Jednoduchá online hra pocházející z produkce současného italského vývojáře Paola Pederciniho. Ve virtuálním světě známého spíše jako herního autora, který je podepsán mimo jiné i pod webem molleindustria.org, kde je možné nalézt a okamžitě si zahrát velké množství snadno a rychle pochopitelných mini her. I když se to na první pohled nemusí zdát, každá z nich má svoji vlastní myšlenku a téměř vždy se vztahuje k nějakému společenskému či politickému problému, což patří mezi Pederciniho dnes už klasickou signaturu. Jedním z jeho doposud posledních počinů je i hra s názvem The Best Amendment.
Herní prostředí této nedávné novinky je po grafické stránce celkem prosté, ale přesto pro nového uživatele poměrně přitažlivé. Pokud bychom chtěli The Best Amendment zařadit do nějakého seznamu, mohli bychom ji nalézt pod odkazem online flash arena shooter. K ovládnutí celého příběhu postačí hráči funkční myš a klasické klávesy pro pohyb, ať už v šipkách anebo alternativě WSAD. Hráč se ocitá v jakési aréně simulované žlutým oválným polem, které představuje hráčův veškerý možný svět. Jeho cílem je sběr hvězd, čímž mu stoupá skóre a a snaha o co nejdelší přežití. Zpočátku je vše poměrně snadné, ovšem jen do chvíle než se začnou objevovat nepřátelé se stejný cílem. Na chycení konkrétních hvězd je vždy omezený čas, jenž můžeme definovat jako jedno herní kolo. Po každém dalším kole stoupá počet protivníků a stejně tak se mění i možnosti hráče. Nepřítele je možno eliminovat pomocí zbraní, které se samovolně mění každým kolem a pokud je hráč dostatečně rychlý, stihne posbírat i jakési bonusové hvězdy, jenž zůstávají po padlém nepříteli. V počáteční výbavě hráč dostává tři životy a je pouze na něm, jak nakonec dopadne. Soundtrack postavený na westernové hudbě výstižně dokresluje atmosféru v průběhu celé přestřelky.
Už při zobrazení samotné hry dostáváme první indicie seznamující nás s konkrétním společenským problémem, jemuž se projekt věnuje. V průběhu hry se množství narážek stupňuje a v ideální situaci nás autor donutí minimálně k zamyšlení. A to k zamyšlení nad čím? V tomto konkrétním případě se jedná o vlastnictví zbraní, kontrolu nad lidmi, kteří vlastní legální zbraň a o riziku násilí, jenž je s osobami, kteří mají možnost zbraň použít spojeno. Na oficiálním webu molleindustria.org, kde je možnost si hru The Best Amendment zdarma zahrát, můžeme nalézt i další informace o myšlence celého projektu. Je zde uvedeno, že se jedná o: neoficiální NRA hru o kontrole zbraní, taktickém střílení a čtyř dimenzionálním uvažování. Celý koncept a záměr tvůrců je dle mého názoru celkem podstatně vystižen v posledních větách na úvodní stránce hry. "Be the good guy with a gun! Stop the bad guys with the guns! But will that make you a bad guy in the eyes of somebody else?" Víceméně se jedná o parafrázi na výrok jednoho z představitelů NRA Wayna Lapierra, který jednou prohlásil: "The only thing that stops a bad guy with a gun is a good guy with a gun." Shrneme - li všechny předchozí výroky v jednu myšlenku, můžeme říci, že autoři se snaží rozproudit debatu o celospolečenském problému vlastnictví a používaní zbraní, která ve světle incidentů, jenž se přihodily nejen na amerických středních školách nabývá úplně nového významu.
A nyní samotný průběh hry. Grafické zpracování je i přes svoji jednoduchost poměrně působivé. Hlavní postava - samotný hráč - je provedena v bílé barvě a má podobu jakési kápě. Nepřátelé přibývající s každým dalším kolem mají stejné zpracování, ale oproti hlavnímu hrdinovi jsou vyvedeni v barvě černé. Zde se nabízí otázka, jaký byl záměr tvůrců? První dojem z této protikladné podoby evokuje klasické připodobnění bíle a černé barvy - dobro a zlo. Ovšem pokud na toto zpracování nahlížíme s předchozími informacemi o konečném smyslu hry, je toto připodobnění značně problematické. Kromě toho, že podoba postav evokuje v jistém smyslu i nepopulární Ku-klux-klan, kde mají ony barvy opačný význam, se po každém dalším kole objevují některá z výše uvedených hesel, která nutí hráče přemýšlet nad svými činy a poté se ztotožnění s hlavním hrdinou stává poněkud složitým. Důležitým prvkem celé hry je ono záhadné čtyř dimenzionální uvažování, které mnou bylo pochopeno až po mnoha neúspěšných hrách. V podstatě se jedná o to, že stále se objevující nepřátelé kopírují vlastní tahy hráče z předchozího kola, a to včetně jeho střelby. Zjištění tohoto faktu mě donutilo se jednak více zamyslet nad celkovým významem hry a též nad strategií, kterou využít co nejlépe v můj prospěch. Pokud si člověk dá pozor, je možné vydržet ve hře poměrně dlouho, ale i přesto se mi pak stále častěji objevovala na obrazovce posmrtná fráze - "You have been accidentally killed by your past self. You are not thinking fourth dimensionally!" Vyzkoušel jsem tedy jiný přístup a po zabití několika nepřátel jsem se pokusil sbírat pouze další body v podobě hvězd, zatímco nepřátelé se zabíjeli mezi sebou. Hra pokračovala stále dál, ale jakmile hráč přestane používat zbraň, skoré stoupá sice pomaleji, ovšem počet nepřátel zůstává stále stejný. Je tu ale ještě jedna maličkost, a to sice ta, že poslední nepřítel zůstává stále naživu a pokud jej hráč nechce zabít, dostane se i přes něj do dalšího kola, ovšem bez bodového zisku. Což je jednak další zajímavost celé hry a také zajímavá myšlenka, jenž by jednou mohla vést k nějakému uspokojivému řešení této problematiky.
