Save the Date

„Chtěla jsem se zeptat, kam dneska zajdeme na večeři. Co takhle burger? Burger zní dobře, uvidíme se v Burger Shack.“ Po takhle zakončeném telefonátu si člověk řekne, to by mohl být dobrý večer s holkou ve videohře, co by ho tak mohlo zkazit? Na to má tvůrce hry odpověď již připravenou. Je libo přestřelka v burgrárně, alergická reakce na arašídy, mořská potvora, přesně trefený meteor nebo snad japonští ninjové v thaiské restauraci? Kreativita při ničení vašeho rande se hře Save the Date! upřít nedá.

Jedná se o indie dating simulátor v podobně visuální novely. Jak již název hry napovídá, pokoušíte se zachránit své rande a to doslova. Hra začíná telefonátem od Felicie, slečny, se kterou máte domluvenou večeři. Kombinací zvolených možností je přehršel. Hráč postupně zjišťuje, že nezáleží na tom, jaký burger si dáte, do jaké restaurace půjde, či jestli se rozhodne zůstat v restauraci nebo jít domů. Každý pokus o bezpečný průběh večeře končí katastrofálně – smrtí Felicie.  Záchrana života objektu vašeho zájmu je netriviální úkol. Felicia je odhodlaná vrhnout se do chřtánu smrti i přes ustavičné lamentování hráče, že dnes umře, pokud půjdete spolu na jídlo.

Grafické zpracování svojí jednoduchostí nenarušuje požitek ze čtení textu rozhovoru mezi hráčem a Felicií. Jednotlivé scenérie jsou vyvedeny decentně a společně s hudbou krásně vykreslují a navozují atmosféru místa, kde se děj odehrává. Ať už se jedná o burgrárnu, thaiskou restauraci, či pohled na město v noci.

Design jednotlivých ‚levelů‘ je propracovaný a hráč se postupně prokousává detaily ze života Felicie, které napomáhají k oddálení její smrti. S novými informacemi hra nabízí hráči nové možnosti a dokonce i novou lokaci. Nabízené možnosti jsou příležitostně komické a představa dané situace v reálném životě je absurdní, což je záměr autora a napomáhá to hráči pochopit, či utvořit si náhled, na smysl hry.

Nakonec stejně nezáleží, jak moc se snažíte a hra dopadne vždy stejně, neúspěchem. Autor hru navrhl vcelku depresivně pro lidi, co hledají výhru nebo šťastný konec. Takový konec ve hře není. Frustrace z hledání neexistujícího dobra v moři zla mě dovedla k myšlence, že nejlepší možnost je s Felicií na rande nejít, sice to přežije, ale vy už se s ní nikdy nedáte dohromady. Ale tak lepší nějaký život, než žádný. Jako protiklad k špatným koncům, je ve hře přístupný ‚Hacker ending‘, který se otevře přepsáním souboru. Hráč tak má přístup k nechutně přeslazenému a až ironicky šťastnému konci, který jen umocňuje myšlenku, že tohle je nereálné a takhle to být nemá. Že podvádět se nemá.

Když se vám opakovaným hraním podaří získat správnou kombinaci informací o Felicii, tak se vám zpřístupní nová lokace – Kopec nad městem. Zde má hráč možnost bavit se s vývojářem a pokládat otázky. Z mého pohledu je tohle to místo, kam chtěl autor hráče dovést, zde totiž může vyjádřit svoje myšlenky. Otázka, proč tolik Felicie umírá, se hráči předkládá přirovnání k postavě Aeris z Final Fantasy VII. Je to narážka na nechtěný vývoj hry a smrt hlavní postavy. Na to, že s tím hráč nemůže nic udělat. Ale co se stane s příběhem, který je nehrán? Autor mě fascinuje svým pohledem na věc a hloubkou úvah nad hrou jako takovou.

Znovu k otázce dohratelnosti – co když hra nemá dobrý konec, co když vyhrát hru nelze normálním hraním a porušení pravidel přinese málo nebo žádné uspokojení (viz. Hacker ending). Co když vyhrát hru znamená změnit sám sebe a ne hru samotnou. Co je vlastně příběh a kde se odehrává, v knize nebo v hlavě hráče? Co se stane, když je příběh nedopsán, je tím vše ztraceno nebo je to prostor nekonečných možností pro toho, kdo ten příběh vyslechl. Vším tímto autor chce naznačit, že ve hře je tím, kdo utváří příběh hráč, nikoliv ten, kdo hru vytvořil. Když hráč hru vypne a udělá si svůj vlastní konec, je to stejně validní konec jako ten, který mu byl předepsán tvůrcem hry.

Platformy: Windows, macOS, Linux

Žánr: vizuální novela / indie dating simulátor

Hlavní designér: Chris Cornell

Herní studio: Paper Dino Software

Rok vydání: 2013

Wenzl Martin 445282