Polymorphous Perversity: interpretační analýza

Hra Polymorphous Pervesity byla vydána roku 2012. Jejím tvůrcem je brazilský psychoanalytik Nicolau Chaud, autor her jako Marvel Brothel nebo Beautiful Escape: Dungeoneer. Jedná se o RPG hru se silnými sexuálními prvky.

Prvotním účelem hry je bezesporu šokovat. Hráč nabírá zkušenosti prostřednictvím pohlavních styků, přičemž výše zkušeností se odvíjí od kvality sexuálního uspokojení objektu, ne herní postavy jako takové. Pohlavní akty jsou pro hru podstatné nejen z hlediska postupu, ale také jako záchrana před koncem hry. Jedna z herních mechanik je totiž tzv. Metr chtíče (Horny meter), který znázorňuje touhu herní postavy po pohlavním styku a pokud dosáhne maxima, genitálie postavy explodují.

Zde je na místě zmínit samotný průběh tvorby, protože je důležitý pro herní závěr. Chaud k Polymorphous Perversity vytvořil blog, na kterém žádal čtenáře, aby psali o svých sexuálních fantasiích, které pak do hry zakomponoval. Podobným způsobem řešil i ikony herních postav, které byly zobrazeny buď jako lidské genitálie nebo nahá těla. Chaud v rozhovoru pro Nightmare Mode zmiňuje, že „se často snaží sdělit hráčům názor, že to nejhorší v lidech jako takových, je přítomno i v hráčích samotných“ (Hernandez, 2011). Toto tvrzení dokládá jakýmsi bonusem v závěru hry, kdy je hráči předložena diagnóza sexuálních úchylek zaznamenaná percentilem. Ten se odvíjí od četnosti používaných sexuálních praktik v průběhu hry a výběrem sexuálních partnerů. Autor přiznává, že test nemá za cíl hlubkovou analýzu hráče. Je to pouze jedna z herních mechanik a interpretace výsledků záleží na hráči samotném (Chaud, Diagnosing).

Přímým pocitem ze hry, je, že ukazuje společnost, která postrádá sexuální tabu. Já bych ale takto herní svět neoznačila. Toto zobrazení vnímám s ohledem na Freudovu definici polymorfní perverzity, tedy, že dítě může dosáhnout tělesné rozkoše při stimulaci jakékoliv části těla (Plháková 1998, 17). Proto na hru nahlížím spíše jako na simulaci dětského vnímání sexuálního pudu, čili takové vnímání, které ještě nebylo zformováno společenskými normami.

Dle mého názoru není jediným záměrem hry šokovat hráče, nebo představit různé sexuální úchylky, ale popsat návrat do lůna matky. Herní postavu nevnímám totiž jako dospělého člověka, ale jako dítě. Tento argument se pokusím doložit na příběhové linii, která se odehrává v lokaci Nebe (Heaven). Pro pochopení svého stanoviska je důležité popsat část děje hry, proto si ho dovolím ve stručnosti nastínit. K úspěšné interakci s Anděly (Angels) dojde pouze pokud k nim hráč přistoupí se zdviženými pažemi. Pokud toto pravidlo nedodrží, bude potrestán. Jedním z trestů je zmenšení (shrink) hráče. Tato proměna je nevyhnutelná, neboť pouze tehdy může získat předmět, který mu umožní postup ve hře. V podobě dítěte hráč potkává chobotnici, která mu vkládá do těla balónek. Chobotnice i balónek mohou být interpretovány jako zpodobnění tzv. Takocubo kardiomyopatie, tedy syndromu zlomeného srdce. (Takocubo je japonské označení nádoby používané při lovu chobotnic. V angličtině se tento stav nazývá také transient apical ballooning syndrome). Jedná se o stav, při němž dochází k náhlému oslabení srdečního svalu vlivem např. emočního stresu. Tento emoční stres byl, dle mého názoru, ve hře vyvolán telefonátem s matkou.

Dalším faktem je samotný začátek hry. Hráč se ocitá v místnosti s několikero dveřmi, z nichž pouze jedny jsou zavřené. Před nimi je cedule s Freudovým citátem, který by se dal parafrázovat zhruba takto: jestliže je muž matčin miláček, ponechává si během života triumfální pocit, důvěru v úspěch, který s sebou ne zřídka přináší úspěch skutečný. Pokud hráč chce dveře otevřít, hra zareaguje textem: raději nevstupovat.