Záměrem autorů byla snaha přiblížit zábavnou a nenáročnou formou poměrně komplikovaný sociální problém. Problém, založený z velké části i na společenské tradici, který nemá jednoduché a s okamžitou platností účinné řešení. V mém případě jejich cíl obstál na plné čáře. Nejen, že je v ceně pobavení a odreagování samotným hraním, ale po zjištění faktů, na nichž je hra postavena a konkrétně jednoho specifického, který mi sdělil, že jsem se zabil sám svým předchozím činem, mě hra dovedla k přemýšlení. Jednak nad co nejlepší strategií, ale též i nad dopady dnešních možností a činů.
Už při zobrazení samotné hry dostáváme první indicie seznamující nás s konkrétním společenským problémem, jemuž se projekt věnuje. V průběhu hry se množství narážek stupňuje a v ideální situaci nás autor donutí minimálně k zamyšlení. A to k zamyšlení nad čím? V tomto konkrétním případě se jedná o vlastnictví zbraní, kontrolu nad lidmi, kteří vlastní legální zbraň a o riziku násilí, jenž je s osobami, kteří mají možnost zbraň použít spojeno. Na oficiálním webu molleindustria.org, kde je možnost si hru The Best Amendment zdarma zahrát, můžeme nalézt i další informace o myšlence celého projektu. Je zde uvedeno, že se jedná o: neoficiální NRA hru o kontrole zbraní, taktickém střílení a čtyř dimenzionálním uvažování. Celý koncept a záměr tvůrců je dle mého názoru celkem podstatně vystižen v posledních větách na úvodní stránce hry. "Be the good guy with a gun! Stop the bad guys with the guns! But will that make you a bad guy in the eyes of somebody else?" Víceméně se jedná o parafrázi na výrok jednoho z představitelů NRA Wayna Lapierra, který jednou prohlásil: "The only thing that stops a bad guy with a gun is a good guy with a gun." Shrneme - li všechny předchozí výroky v jednu myšlenku, můžeme říci, že autoři se snaží rozproudit debatu o celospolečenském problému vlastnictví a používaní zbraní, která ve světle incidentů, jenž se přihodily nejen na amerických středních školách nabývá úplně nového významu.
A nyní samotný průběh hry. Grafické zpracování je i přes svoji jednoduchost poměrně působivé. Hlavní postava - samotný hráč - je provedena v bílé barvě a má podobu jakési kápě. Nepřátelé přibývající s každým dalším kolem mají stejné zpracování, ale oproti hlavnímu hrdinovi jsou vyvedeni v barvě černé. Zde se nabízí otázka, jaký byl záměr tvůrců? První dojem z této protikladné podoby evokuje klasické připodobnění bíle a černé barvy - dobro a zlo. Ovšem pokud na toto zpracování nahlížíme s předchozími informacemi o konečném smyslu hry, je toto připodobnění značně problematické. Kromě toho, že podoba postav evokuje v jistém smyslu i nepopulární Ku-klux-klan, kde mají ony barvy opačný význam, se po každém dalším kole objevují některá z výše uvedených hesel, která nutí hráče přemýšlet nad svými činy a poté se ztotožnění s hlavním hrdinou stává poněkud složitým. Důležitým prvkem celé hry je ono záhadné čtyř dimenzionální uvažování, které mnou bylo pochopeno až po mnoha neúspěšných hrách. V podstatě se jedná o to, že stále se objevující nepřátelé kopírují vlastní tahy hráče z předchozího kola, a to včetně jeho střelby. Zjištění tohoto faktu mě donutilo se jednak více zamyslet nad celkovým významem hry a též nad strategií, kterou využít co nejlépe v můj prospěch. Pokud si člověk dá pozor, je možné vydržet ve hře poměrně dlouho, ale i přesto se mi pak stále častěji objevovala na obrazovce posmrtná fráze - "You have been accidentally killed by your past self. You are not thinking fourth dimensionally!" Vyzkoušel jsem tedy jiný přístup a po zabití několika nepřátel jsem se pokusil sbírat pouze další body v podobě hvězd, zatímco nepřátelé se zabíjeli mezi sebou. Hra pokračovala stále dál, ale jakmile hráč přestane používat zbraň, skoré stoupá sice pomaleji, ovšem počet nepřátel zůstává stále stejný. Je tu ale ještě jedna maličkost, a to sice ta, že poslední nepřítel zůstává stále naživu a pokud jej hráč nechce zabít, dostane se i přes něj do dalšího kola, ovšem bez bodového zisku. Což je jednak další zajímavost celé hry a také zajímavá myšlenka, jenž by jednou mohla vést k nějakému uspokojivému řešení této problematiky.
Záměrem autorů byla snaha přiblížit zábavnou a nenáročnou formou poměrně komplikovaný sociální problém. Problém, založený z velké části i na společenské tradici, který nemá jednoduché a s okamžitou platností účinné řešení. V mém případě jejich cíl obstál na plné čáře. Nejen, že je v ceně pobavení a odreagování samotným hraním, ale po zjištění faktů, na nichž je hra postavena a konkrétně jednoho specifického, který mi sdělil, že jsem se zabil sám svým předchozím činem, mě hra dovedla k přemýšlení. Jednak nad co nejlepší strategií, ale též i nad dopady dnešních možností a činů.
No comments:
Post a Comment