Autor nám dává za úkol posbírat co nejvíce hvězdiček (bodů) v omezeném časovém limitu, jež se při postupu hrou do dalších úrovní nijak nezvyšuje. Hráč ovládá kuželovitý objekt připomínající patronu stylizující lidský charakter. Ovládací prvky spočívají v možnosti míření pomocí kurzoru myši a pohybu v základních čtyřech směrech na šipkách či klasicky čtveřici kláves WASD. V banální první úrovni vás hra navede pro zisk herních bodů bez jakékoliv překážky. Druhá úroveň začíná poodkrývat celé gró technicky prosté webové hry. Ve druhém levelu se činnost, kterou hráč provedl v předchozí úrovni, aktivně přehraje znovu, tzn. že ji již nemůžete ovlivnit, ona vás však ano. Pakliže jste v předchozím levelu stříleli, což vás stejně hra později ve snaze o postup do dalších úrovní donutí, bude střílet i váš „obraz“ v úrovni následující. Ve výsledku to vypadá tak, že čím dále hrou prostupujete, tím více je v herním poli nehratelných postav kopírující vaše předchozí aktivity, tím více se střílí a tím vyšší je pravděpodobnost, že nějaký výstřel schytáte. Veškeré vaše obrazy jsou černě zbarvené - negativní (bad guys), aktivní herní postava je vždy bílá - kladná (good guy). Samotnou herní mechanikou se však rozdíl mezi bag guys a good guys prakticky smazává.
Jak jsem hru dokola hrál a četl si příslušné slogany, narážky či vtipný dotazník, začalo mi docházet, že autor se mi snaží nenásilnou a chytře vymyšlenou formou prostřednictvím interface počítačové hry něco sdělit, dovézt mě k zamyšlení, což se mu povedlo.
Hra je sice co se gameplaye týče jednoduchá a člověk nestráví samotným hraním příliš mnoho času, avšak právě tím, jakým způsobem ji hraje, ho třeba přivede na myšlenky, které by jej bez této zkušenosti nenapadly.
Autor hry Paolo Pedercini, původně Ital, který se přestěhoval do Pittsburghu, aby zde mohl učit herní design na Carnegie Mellon University, touto hrou reaguje na tragickou událost v základní škole v americkém městě Newton, kde dvacetiletý Adam Lanza zastřelil dvacet dětí, šest dospělých a pak výstřelem do hlavy sám sebe. Po uplynutí několika týdnů od incidentu více prezident americké NRA (National Rifle Association) Wayne LaPierre při znovu obnovené diskusi na obhajobu nepříliš přísné legislativy vztahující se k legálnímu držení střelné zbraně prohlásil: „The only thing that stops a bad guy with a gun is a good guy with a gun.“ V překladu:“ Padoucha se zbraní je schopen zastavit pouze klaďas rovněž se zbraní.“
Pedercini se snaží svým herním počinem narušit kredibilitu LaPierrova stanoviska tím, že před nás ve své hře staví při postupném průchodu úrovněmi padouchy, jenž jednají přesně dle našich předchozích aktivit akorát v hávu záporného hrdiny. Pedercini tímto evidentně poukazuje na relativnost tvrzení a přímo naznačuje, že hranice mezi kladným a záporným, nejen v případě užití zbraně, může být velmi tenká. Jak hráč postupuje úrovněmi, stupňuje se i míra násilí, které v herním poli sami z pozice kladného hrdiny z počátku nevědomky generujeme, až zjišťujeme, že násilí vytváří další násilí, dokud nevzniknou v případě této hry digitální jatka, při kterých je v zájmu vlastního přežití z pozice kladného hrdiny potřeba paradoxně postřílet všechny ostatní.
Pedercini nechce v reakci na tragickou střelbu v Newtonské základní škole zakazovat držení zbraní, je si vědom toho, že zbraň nezabíjí, ale její držitel. Poukazuje však na klišé černobílého zobrazování dobra a zla, při snaze o jehož dosažení se často těžko vysvětlitelné důvody hází za hlavu pouze kvůli převedení celé situace do jednoznačné a veřejností co nejjednodušeji pochopitelné podoby.
The Best Amendment nemá kladného ani záporného hrdinu, nelze ji dohrát (má nekonečný počet levelů), satiricky reaguje na politizaci tragické události, lobbistické chování více prezidenta NRA a podněcuje k přehodnocení černobílého vidění problematických událostí.
Hra se jednoduše ovládá, má banální herní mechaniky, ale nenudí. Již od druhé úrovně podněcuje hráčův zájem základní herní mechanika v podobě neovlivnitelné reprodukce/promítnutí přechozí hráčovi aktivity do aktivní úrovně, jež vás dřív nebo později připraví o život. I když hru nevydržíte pravděpodobně hrát dlouhé hodiny, po celou dobu se budete bavit. Hru doprovází slogany, z nichž ani jeden nepřebývá, všechny jsou trefně umístěné, mají satirický nádech a přes svoji jednoduchost dobře poslouží jako vodítka k celému příběhu, jenž se stal také podnětem autora k vytvoření celé hry.
No comments:
Post a Comment