The end

Při prvním spuštění hry jsem předpokládal, že jde jen o další monotematickou „skákačku“ jakých jsou destítky. Ovšem hned z kraje se tu objevili jisté herní prvky, které jsem u her tohoto typu nikdy neviděl. Vlastně už možnost vytvořit si vlastní postavu s velkým výběrem možností je dosti atypické. Ve hře samotné je jako u většiny plošinovek vaše postavička, která překonává překážky a sbírá body. Velice zajímavá věc je tu schopnost „chodit ve stínu“. Po celém herním okně se podle vašeho pohybu pohybjí i stíny. Zkrátka je vyobrazeno jak vaše postava vníma stíny uvnitř herního světa. Toho můžete využit například při překonavání překážek a proběhnout po „stínové lávce“. Už právě to, že si vývojář vybral jako důležitou herní mechaniku právě stín naznačuje něco temného a nadpřirozeného. Nicméně záchytné body jsou označeny lampičkou, která se rozsvítí když k ní přistoupíte. Takže světlo je tu dobrou stránkou, která vám pomáhá ale zároveň znemožňuje používat vaši schopnost. Na konci každého levelu čeká souboj s nepřítelem o předmět, který musíte získat. Souboj probíhá formou „stolní hry“. Dalo by se říct, že je to méně akční než klasická „mlátička“ v herním světě. Na druhou stranu je to po projití levelu příjemná změna. Hráči ve hře pomahají předměty z minulých kol. Není zbytečně zdlouhavá a pokud se nepodaří vyhrát jsou tu další pokusy

To co ale dělá hru tak odlišnou je příběh. Herní postavička na začátku umře a hráč prochází „podsvětím“, možná tím co přijde po konci v našem světě. Pochmurnou atmosvéru tomu určitě pomáhá dodávat hudba a samotné herní prostředí. I vaše postava může vypadat poměrně nepřitažlivě. Na konci každého levelu na vás nečeká nejen strážce ale taky otázka, která vás donutí zamyslet se nad tím jak pohlížíme na různé věci a snad i život samotný. Odpovědět pak musíte formou vstupu do dvěří s nápisem „ano“ nebo „ne“. Odpovědi se pak odráží v diagramu. Ten neukazuje jestli jste špatní nebo dobří jen vás umístí do jednoho ze čtyř polí v diagramu. Avšak o některých otázkách by se dalo mluvit jako například okolnosti nějaké situace, ale přesto musíte odpovědět striktně ano či ne. 

Hra vytváří prostředí, které není zrovna vábivé ani veselé. A velice často připomíná, že není skutečné. Pokud selžete a vaše postava „zemře“, jen se rozptýlý v kouř. V temných místech pak chodíte jako stín a když znovu přijdete na světlo je to znovu vaše postava. Hráč není limitován počtem životů nebo omezeným časem, důležité je jen projít. Proč taky? Po životě už asi čas nebude hrát moc velkou roli. Nijak ale ze hry nevyplývý, že by autor hry hráče někam tlačil nebo se snažil mu ukazovat jak se správně chovat. Nicméně určitě hráče přinutí k zamyšlení a to je snad hlavní smysl The end.