Nejspíš bychom o hře mohli mluvit jako o simulaci nudou ubíjeného života ženy v domácnosti. Aby mohl autor tuto představu přenést co nejhlouběji do hráčova cítění, nejspíše velice pečlivě vybíral každý použitý herní prvek, stejně jako všechny, které se rozhodl nepoužít.
Jen s pár znaky a svou fantazií dostáváte do rukou postavu manželky a matky dvou dětí (zobrazenou jako K), která prožívá svůj každodenní život zavřená ve svém domě. Díky popisku nahoře vidíte, v jaké místnosti se právě nacházíte, což vám pomůže zorientovat se a brzy pochopit, co je stůl, televize, video, sedačka, okno atd. S tímto prvotním učením se vizualizace domu postupně prohlubuje. Protože vám ale vzhled nedává víc, než jen informace o rozmístění pár kusů nábytku v domě, je i ten nejvytrvalejší explorer na konci svých sil po pár minutách. Matka v domě nemá jedinou činnost k vykonání a tak jediným východiskem pro ni i pro hráče, je pokusit se co nejvíc času zaspat. Po probuzení je však všechno úplně stejné - prázdný dům, ve kterém jste uzamčeni. Nezbývá, než jít znovu spát a doufat, že po probuzení dojde ke změně. Po uplynutí většiny dne se doma objeví vaše děti a nakonec i manžel. S nimi je však situace naprosto stejná. Celá komunikace, pokud to tak vůbec můžeme nazývat, spočívá v řečení jediné věty, jako např. „jak bylo ve škole“ nebo „neper se se sestrou“, na které však stejně nedostanete odpověď. I s rodinou je tak dům stejně prázdný, jako byl celé dopoledne. Po prospaném dni nezbývá nic jiného, než prospat noc. V té vás však zase pro změnu budí křik dětí a manžela (každou noc jednoho) z jejich nočních můr. Během této situace jsou však vaše možnosti opět omezené = jdete spát.
Autorův herní záměr se zdá být docela zřejmý. Díky jednoduchému znázornění uzavřeného domu a „hudebnímu“ podkresu zmatené směsice zvuků, se vám snaží zprostředkovat utrpení prázdné a jednotvárné každodennosti. Snad i nejzdatnější hráč po dvou dnech rezignuje na snahu komunikovat a interagovat s okolím a zbytek krutě omezeného herního prostoru a času se jen snaží prospat.
Zajímavý je originální vyjadřovací prostředek, kterým se autor snaží hráči zprostředkovat pocit plynoucího času. Kromě nadepsaného dne a času, které by byl hráč bez obav schopný ignorovat, se čas ještě projevuje změnou denního světla, znázorněného změnou barvy všech znaků od světle modré po tmavě fialovou.
Po čtyřech dnech, ke konci hry, však dochází ke změně. Na hráče je z ničeho nic vyvržen obraz. Žádná symbolická písmenka a neurčitost, ale hmatatelná kresba, výjevy hrubě nakreslené nahé ženy z Malování, její tváře, nuceným (protože pokud hru nevypnete, nemáte na výběr) orálním sexem anonymního penisu a závěrečným pohledem na rozmazaný nehybný obličej, z jehož úst pomalu vytékají bíle pixely.
Zde je prostor na tuny otazníků, a i když se doposud snažíte pohybovat se na určité rovině střízlivého a objektivního výkladu, zde končíte. Bez rozmyslu mi vyskočila otázka, zda opravdu žena bez života, po čtyřech dnech útrpného bytí, prožije sex, který vnímá hůř, než mučení? A pak z toho asi umře?
Vzpomněl jsem si ale na noční můry, které se zdály zbytku rodiny a napadaly mě další otázky: „To se jim jako zdálo tohle? Opravdu musel mladší syn Jack ve své noční můře nuceně orálně uspokojovat černý penis? Nebo se to zdálo jenom jí? A pokud jenom jí, co by na to řekl Freud?“
Zcela oddělená sekvence, s jiným vzhledem, herními mechanikami a zběsilejší hudbou vás přinutí zapomenout na všechno předcházející a sedíte u PC se stejným výrazem, jako tvář s bílými pixely. Nejde tedy jen o znásilnění hlavní postavy, ale i hráče a jako správná oběť se ptáte: „Proč?“ Odpověď vám však nejspíš nikdy nikdo nedá.
Emil Gašparec (342183)
No comments:
Post a Comment