Paper
Dino Software (2013), Save the Date, Windows, Mac OS X, Linux
Hra
Save the Date evokuje dvojsmysl -
pozvánka na svatbu nebo zachraň rande?
Jedná
se o to druhé, protože celou hru se budete snažit přijít na to, jak zachránit
slečnu, s kterou vyrazíte na rande, aby ji něco absurdního nezabilo.
Jedná
se o trochu zvláštní a podle autora i trochu experimentální vizuální novelu na
bázi randící simulace. Pozor tedy, obsahuje černý humor.
Jelikož
je to digitální novela, pracuje logicky s více dějovými linkami, které
vedou k více zakončením. Na téhle hře je nádherný právě to, že nemáme
předurčený jeden herní konec (musíme ovšem potlačit vědomí toho, že většinou
špatný, až na ten jeden, kdy zrušíme rande). Má to trochu metafyzický a
filozofický koncept, nechá nás i díky hlavní postavě se ptát na věci ohledně
světa her, pozice hráče v něm, osudu, důvěry, života a vůbec. Zároveň funguje
jako nádherná ilustrace hypertextu, kde se můžeme jednoduše zacyklit a dojít do
zajímavých končin. Připravte si kladivo, zboříme tu nějaké zdi.
Gameplay
Start
hry začíná ve vašem pokoji. Telefon vyzvání a zvedne to Felicia, vaše slečna na
rande, s kterou plánujete jít na večeři a rozhodujete se, kam anebo zda-li
půjdete někam na večeři. V nabídce máte burger bistro, thajskou restauraci,
mexická restaurace na molu u moře nebo zrušíte rande. Ať už se rozhodnete pro
jakékoliv jídlo, Felicia zemře. Avšak když si hru reloadujete, můžete ji zkusit
před touto smrtí zachránit, objeví se tam totiž nové políčko v menu, které
jí prodlouží na chvilku život. Kéž by šlo i v životě při našich chybách
zmáčknout tlačítko reload, že ano. Pokud ji nenaštvete, umře (alergií na
arašídy, vybuchne restaurace, atentátem ninjů, utopí se, stáhne ji do mořských
hlubin mořská příšera, spadne na ni hvězda, spadne na ni socha, atd.), pokud ji
naštvete, odejde a srazí ji auto, ve všech případech.
Po chvíli si
začnete připadat marní, chce se vám to vzdát, ale najednou zkusíte jiné tlačítko
s odpovědí a Felicia vám prozradí něco nového a vy máte novou indicii, jak
ji příště můžete zkusit zachránit. Když se vám to náhodou povede a vy ji
vlastně nepozvete na večeři, ale vyzvete ji, aby došla na její tajné místo,
dostane se vám více možností, jak si s Felicií pořádně promluvit. Bude to
dlouhý, ale za to si uvědomíte spoustu věcí. Pořešíte spolu věci jako jestli
všechny bludiště musí mít nějaký východ, proč si myslí, že
stále umírá, jestli všechny hádanky mají odpověď, a vám pak pomalu začne
docházet, že ta hra se nesnaží být tolik hrou jako poselstvím, i když v hloubi
hráčské duše vám chybí potřeba achievementu, o který se i Felicia pokusí,
jelikož je součástí hry, ale vy jí řeknete, že to takhle neplatí. Tato potřeba
je možná i trochu jako hráčská droga.
Dojmy ze hry
Na
to, že mě textové hry moc nebaví, natož údajná vizuální novela, ve které je
dohromady 6 vizuálů plus menu, tak mě ta hra opravdu chytla a chtěla jsem se
dopátrat “dobrého konce”, chtěla jsem Felicii zachránit a oslnit ji svoji
chrabrostí a důmyslností, která spočívá v nekonečném reloadování hry.
Soundtrack byl taktéž moc chytlavý, nejvíc asi znělka “tududumdum” na konci katastrofického rande.
Felicia
jako hlavní a v podstatě jediná postava ve hře kromě hráče, jakožto
muže/chlapce, co ji pozval na rande, je velice inteligentní, roztomilá,
chápající a má smysl pro humor. Obdivuju na ní to, že má svoje osobní tajné
místo, a také to, že když si myslí číslo, tak myslí na záporné nebo desetinné,
jak lišácké. Dále se vám po přiznání, že je to jen hra, ptá, jak to vypadá a
jak se to ovládá, vysměje, že tlačítka jsou „so 90’s“ a že grafika je „low
budget“.
Na
hře oceňuju odkazy na populární kulturu související s příběhem hry - nikdy
nepřijatý dopis do Bradavic fanynky Harryho
Pottera a další záležitosti z tohohle kouzelného světa, film Matrix, tedy konkrétně hlavní postava Neo neboli One - vyvolený, odkazující na
nás jako hráče a boha jako rozhodce osudu, dále hra na Super Nintendu Chrono Trigger, obdobná hra s časovými
paradoxy, kde se snažíte najít správnou cestu k zachránění budoucnosti, další
film Groundhog day (Na Hromnice o den
více - v našem případě o rande více), kde se jedna postava taktéž vrací na
začátek jednoho stejného dne dokola a dokola a snaží se přijít na to, proč a
jak si zlepšit den, kdy lidi, které potkává, už zná nazpaměť a oni si druhý den
ani nepamatují, že mu něco někdy takového vůbec říkali, jako naše slečna
Felicie je zacyklená a mluví totéž pořád dokola a my se snažíme najít cestu,
kdy se dozvíme něco nového, co by nám pomohlo rozlousknout, o co tady jde,
jelikož ona je náš jediný zdroj informací. S tím, že i přesto, když se tedy dozví,
že je to celé jen hra, ona není reálná, my jsme ji už několikrát zabili a znovu
obživili, že vlastně pokaždé umře, co s námi půjde na rande, nebo ji prozradíme
něco o ní, co by nikdy nikomu neřekla, aby jsme potvrdili naši pozici v časovém
paradoxu, dokáže být buď paranoidní anebo neskutečně klidná a smířená se svým
osudem. Je skvělá. I tak se nám snaží ale pomoct, abychom našli náš “dobrý
konec”, který pro každého znamená jen to, co on chce. Vede to totiž k
zamyšlení, jelikož žádná hra ani nikdo jiný, nám nemá co diktovat, jak chceme,
aby naše záležitosti skončily. Můžeme se hře i vzepřít, nebo se spokojit se smířit
se s koncem, který je nám předkládán. Tak i tak, je to jen na nás, jak si
to pobereme, jak to pochopíme, jak si co interpretujeme. Každý máme svoji
cestu, svoji svobodnou vůli, svoji hlavu. Nezáleží totiž na cíli, ale na cestě
jako takové. Your life, your choice.
P.S. na tuto hru asi
jen tak nezapomenu. Uplatňuje se tu na mě Zeigarnik efekt, tedy paradox, kdy je
otázka důležitější než odpověď. Nedokončené záležitosti přitahují pozornost,
mají větší motivační napětí, spíš si na ně pamatujeme, protože to hlodá v našem
nevědomí. Je to o zvědavosti, která vám nedá spát. Fuj. Ale hra je super.
Rozhodně tím nakazím další lidi.
Platformy:
Windows, Mac OS, Linux
Rok vydání:
2013
Žánr:
visual novel, dating sim
Hlavní designér:
Chris Cornell
Hudba:
Francisco Cerda
Země výroby:
USA
Adéla Bohadlová
399 454
No comments:
Post a Comment