Na úplném začátku hry se vám zobrazí jakýsi „letáček“ ve kterém se dozvíte do čeho jdete a poté si můžete pustit i trailer hry. To však můžete rovnou celé přeskočit a dát rovnou play. V tento okamžik se před vámi spustí jakýsi editor postavy. Tedy vašeho avatara. Možnosti různého nastavení nejsou nikterak rozsáhlé. Podsouvají nám dva proudy. Můžeme si vytvořit buďto „uhlazené indie lidi“ a nebo „zombie“ alter ego. Nicméně i to není zase tak málo a dá se s tím dost vyhrát.
Co se herní mechaniky týče, tak se pro vás a zejména pro vaši postavičku objevuje svět po smrti. Otevírají se vám dveře do těla, rozumu a ducha a to nejen obrazně. Máte na výběr z trojice dveří do těchto světů. Dále jsou tu dveře pro obdivování vlastních trofejí, ale i ty dveře uvnitř kterých si můžete zahrát deskovou hru proti vašim kamarádům. Když se vrátím ke stěžejním třem světům, tak musím zmínit, že je to vcelku pěkně propracovaná skákačka. Velice snadné ovládání je zajištěno díky šipkám a dvěma akčními tlačítky: mezerníku pro skok a klávesy „E“ pro vyvolání stínové bariéry. Přímo během hra střídá různé polohy od skákací, kdy se snažíte posbírat, co nejvíc hvězd, vzít klíč a vstoupit do dveří „Yes“ nebo do dveří „No“. Váš výběr je zároveň odpovědí na otázku, kterou dostanete, když najdete klíč v každém jednotlivém kole. Poté se strhává nelítostný souboj v deskové hře s čísly. Ten svádíte s jednotlivými bossy. Tím jak je porážíte, tím dostáváte předměty, ale i jejich vlastní výhody do další deskové partie.
Jak již bylo zmíněno na začátku. Líbivý design hry a snadná ovladatelnost se aspoň v tomto případě rovná tomu, že čas u této hry pádí jako divý. Zajímavostí na této hře je podle mého ovšem jeho filosofická hodnota. Otázky, které přichází během hraní nejsou nijak prvoplánové. A za sebe říkám, že na flashovou hru mě úroveň otázek vážně překvapila. Navíc, na otázky lze odpovědět, aniž byste cokoliv hráli. Respektive pokud by vás zajímalo, které známé osobnosti se blížíte, dle vyhodnocení této hry. Stačí jen odpovědět na otázky a na mapce zesnulých se vám ukáže, kde se nacházíte.
Mám pocit, že o této hře by toho šlo napsat ještě mnoho, ale znakový limit se blíži ke své hranici smrti. Jediné, co mi trochu vadilo, byl pocit, že už jsem podobnou hru někdy hrál. Asi po hodině přemýšlení jsem si vzpomněl na hru „Braid“. Ano vskutku ve spoustě věcí jsou si tyhle hry podobné (motivy dveří, jednoduchý avšak neotřelý mechanismus jako je stín nebo vrácení času)a alespoň u mě zůstává Braid hodnotnější hrou. Avšak co se informací a jakési sebereflexe týče? Vede The End!
Ondřej Soldán, 391935
No comments:
Post a Comment