvestitů, na které přirozeně neplatí hlavní herní souboj, který počítá pouze s tzv. „front sex“. Ženomuži s roztomilým označením Tranny ovládají drtivý skill análního sexu, kterému se Abe jen těžko brání.

Hra je poměrně časově náročná ( o náročnosti na morálku a zdravou psychiku se raději vůbec nezmiňuji), proto se mi povedlo odehrát necelou třetinu, avšak i to mi zpětně přijde jako dostatečné množství. Jedná se o klasické RPG, které se představuje vloženým narativem. Hráč je tedy kompletním otrokem příběhu, který jej pouze posouvá dále a dále.

Z tohoto důvodu nejspíše nebudu v následujících řádcích věrně kopírovat autorovy intence, ale pouze můj subjektivní názor. Celkově grafika, herní mechaniky a příběh mají jistě za cíl brnkat na lidskou otevřenost a toleranci vůči sexuálním tématům. Co je a co není již příliš moc? Mám se tedy cítit špatně, pokud ve hře dopomáhám otci ke znásilnění jeho vlastní dcery? Nebo se mám naopak cítit špatně, protože mne toto téma pohoršuje?

Být všichni primitivní jedinci s neukojitelnou touhou na sexuální stimul, navíc postaveni mimo společnost a její dopad, bylo by nám upřímně jedno, o koho jde, hlavně, že by byla naše touha naplněna. Nezáleželo by na tom s kým, kde, nebo jakým způsobem.

Toto se domnívám je nosnou myšlenkou celého příběhu. Svět, kde neexistují společenské konvence a lidé žijí pro uspokojení libida. Představit si takový svět je pro Abea (nás), velmi složité a frustrující.

Na jednu stranu se jedná o místo, po kterém mnoho z nás nejednou zatoužilo, ovšem po mnoha letech vývoje v lidské společnosti bychom byli jen stěží schopni všechny naše lidské návody zahodit a plně fungovat v tomto imaginárním světě.  

• Coitus battlefield

Klasický soubojový systém obsahuje podobné soubojové mechaniky tradičních RPG (Pokémon, Tales of Phantasia apod.) , avšak v rolích útoků či obrany jsou sex a spánek plus doplňková akce užití sexuálních pomůcek. Tento „soubojový systém“ končí ve chvíli, kdy je jeden z aktérů soulože tzv. „exhausted“. Cílem je tedy vlastní sexuální aktivitou a technikami vyčerpat „protivníka“. Pokud Abe nebyl na soulož dostatečně připraven a jeho výdrž nebyla oslňující, nevyjde z něj vítězně a nezíská experience points.

Při nasbírání dostatečného množství „expů“ funguje i zde systém levelů, který zdokonaluje schopnosti postavy. V tomto okamžiku si jako v každém klasickém RPG máme možnost vybrat, do jaké schopnosti naší postavy vložíme další experience point. Na výběr jsou schopnosti, respektive hráčova následující orientace, v těchto skillech:

Stamina, Speed, Appeal, Tricks a Potence. Ty následně zlepšují naši sexuální dovednost a tím pádem jsme úspěšnější v soubojích.

Pokud jsme v souboji vyčerpáni dřív, jako „protivník“, náš Dick meter se zvýší, což představuje zvýšení sexuální frustrace. Pokud jsme naopak úspěšní, Dick meter se zmenší.

Tyto „souboje“ jsou obecně pro moje chápání extrémně zavádějící. Nutnost nějakým způsobem sbírat experience points chápu, ovšem zavádět akt do bojového systému, kde je navíc úkolem protivníka znavit, ne dovést k orgasmu, mi přijde poněkud zvláštní. Čirou náhodou jsem však narazila na diskuzi přímo s autorem této hry, kdy celý systém soubojových her objasňuje.

