Dys4ia
Dys4ia, hra nebo průchod animovanými pocity životní přeměny
autora? Ačkoliv může někdo namítat, že dys4ia hra vůbec není, stále má tento
objekt mnoho prvků, které jej za hru podle mého názoru označovat mohou. Hra je ve
svém směru naprosto jedinečná, její příběh se totiž točí jenom kolem autorčiny
části jejího života, kdy začala s hormonální léčbou. Jak sama uvádí, je to
příběh o ní a nereprezentuje obecně zkušenosti každé transsexuální osoby. Hra
byla zveřejněna prostřednictvím serveru Newgrounds, který se zaobírá Flash hrami
a animacemi již od roku 1995.
Autorem této hry je teď už žena říkající si Anna Anthropy.
Anna je nezávislý herní vývojář, spravující web pod názvem Auntie Pixelante,
kde publikuje své hry a mluví o trendech v nezávislých herních designech. Autorka
vytvořila mnoho her a knih a momentálně pracuje na dalších.
Průběhem hry nás doprovází neagresivní zvukový podklad,
který občas působí jako hudba a občas jako snůška různých zvuků podporující až melancholické
myšlení. Občas zaujmou i zvukové efekty, kdy působí spíš jak parodie, uvedu zde
například vyzvánění telefonu nebo pohyby osoby, které jsou reprodukovány stylem
hlasu, kdy se nad nimi člověk po chvíli musí pousmát.
U grafického podání je to záležitost opačná, uživateli, po
delším sledování hry, jdou oči kolem. V barvách a animovaných přechodech, které
by u člověka postiženým epilepsií mohly vyvolat záchvat. Na první pohled zaujmou nebo odradí výrazné
barvy, které se mění po celou dobu hry. Objekty ve hře občas působí až
abstraktním dojmem, kdy například textury ztvárňující osoby vypadají jako
chobotničky nebo ještěrky a člověk hledá, kde má daná postava ruku a kde nohu. Musím
zmínit, že ve hře není snad jediná obrazovka, kde by něco neblikalo nebo se něco
nehýbalo. Autorka se nepozastavovala ani nad cenzurováním textu a mnoho slov
tak napsala, jak je právě měla potřebu sdělit.
Uživatel, ačkoliv nemá mnoho možností, hru ovládá, pro hráče
velmi známými, klávesami WSAD. Klávesami tak pohybuje postavou, která má
ztvárňovat v mnoha pohledech autorku hry. Mnoho částí je však časově omezeno,
a pokud hráč nepohybuje klávesami, tak se děj stejně posune na další obrazovku.
Hra začíná stručným popisem obsahu, který si hráč posune sám
a zastaví se až na hlavním menu, kde se postupně objeví 4 levely reprezentující
fáze autorčiny přeměny.
První level, označen jako „blbost pohlaví“, se zabývá tím,
jak se autorka cítila ve společnosti. Level začíná součástkou ze hry Tetris
znázorňující tělo, ve kterém se autorka necítí dobře a nemůže projít přes
určité překážky jakožto transvestita. Jsou zde potíže v komunikaci s lidmi,
kdy ji neuznávají jako ženu a oslovují jako muže, oblečení, které chce, ale
nemůže je mít z důvodů nekompatibility s jejím ještě mužským tělem
nebo, kdy se cítí jako špion, když jde na dámský záchod. Právě v této fázi
si uvědomí, že by měla jít na hormonální léčbu.
Jako další úroveň pod názvem „lékařská blbost“ obsahuje problémy,
které se musí řešit před samotnou léčbou. Popisují se zde problémy při hledání
vhodné kliniky, vyplňování písemných testů, ale i podstupování testování, jestli
je tělo správně připraveno a pak i požívání zbytečných prášků kvůli tlaku, jen
aby doktor napsal předpis.
Předposlední úroveň „hormonální blbost“ řeší, jak je
zbytečné pojištění pro tuto konkrétní záležitost, kdy je hrazena směšná částka
v rámci pojišťovny. Level popisuje, jak se tělo začíná měnit psychicky a
fyzicky a tím se mění pocity, které byly doposud jiné. Prášky na tlak jsou z důvodu
velkého vyčerpání vyhozeny a tím pádem doktor nemůže předepsat recept na hormony,
které člověk stejně sežene jiným způsobem.
V poslední úrovni pod názvem „zlepší se to?“ jsou vyobrazeny
viditelné změny, které v životě proběhly a i přesto, že se autorka po této
fázi cítí, jak chtěla, objevují se lidé, kteří stále ignorují proběhlé přeměny.
Hru bych přirovnal k vysvětlení vlastního životního
zážitku s názorným ukázáním, jak jeden člověk prožíval dané zásadní chvíle
svého života. A i přes velice abstraktní zpracování na mě hra zapůsobila a
vzhledem k tomu, že jsem nikdy nic podobného neviděl, ani „nehrál“, tak byla
právě dys4ia adeptem na napsání tohoto textu.
Jiří Dočkal, 374312
No comments:
Post a Comment