The Best Amendment - analýza hry

The Best Amendment je další socio-politickou reakcí od italského týmu La Molleindustria. Tradičně má tedy jednoduchou podobu – vektorová dvourozměrná grafika a jednoduché ovládání. Hřištěm hry je elipsovitý plácek připomínající bojový ring. Hráč ovládá postavičku zahalenou v bílém a jeho cílem je sběr hvězd z padlých postav, které jsou zahaleny v černém. Hráč je tedy nabádán po ostatních postavách střílet a sběrem popadaných hvězd tak rychleji zvyšovat své skóre. Hra je dělena do jednotlivých kol, která jsou časově omezena. S každým kolem vždy přibude "nepřítel" a hra se tak stává dynamičtější a náročnější, neboť hráčova postava může být zasažena střelbou ostatních. Střelecká a soupeřivá atmosféra je dokreslena muzikou evokující western. Na první pohled hodně jednoduchá casual záležitost na ukrácení dlouhé chvíle ale při trošku bližším zkoumání lze nejen v mechanikách hry snadno najít mnoho metafor a symbolických významů.

Překvapivě dlouhou chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, že moji nepřátelé vlastně nejsou obdařeni vůbec žádnou vlastní umělou inteligenci, ale že jejich chování jakoby bylo dané nějakým vzorcem či rovnou bylo úplně náhodné. Ve skutečnosti každý nepřítel kopíruje kroky hráče z minulého kola a je tak jakýmsi jeho duchem ze záhrobí. Samotná hra nabádá k "4th dimensional thinking", což přesně vystihuje, jakým způsobem by měl hráč přemýšlet a hrát, aby dosáhl vysokého skóre a hra se hned zpočátku nezvrhla v nekontrolovatelnou křížovou palbu. Hráč totiž může dopředu rozmýšlet své kroky a střelbu, aby si tak usnadnil průchod následujícím kolem.

Samotná hra se představuje jako "unofficial NRA game about gun control" z čehož však lze již snadno vycítit ideologii, kterou The Best Amendment razí (NRA = National Rifle Association of America). Přestože hra samotná hráče ke střelbě vybízí (nápisy "Click to shoot") a v čase mezi jednotlivými koly zobrazuje citáty a slogany, které střelbu obhajují, samotná zmíněná mechanika "nepřátel" je tomu obrovským protikladem a kontrastem. Autoři tak narážejí na problematiku držení a užívání zbraní. The Best Amendment dobře ukazuje, jak je otázka dobra a zla (černá/bílá) dvojsečná a jak se může dobro snadno ve zlo obrátit. Konat činy, které považujeme za dobré, vůbec nemusí působit dobře z pohledu někoho jiného.

Zajímavým prvkem, který lze ve hře najít, je možnost hráče po svém nepříteli vůbec nestřílet a od druhého kola se snažit sbírat pouze tu jedinou hvězdu, která se na začátku kola vždy vytvoří. To se dá považovat za jakési mírové řešení, které sice skutečně vede ke zvyšování hráčova skóre ale postup je to výrazně pomalejší. V tom lze spatřit symboliku radikálnosti užívání zbraní, která sice může vést k uspokojení jednotlivce či skupiny jednotlivců ale za strašlivou cenu. Zatímco mírový postup může být značně pomalejší a především pro zainteresované osoby svým způsobem frustrující – podobně jako hráčův pohled na hru. A na tomto jevu lze pěkně vidět, že ač je hráčův hrdina zobrazován v bílé barvě a označován jako "good guy", jeho role v pomyslném konfliktu není ani zdaleka tak jednoznačná.

Grafické ztvárnění jednotlivých herních postaviček navíc velice nápadně připomíná hábity členů Ku-klux-klanu, což otevírá další řadu otázek především z témat rasismu a antisemitismu, a samozřejmě to přibližuje možné dějiště konfliktu, který hra simuluje.

Ačkoliv je ztvárnění The Best Amendment velice jednoduché, neubírá to na síle myšlenek, na které se snaží poukázat – pomíjivosti dobra a zla a nutnosti zacházet se silou zbraní obezřetně a uváženě. To se hře daří opravdu výborně a mimo to přednáší mechaniky, které jsou skutečně zábavné a životaschopné i pokud od jejich ideologie odhlédneme.


Mach Martin, 415422