Prorokova (Prophet) řeč o osudu herní postavy: když člověk opustí matčino lůno, získává pocit neúplnosti, který se snaží odstranit sexem, protože při něm alespoň na chvíli opět pociťuje sjednocení. Nehledáš sex, ale něco jiného, něco víc, předznamenává samotné vyvrcholení hry. Herní postava má zachránit Princeznu (Princess), jež po své matce zdědila Dar nekonečného blaha (The Gift of Neverending Bliss), který může předat sexuálním stykem pouze muži, který ji bude milovat. V závěru hry dojde k sexuálnímu aktu mezi avatarem a Princeznou, po němž následuje nekonečné blaho, čili návrat do lůna, které je znázorněno točitým schodištěm, v jehož částech avatar míjí devět lidí. Oněch devět lidí se dá interpretovat jako devět měsíců, tedy průměrná doba těhotenství. Na konci schodiště naráží na neznámou ženu – vlastní matku, s niž také souloží. Důvodem, proč se domnívám, že se jedná o avatarovu matku je fakt, že obě postavy se znají. V závěru dialogu herní postava dodává: chybělas mi, myslím. Freud (1991, 137) označuje orální fázi za nejprimitivnější známku sexuálního pudu. V tomto aktu se právě stimulací matčiných bradavek herní postavě dobíjí život, tudíž nelze tento styk neprohrát.

Otázkou zůstává, jestli je možné přisuzovat význam slovu DISSAPOINT, které je tvořené ostrovy v lokaci Nebe. Toto slovo je chybným pravopisem anglického DISAPPOINT, tedy „zklamat“. Uznávám, že je to pouhá spekulace, každopádně, pokud ostrovy opravdu měly tvořit slovo „zklamat“, pak by se to mohlo vyložit jako zklamání z nemožnosti nikdy se opravdu a úplně navrátit do matčina lůna.

Hráč ve hře prochází krátkodobou přeměnou z pomyslného dítěte do dospělého, který je vychováván podle společenských pravidel. Hráč se dostává na ostrov ve tvaru A. Jelikož navazující lokace nejsou nijak pojmenovány, označuji je jako Mapu A. V Mapě A hráč nejprve prochází pseudo-bludištěm (místo je ohraničeno tmavými plochami, ale i ty jsou průchozí), kde je podroben tlaku společnosti. Anonymní oblečené postavy mentorují herní postavu v otázkách přístupu k sexu. Mapa A pokračuje na ostrovy spojené mosty. Pouze v této lokaci je herní postava oblečená, přičemž lokace je nekončící. Zobrazení Mapy A je v přímém kontrastu s Cocotou a Rančem (West Mountain Ranch). Zatímco Cocota představuje přímořské město a Ranč jednoduše venkovský statek, Mapa A je nehostinná, neobydlená a sněží v ní. Pokud je první část Mapy A shrnutím prudérních názorů na pohlavní styk, pak její druhá část představuje společnost řídící se jimi. Tomu odpovídá i promluva NPC sedícího před vchodem do Mapy A, a to: „Lidé nejsou jako jídlo“. Věta odkazuje na vysvětlení Metru chtíče, které podává knihovnice avatarovi a ve kterém sexuální potřebu připodobňuje k pocitu hladu: „Když má člověk hlad, nají se. Když má touhu, pomiluje se“. Sexuální pud není společností v Mapě A vnímán jako jedna z primárních potřeb člověka. Dá se zredukovat pouze na reprodukční funkci, nebo úplně zahladit.

Chaud ve hře ukazuje lidskou přirozenost, která je společností záměrně utlumována. Většina jedinců prošla procesem výchovy, který měl zkorigovat jejich chápání sexuality, a proto reaguje na hru s odporem. Připustí-li se interpretace z hlediska Freudovy polymorfní perverzity, hra nevyvolává takový pocit pohoršení, než když se na ni nahlíží jako na panoptikum sexuálních zvrhlostí.

Vančurová

Nicolau Chaud (2012). Polymorphous Perversity. (Windows).

Freud, Sigmund (1991), Vybrané spisy I, Přednášky k úvodu do psychoanalýzy. Nová řada přednášek k úvodu do psychoanalýzy, Praha: Avicenum.

Plháková, Alena, „Pojem objekt v psychoanalýze“, Psychologica 32 (1998) 17-26. K dispozici na: http://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&frm=1&source=web&cd=1&ved=0CCsQFjAA&url=http%3A%2F%2Fpublib.upol.cz%2F~obd%2Ffulltext%2Fpsychol8%2Fpsychol8-2.pdf&ei=NCaDUsfhDceYtQbB0ICQBg&usg=AFQjCNGJYte1m6pG9Prq2Z99hpU2eaa5DA&bvm=bv.56343320,d.bGE

Diagnosing, http://spritesex.blogspot.cz/p/diagnosing.html, u článku není uvedeno datum zveřejnění.

Interview with Nicolau Chaud, Mind behing Polymorphous Perversity, http://nightmaremode.net/2011/05/interview-with-nicolau-chaud-mind-behind-polymorphous-perversity-3955/, květen 2011.