Mám krásně vytuňěného avatara,za což si hra zaslouží jedno velké plus, se kterým se procházím a kochám se okolím…a v tom přijde smrt,konec. Konec života jednoho roztomilého avatárka, začátek flashové hopsačky s líbivým barevným prostředím a filozofickým podtextem. Tím však umírání nekončí, ba naopak. Čas najít tajemství života a smrti!
Smrt jako herní mechanika? Když to jde u AAA titulů, proč by to nešlo u The End. Svět mysli, těla a ducha se otevírá. Hrdina se snaží vyřešit problém, různě zkouší pobíhat a sbírat co se dá, párkrát umře a posune se o kus dál. Průběžně je hráč postaven před filozofické otázky, kde ho volba posune dále v příběhu a profiluje jeho charakter. Za úspěšné projití úrovně příjde sladká odměna v podobě typu smrti, která však není zadarmo. Je třeba vyhrát bossfight, který je zde řešen jakousi hrou ve hře, deskovou hrou, kde je třeba obludně vypadajícího bosse obehrát a tím postoupit dále v příběhu. Interakce mezi hrdinou a fiktivními postavami probíhá pomocí často vtipných bublin, které zpříjemní každou posmrtnou cestu. Cestou je možno honit se za bonusovými hvězdičkami, které jsou mnohdy po cestě, takže je berete automaticky, aniž by jste o to stáli.
Světlá nebo temná strana síly? Vaším přítelem je tu tma potažmo stíny. Pomocí speciálního skillu, co oddělí hrdinu a jeho stín, který může cestovat přes vrhající stíny okolí a tím řešit dané problémy s postupem vpřed. Šikovná mechanika osvěžující monotónnost hry. Všudypřítomné světlo se vám snaží věci ztížit a i lampiony na provázku, fungující jako checkpoint, ho vyzařují do okolí.
Smrt je ve hře zobrazena jako začátek. Začátek cesty, jež vás se smrtí vlastně seznámí. S ní a mnoha jejími příčinami. Každá je zde popsána a u ní i váš názor na daný způsob úmrtí. Tato volba vytváří profil charakteru a jeho příbuznost s historickými osobnostmi. Něco, co bych od hry tohoto typu vůbec nečekal, a to je dobře. Kombinace žánrů a dělání z jednoduchých věcí složité, je přeci dobrý recept na úspěšnou hru.
Zdá se, že autor nám chce na problém smrti poukázat a nabízí nám zamyšlení se nad (naším) koncem. Jednotlivá rozhodnutí (sice hru nijak fatálně neovlivňující) nás však dostanou mimo její hranice k filozofickému přemýšlení. Ať už jen pro sebe nebo i ve hře tak zastáváme určité stanovisko v této problematice.
Přes všechno, co hra přináší a nabízí, se koncept po chvíli stává stále se opakujícím a nudným. Kdy jedna hádanka přesunutí kamene na spínač se přelává ve druhou a třetí. Více by se mi do konceptu smrti,jejího pochopení a významu hodila nějaká temná adventura. Jako hra The End pokulhává, ale její mise předat hráči určitou zprávu se minimálně v mém případě povedla.
Adam Fasora (402296)
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
No comments:
Post a Comment