The End - společenské vědy jinak

Preloaded (2011). The End (Flash).

The end je zjevně určena mladšímu obecenstvu, nejen svým vzhledem, ale také zpracováním fikčního světa. Tomuto obecenstvu si klade za úkol osvětlit určitou část ontologické filosofie, nezaměřující se pouze na smrt, kam odkazuje název, i dějství hry, ale převážně na vnímání života. Činí tak tvořením dvou realit, obě odkazující ke vnímání společnosti člověkem, nejen konkrétním hráčem.
První, „ne-skutečnou“ realitou, přímo oslovuje člověka sedícího za klávesnicí. V tomto úvodu do hry je hráč poprvé konfrontován se svým jedinečným avatarem, sestaveným z četným volitelných atributů a základními mechanismy panujícími ve hře. I když sestavování avatara ovlivňuje pouze vzhled, napomáhá tento první krok poodhalit hráčův temperament.
Tento „ne-skutečný“ svět je představen jako plošný, nijak zvlášť atraktivní a hlavně neměnný. Můžeme se v něm sice zdánlivě volně pohybovat, nesetkáme se však s žádnou herní výzvou. Úvodní kapitolku pak uzavírá pád meteoritu, náhodný činitel, způsobující smrt „ne-skutečného“ hlavního protagonisty. Zvolený způsob úmrtí, působící příliš extrémě, na jednu stranu ukazuje k neměnnosti osudu, na druhou však také obhajuje propojenost napříč sociální sítí Facebook. Danou smrtí neumírá pouze můj avatar, ale všichni zúčastnění.
Druhá realita, „posmrtná“, dělená na tři dílčí světy, tělo (body), mysl (mind), duše (spirit), pak vede hráče cestou (sebe)poznání a to hned v několika rovinách. Na jedné, společné určitým žánrům, je hodnocen hráčův osobní vklad, znalosti a schopnosti, které si do hry „bere z reálného světa“ (reflex, bystrost, manuální zručnost atp.), nezáleží tedy na tom, čím si projde avatar ve hře. Malou vyjímku na první pohled tvoří závěrečné „deathcard“ souboje, kde hráč získává a následně využívá bonusové schopnosti, avšak bez nich lze souboje také vyhrát. I zde záleží primárně na schopnosti hráče logicky uvažovat.
Další rovinu představuje explicitní vyjádření autorů formou vybraných citátů a pokládaných otázek – ty jsou fixní vůči pozici, negenerují se náhodně. Odpovědmi se hráč vyjadřuje k mnohdy ke komplexním problémům společnosti příliš jednoduchou formou („Může si člověk vybrat kdy a jak zemře?“ – Ano/ne). Na první pohled trisktní chyba, ale přihlédnemeli k tomu, že odpovědi lze kdykoli v profilu hráče měnit, aniž bychom museli projít opětovně daným levelem, naskytuje se tím možnost k diskuzi mezi hráči.
Odpovědi i celkový průchod hrou se zaznamenávají v hráčském profilu. Ten lze sdílet přes službu Facebook a porovnávat nejen získané skóre ve hře, sbírání hvězdiček, nejrychleji dokončená úroveň, ale také zveřejňovat své odpovědi. Dle mého uvážení jde jistě o vstřícný krok, v jehož důsledků může vzniknout mezi hráči/žáky diskuze mimo třídu (za předpokladu, že by se hra využila jako doplněk případného vyučovacího předmětu), své stanoviska obhajovat a případně měnit.

Platformy: Flash
Rok vydání: 2011
Žánr: Plošinovka / puzzle
Hlavní designér: Luke Pearson
Produkce: Channel 4 Education
Země původu: Velká Británie