The Best Amendment – analýza

                The Best Amendment je jednoduchá hra s mnohem složitějším poselstvím. Tento projekt vznikl z hlavy Paola Pederciniho a, jako další hry Molle Industria, může být považován za kulturní a sociální komentář reálné problematiky z našeho světa. Tentokrát byla pozornost zaměřena na kontrolu zbraní (The Best Amendment neboli nejlepší dodatek je odkaz na americkou ústavu a její druhý dodatek, který hlásá právo občasnů Spojených států na vlastnictví střelné zbraně), jedno ze žhavých témat v americké společnosti. Sám autor hodnotí hru slovy: „The Best Amendment je založena na prototypu, který jsem vytvořil loni, ale až po tiskové konferenci Americké Asociace Střelných zbraní, která hlásala více zbraní na školách v souvislosti s Newtonským masakrem[1], jsem se rozhodl, že z ní udělám jakousi sarkastickou poctu jejich šílenství.“ Provokativní charakter hry je patrný i z úvodního nápisu, kde stojí, že hra je neoficiální hrou NRA.

            Ve hře samotné hráč ovládá malou, bíle oděnou figurku se zbraní, která se pohybuje pouze v kruhovém poli a jejím cílem je zastřelit černé figurky, které se každým kolem množí. Černé figurky navíc útočí na ostatní figurky a hráčův cíl, tedy přežít a postřílet ostatní, se stává čím dál více složitější. Cílem je pak dosáhnout co nejvyššího skóre. Toho hráč dosáhne tím, že nasbírá co nejvíce hvězdiček po padlých protivnících v časovém limitu. Celou hru doprovází country hudba, která ještě více podkresluje satiričnost celého projektu. Na první pohled běžná hra však dostane nový rozměr v momentě, kdy si hráč uvědomí, že protivníci nejsou ovládáni počítačem, ale jsou kopiemi předešlého počínání hráče, který tak vlastně bojuje se svými předchozími já.

            Celá hraje doprovázena provokativními citáty jak o například výrok viceprezidenta NRA Wayna LaPierra „Jediná kdo zastaví toho zlého se zbraní je ten hodný se zbraní.“ a následný citát Raye Bradburyho „Dobro se pro zlo jeví jako zlo.“ Tyto citáty vlastně charakterizují celý charakter hry, která se na první pohled jeví jako jednoduchá hra, advokující stanovisko NRA (citát LaPierra). Při opětovném hraní je však zřejmé, že poselství hry je přesně odlišné (citát Bradburyho). Podpora zbraní je zde totiž vyhnána až do satirických rozměrů.

            Co je tedy hlavním poselstvím hry? Spíše než přímá kritika šíření zbraní se spíše jedná o vzbuzení zájmu nad problematikou zbraní u mladšího publika. Tím, že se jedná o hru, je zřejmé, že je pozornost zaměřena převážně na hráče, kteří jsou zvyklí vnímat zbraně jako prostředek k dosažení cíle a vítězství. Často si ani neuvědomují, proč ve hrách střílí protivníky. Je to zábava. The Best Amedment se však snaží poukázat na to, že je potřeba, aby zbraně nebyly brány lehkovážně, abychom se zamýšleli nad tím, kdy skutečně zmáčknout spoušť, a zároveň nabádá k úvaze nad perspektivou. Tím, že je hráč nucen bojovat proti minulým obrazům sebe sama, je jasně sděleno, že i „ten dobrý“ může být ostatními vnímán jako „ten zlý,“ tedy, že i když já se vnímám jako ten dobrý, někdo jiný mne tak vnímat nemusí. Pro hráče potom může hra znamenat zamyšlení nad motivací protivníků, což je u hry velmi vzácná vlastnost. Představme si, že by The Best Amendment byla vytvořena bez barev. Hráč by si pak snáze uvědomil, že je pouze jedním z ostatních figurek. Navíc by váhal, zda zmáčknout pomyslnou spoušť, neboť může zasáhnout dalšího „dobrého.“

            Pozornému oku neunikne ještě jedna symbolika. Hlavní postavička bílého hrdiny má tvar kuželu, dosti připomínající uniformy Ku-Klux klanu, rasistické teroristické organizace ze Spojených států. Tato bílá figurka pak střílí černé figurky, které mohou vyobrazovat africko-americkou etnickou skupinu. Tento výklad hry však sám Pederciny ani nepotvrdil, ani nevyvrátil.

            The Best Amendment má tedy potenciál vést, obzvláště mladší publikum, k zamyšlení nad celou problematikou prostřednictvím šoku, kdy se nejdříve snažíme dosáhnout co nejvyššího skóre, jen abychom si posléze uvědomili, co jsme to vlastně celou dobu dělali, a jestli jsme se sami nestali těmi zlými.

            Já sám jsem byl poselstvím hry zasažen až při uvědomění, že jsem ve skutečnosti bojoval celou dobu sám proti sobě a hra mne skutečně donutila zamyslet se nad celým problémem, proto ji považuji za provokativní, tím pádem za zdařilou, neboť plní přesně tu funkci, kterou mělo studio Molle Industria na mysli. Donutit nás zamyslet se.

---

[1] Masakr na střední škole v Newtonu, Connecticutu z roku 2007, při kterém útočník zastřelil 20 dětí a 7 dospělých.