American dream

American Dream (Flash)
Increpare Games (2011)
Designer: Stephen Lavelle
Žánr: Simulace

Úvodem do hry je stručné heslo „I will make a million dollars“ a motiv v podobě audiokazety se jménem American Dream, který pravděpodobně symbolizuje herní příběh coby „ohranou písničku“ . Dále se hráč setká s rychle problikávajícími slovy jako je wealthy, powerful, your dreams will come true apod. Už takovýto začátek (společně s názvem) naznačuje, o co ve hře půjde. Stephen Laphelle nám předkládá hru simulující život businessmana. Důležitým aspektem je opětovné utrácení peněz za vybavení bytu. Jednou něco za nemalou částku koupíte a za chvíli je to „out of fashion“. Za mnohem víc peněz posléze kupujete tyto věci znova. Autorovi zřejmě nejde o glorifikaci těchto společenských jevů, jako spíše o poukázání na absurdnost konzumního stylu života. Inovace se neustále opakují v závislosti na střídání módních vln. Nakoupené věci se ve své podstatě nemění, pouze jejich barva, název a tvar. Hráč obchoduje „na burze“, uplatňuje další slogan ze začátku hry, a to „buy low, sell high“. Persvazivním „těžištěm“ hry je právě, již jednou zmíněné, opakované nakupování nábytku. Takové jednání je ve hře nezbytné, neboť bez dostatečně moderně vybaveného bytu nedojde na bujaré večírky. To by ani tak nevadilo, od přátel (přítelkyň) však hráč dostává tipy na koupi zboží, jenž má na „burze“ perspektivu výhodného prodeje. Utrácení nám tak, paradoxně, otevírá cestu k většímu zisku (bez rad to jde, hra však trvá nejméně dvakrát delší dobu). „Party time“ doplňují obrázky povětšinou perverzního charakteru, což samo o sobě může vyjadřovat autorův postoj (nebo postoj, jaký má hra vyjadřovat) ke způsobu života herní postavy. Z vydělávání peněz, jejich utrácení a večírků se stává rutina, jediným cílem je výhodným obchodováním nashromáždit milion dolarů v hotovosti.

Hra je, naprosto záměrně, pouze elementárně graficky zpracovaná, doplněná o hudbu. K prodávání a nakupování nám stačí pouze 5 tlačítek - nakoupit a vyměnit staré vybavení je (pravděpodobně úmyslně) rychlé a jednoduché. Hráči se po krátkém úvodu před očima střídají pouze tři screeny – obchodování s položkami, moment cestování do zaměstnání a náhled do bytu, který zárověň umožnuje výměnu jeho vybavení (za neustále se stupňující pořizovací hodnoty).

Hra končí heslem „I'm a millionaire and I made it all doing something I love!“
Určité zaujetí autora je zřejmé – jinak by nejspíš neužíval tak jednoduché a symbolické postupy. O to zvláštněji působí fakt, že tato hra člověka skutečně může na nějakou dobu i pobavit.

Lukáš Baumann (396753)