Student Sim - Seriously?

Student Sim (Flash)
Mousebreaker Ltd. (2008)
Designer: ??


Hru Student Sim jsem si vybral, protože mě obecně žánr simulátorů zajímá, a taky tak nějak proto, abych zjistil, jak si jinde ve světě představují studentský život. A že se jejich představa bude lišit od mé, mi bylo jasné už od úvodní stránky.
V jakémsi menu se totiž objeví zástup lidí, kteří se dělí na pouhé dvě skupiny - parťáci a potencionální partnerky. Nikde tam není profesor, pan domácí, rodiče, kteří vás dotují a kterým se proto zodpovídáte, ani další lidé, které ve svých studentských letech pravidelně potkáváte. No dobrá...

Nejdřív tu máme výběr vlastností - předpokládal jsem, že toto nastavení slouží k tomu, zadat co nejpřesněji svoje skutečné přednosti a slabé stránky - jedná se přeci o simulátor. Nicméně, definovat svoji osobnost jen pomocí hodnot "inteligence", "charizma" a "vzhled" je jako snažit se o reprodukci Mony Lisy pomocí červenených, zelených a modrých pixelů - nutně to vede k tomu, že ze sebe uděláte nespolečenského intelektuála, dutého frajírka nebo někoho, kdo má od každého trochu a proto nevyniká ani ve studiu, ani v navazování vztahů. Málokdo by se přitom v těchto archetypech zcela nalezl a maximální možná imerze se tím rázem sníží na polovinu...

Začíná nám semestr a tudíž nejnudnější část hry - fikce nenapovídá naprosto nic o pravidlech, dokonce je s nimi často v rozporu - pokud si pořídím nejdražší holící strojek, nejlepšího holiče a dopřeju si nejlepší koupel, předpokládám skvělý výsledek - není tomu vždy tak.

Další nesrovnalostí je shánění práce - když se rozhodnu pilně studovat, tak nebudu chodit do hospody a nestane se mi, že by mě potkal "BLOKE" a nabídl mi práci... neumím si v reálu představit, že bych každý večer šel do místního studentského klubu s nadějí, že do mě ve dveřích vrazí cizí chlápek a nabídne mi práci prodavače hamburgerů... ani jako student IT s maximem inteligence a minimem toho ostatního (jedna z možností, kterou jsem zkusil) nemám možnost hledat práci třeba na internetu... smutné... - hra potlačuje fakt, že hledání práce/výdělku je aktivní činnost

A nakonec slečny... podle mě se hra snaží hráči vsugerovat tři názory:
1) Kluk, co nepije, nemá šanci
2) Holka neví, co chce, ale nedá pokoj, dokud to nedostane
3) Ať děláte, co děláte a ať jste, jací jste, na konci týdne vás hra vždycky pošle na rande (po několika neúspěších víceméně proti vaší vůli)

Nevím, na jaké aspekty lidských námluv se tato "simulace" snažila zaměřit. Přestože to je asi nejpodrobněji ztvárněná část hry, podle všeho popisuje namlouvací rituál úplně jiného živočišného druhu...
Všechny holky (respektive SUZY, se kterou mě hra poslala na rande asi 11x, aniž by mi dala na výběr, a vždycky to dopadlo špatně) pořád potřebují mít plnou skleničku, jinak je to v pytli, pokud má slečna dojem, že pijete moc pomalu, je to v pytli, pokud jí řeknete vtip, kterému se nezasměje - je to v pytli, pokud řeknete kompliment moc brzo, je to v pytli... cokoli po takové chybě uděláte, totiž jen zvýší její rozhořčení, až nakonec odejde... a já, jakožto "ajťák" bez charizmatu a dobrého vzhledu, jsem ani po té jedenácté schůzce nepřišel na způsob, jak zvýšit její zájem o mě alespoň o jediný čtvereček... takže jsem první 4 schůzky jen objednával drinky, aby mi nevynadala, a když se opila, nechal si za to vynadat (osudu jsem neutekl), a pak už jsem rande přeskakoval. Pokud mi hra nesešle někoho z oboru nebo obecně někoho "na stejné vlně", nemá to cenu. A oproti reálu nemám ve hře možnost jít někam, kde se předpokládá hojnější výskyt děvčat, se kterými bych si mohl padnout do noty, nebo té stávající prostě říct "nejsi můj typ".

Nevím, proč jsou některé svobodné volby hráče v některých místech nahrazeny tvrdou fikcí - po večeru stráveném pitím se mě hra neptá, jestli mám hlad, ale rovnou si musím vybrat, co budu jíst - přestože v reálu bych jistě vybral možnost "nic", hra to neumožňuje, ale ve většině případů mi vzápětí stejně dá s mým zamýšleným rozhodnutím za pravdu... poněkud zvláštním způsobem.

A zkouškové období? Série miniher, kde někdy ani není čas přečíst si intrukce, a kde výsledek vůbec nezávisí na tom, jak jste se přes semestr učili - další citelný rozpor mezi pravidly a fikcí, a dokonce mezi pravidly reálnými a pravidly herními...

Poselstvím hry se tak zdá být idea, že na studentském životě je nejdůležitější chození do klubů a balení povrchních, namyšlených individuí. Přesto ale ani tyto aspekty nemají adekvátně pojaté ztvárnění, zakotvené v reálných mechanismech ze skutečného světa. Zbývá tak spíše frustrující parodie, kde se hráč stává obětí omylů, přešlapů a tělesných pochodů svého avatara bez možnosti je nějak cíleně ovlivnit... ze slova "Simulace" by tak nemělo zbýt ani to "Sim".