Hra The Terrible Whiteness of Appalachian Nights nám předkládá nahlédnutí do jedné běžné domácnosti, jež ovšem skrývá své osobní každodenní horrory.
Po úvodní obrazovce jež nám sdělí, že hlavní hrdinka potkala svého muže Marka před dvaceti lety, a že mají dvě děti Rose a Jacka, začíná hra samotná. Ta je tvořená pouze znaky, jež nám vymezují prostor bytu z vrchního pohledu, v němž je hlavní hrdinka celé dny zavřená. Dále zde máme jednotlivá písmena pro další postavy. Tedy K, R, J. V horní části obrazovky máme popis místnosti v níž se zrovna nacházíme a v levém dolním rohu myšlenky postavy, popřípadě věty jež říká ostatním členům. Ty jsou ovšem omezeny pouze na jednotlivé věty na něž nikdo neodpoví. Začneme se tedy pohybovat po bytě a zjišťujeme, že vlastně nemáme co dělat. Dojdeme tedy k posteli a chvíli se prospíme. Tak to jde celý den dokola. Hrdinka nám sice sdělí myšlenku, že by si měla hrát s Jackem, ale v momentě kdy dojdeme do pokoje, zjistíme, že Jack se dívá na televizi. Při pokusu o interakci nám hrdinka sdělí, že se s ním nechce dostat do hádky. Jdeme tedy opět spát s myšlenkou, že Jack se zabaví sám. První změna nastane, ve večerních hodinách, kdy se barva změní s modré na fialovou. Druhá, když uprostřed noci začne Jack křičet noční můrou. Po jeho uklidnění nám hrdinka sdělí pocit strachu. Uložíme jí tedy a čekáme na další den. Tyto dny plynou úplně stejně jen s rozdílem, že křičí Rose a poté Mark. Čtvrtý den se ovšem po ulehnutí před námi vynoří hrubě načrtnutá kresba nahé ženy, jež se změní v hlavu se svastikami místo očí, před níž se zjeví penis. Pokud chceme pokračovat, nemáme jinou možnost než uskutečnit felaci. Poté vidíme jak hlavě z úst vytéká sperma. Zde se můžeme dohadovat o významu těchto obrazů. Na jedné straně to může být čtvrtá noční můra. Z mého pohledu jde o všem o znázornění „je čtvrtek, máme sex“. Který v tomto případě není nic příjemného a je tedy noční můrou ovšem živou.
Největší plus této minihry je hudební doprovod, který výborně dotváří atmosféru a dostává nás do pozice kdy soucítíme s písmenem na obrazovce. A která děla hru zajímavě poutavou i přes primitivní herní mechaniky.
Záměrem autora bylo nejspíše přiblížení stavů nudou a stereotypem zdeptané ženy hráči. To se myslím povedlo dokonale, neboť po dohrání hry jsem se cítil podobně mizerně jako ona.
Michal Kraut 341903
No comments:
Post a Comment