Q: „Well, I enjoyed the comedy aspects, and I've progressed up to Heaven, but I still really don't understand the abstractions in the sex minigame. 
Here's what I think is happening:
Most moves deplete my stamina, and penetration moves deplete the target's stamina too. If my stamina runs out first, my dick meter grows (represents sexual frustration?). If their stamina runs out first, my dick meter shrinks. The smaller the dick meter, the better. If they pleasure me, my stamina drops, so the game seems to be bringing them to orgasm, without prematurely cumming. So then I guess the dick meter isn't sexual frustration, it's ego damage, or something? In this case, what's the masturbation action for? What's tease for? “

A: In truth, the sex minigame/battles aren't supposed to represent anything, and they aren't abstractions. They're just game mechanics, and adaptation of traditional Final Fantasy-like battles. The complicated thing about making an analogy of zero stamina and cumming is that it wouldn't work for both player and partner: you would either be always selfish (partner stamina = zero means you came but he didn't), or always selfless (parter stamina = 0 means he came, but you didn't). I put some thought in this system in terms of mechanics, but I never have any abstractions in mind, like I said. (2)

• Grafika a interface

Hra ve svém grafickém vyjadřování téměř nepracuje s metaforami. Vše je znázorněno tak, jak reálně funguje. Kdyby byly určité hráčovy schopnosti zastoupeny nesouvisejícími minihrami, celkový vizuální zážitek by byl s ohledem k tématu přirozeně absolutně nesouvisející a kýžený výsledný dojem na hráče v nedohlednu.

Zajímavou skutečností je taktéž používání avatarů při probíhajících diskuzích mezi herními charaktery. Namísto usměvavých obličejíků na vás vykouknou pohlavní orgány aktérů, či lascivní obrázek úst, nebo naprosto výjimečně nesouvisející avatar, který má za cíl posléze vzbudit překvapení. (Např. V případu Tranny). Tento model ve mně také vzbuzuje pocit, že důležitější je prezentace osoby skrze jeho pohlavní orgán, než vzhledem jeho tváře.

Hra se vyznačuje výraznými grafickými i zvukovými prvky, kdy je jasné, že celý narativ je zpracován přímě. Není zde prostor pro metaforické ztvárnění, či možnost záměny, nebo nejasné pochopení situace.

• Kdo za tím vším stojí?

Upřímně jsem čekala spíše bandu herních nadšenců, kteří tak dlouho přemýšleli jak skloubit sexuální tématiku s filosofickou myšlenkou, až vznikla tato hra. Autorem je však muž jménem Nicolau Chad, který je původem z Brazílie. Nicolau je vystudovaný psycholog, který aktuálně pracuje jako psychoterapeut a profesor. Výroba RPG her je jeho koníčkem. 

• Nějaké překvapení na závěr?

Ano. Díky odstavci o úroveň výše vás jistě přepadly pochybovačné myšlenky. Proč proboha psycholog tráví tolik času výrobou perverzní RPG hry? Ať už je RPG nadšenec jaký chce, hra Polymorphous perversity funguje jako nepřímý dotazník. Hra obsahuje strukturu, jež zaznamenává všechny autorovy rozhodnutí, tendence užití určitých sexuálních technik, na jejichž základě je možné vyhodnotit sexuální diagnostiku. To je ovšem pouze primární předpoklad, který nepočítá např. s levelením pro zábavu, dodatečným doplňováním questů či metodou "nevím, co teď, tak vyzkouším všechno, co jde a třeba se dostanu dál". 

Hra celkově je vskutku proměnlivá. Od prvotního překvapení, přes časté chichotání, se postupně do světa rozkoše skutečně ponoříte a z pochybného světa plného nahých lidí se stává skutečné RPG s vážným příběhem, přestože vám quest zadává nahý obstarožní pán. Ke konci jistě mnozí zažívají skutečnou frustraci. Neustále přítomný styk je totiž šíleně repetetivní. Rozhodně je to ale hra, kterou stojí za to si zahrát. Pro některé kvůli grafice, pro jiné pro příběh ale primárně pro její myšlenku. 

Tomešková Lucie, 384 065

Zdroje:

1. Freud, Sigmund. The Standard Edition of the Complete Psychological Works of Sigmund Freud. Trans. James Strachey. 24 vols. London: Hogarth, 1953-74.
2. http://spritesex.blogspot.co.uk