American Dream

Increpare games (2011). American Dream. (Adobe Flash). Autoři: Terry Cavanagh, Stephen Lavelle, Jasper Byrne, Tom Morgan-Jones

Už název samotný je vcelku samo-vysvětlující. Americký sen můžeme chápat jako způsob života nebo utopickou fatamorgánu.

Welcome to your new life

Premisa spočívá v tom, že vám někdo (snad rodiče, snad motivační kazeta, snad je to i jedno) vnukne myšlenku, abyste byli bohatí, úspěšní a pokud možno ještě více bohatí. Interakce je minimalistická (spíše primitivní) – šipky a akční klávesa. Pak přijdou na řadu peníze. Peníze jsou ústředním motivem. Jsou mechanismem i cílem. Pracujete na buď (1) zjednodušenému obrazu burzy (2) pseudoburze s akciemi (ne)populárních lidí. Kup levně, prodej draho. To musí být stejné jako Port Royale? Nebo Freelancer?

Snažíte se prozkoumat herní mechaniky, zjišťujete co si můžete dovolit.

Upgradování čehokoliv se pro mě váže se zábavou, takže nákup bytového vybavení byl na první pohled podobný snad ‚The Sims‘.  Po chvíli zamrzí, že onen abstrahovaný low-res nábytek nic reálně neovlivňuje (kromě jeho součtu cool-faktoru, který láká osobnosti a prostitutky na vaši house party). Je zmíněna i manželka, ale nehraje roli. Možná byste ji mohli vylepšovat jako kusy nábytku? Zde vás nečeká žádná výzva nebo ovlivnění hry (například výběrem nábytku apod.) Holy Bible jako katalog Bed Bath & Beyond připomněla Klub rváčů:

„Moji známí, kteří dříve sedávali na záchodě s porngorafickými časopisy, teď sedávají na záchodě s katalogy IKEA. Všichni máme stejné křeslo Johanneshov se zeleným pruhovaným vzorem od Strinneho.“

Mezitím pracujete – přesouváte kapitál zleva doprava a pak zprava doleva. Opět abstrahovaný trh, u kterého jsem dlouho čekal nějakou zradu. Propad jako Černý pátek. Něco co by vás nutilo začít od nuly apod. Ale trh je předvídatelný a všechny typy vždy vyjdou. To znamená, že ani zde vás nečeká žádný challenge. Mechanicky se propracováváte k milionu. A když mechanicky pracujete, máte čas uvažovat. A pak si to uvědomíte. Nezmůžete nic. Narozdíl od 'Every day the same dream' se nedočkáte _příběhu_. Pointa hry je v jejích (ne)možnostech a mechanikách.

Podobně jako v ‚The Terrible Whiteness of Appalachian Nights‘ jste odsouzeni k životu v koloběhu. A nemožnosti volby. Nemůžete si zajet na dovolenou. Nemůžete peníze utratit jiným způsobem. Na rozdíl od ‚The Terrible Whiteness of Appalachian Nights‘ jste však svázáni vašim způsobem života – k tomu také směřuje závěrečná hláška, podle které si váš avatar neuvědomil svou svázanost a byl na rozdíl od ‚K‘ spokojený.

Je to zajímavá mechanika. Jak lépe na něco ukázat, než že na to hráč přijde sám? Co může být názornější, než samotná zkušenost. Na druhou stranu, jako hráč máte jednu volbu – ‚Don’t play the game‘.

Jakub Mikuláš - 375 750