The End...and so it begins

The End je nekomerční, naučná, do určité míry online hra, která si klade za cíl seznámit hráče (především nižší věkové kategorie) s tématem smrti poněkud nekonvenční formou a především z jiného než náboženského hlediska. Hra pronikla na veřejnost v červenci roku 2011 a za jejím zpracováním stojí studio Preloaded, avšak původní koncept pochází z britské veřejnoprávní televize Channel 4.

Jak již bylo řečeno, hlavním krédem hry je seznámit hráče s tématikou smrti a věcí s ní souvisejících. Dominantní mechaniku k naplnění těchto požadavků spatřuji především ve stylu, jakému je hráč vystaven, pokud se snaží dokončit jakoukoliv úroveň hry (hra je rozdělena na 3 kapitoly, z nichž každá obsahuje 6 levelů). Během každého levelu musí hráč kromě standardizovaných požadavků, jako jsou např. posbírání veškerých předmětů (zde hvězdiček) či zvládnutí level za určitý čas, nalézt také tzv. „klíč vědomostí“. Tento klíč, krom toho, že obsahuje citát slavné osobnosti pojící se k tématu smrti, slouží také k otevření dveří na konci levelu, před kterými jste konfrontování s určitou filozofickou otázkou ohledně smrti (Do you want to live forever?). Výběr odpovědi (možnost pouze ano či ne) je lhostejný, jelikož odměna je vždy stejná a to odemknutí dveří do úrovně s bossem, kterou pokud překonáte, obdržíte specifický předmět, pojící se k nedávno zodpovězené otázce. Zde přichází na řadu dle mého názoru hlavní edukativní mechanika hry a to představení dané otázky v širším, pokud chcete akademickém, kontextu s odkazy na příslušné myslitele a zejména hypertextové odkazy sloužící k dalšímu studiu. Při průchodu hrou se také tvoří jakási mapa vašeho podvědomí, která souvisí s odpověďmi na předchozí otázky a rozděluje vás mezi 4 předdefinované typy (Mystic, Awakaner, Crusader, Truth-teller). Otázkou ovšem zůstává, zda je tato herní mechanika dostatečně účinná, pokud se má primárně jednat o naučnou hru. Systém, jenž je zvolen, se jeví pouze jako doprovodné povídání, se kterým hráč nemusí vůbec interagovat, pokud nechce a k dokončení hry si pak vystačí s poněkud primitivním skákáním a transformací stínu v pevnou hmotu.

Samotné ovládání hry ničím nevybočuje ze stanovených norem, pohybujete se pomocí šipek, skáčete pomocí mezerníku a tlačítkem „e“ využíváte svoji speciální schopnost – zhmotnění stínu. Grafické zpracování je vcelku zdařilé a okolní svět poutá spoustou mystických kreatur a prostředím, jež připomíná cestování mezi peklem, očistcem a královstvím nebeským. Za povedenou se dá označit také tvorba avataru, která nabízí spousty vtipných i morbidních vizáží. Za zmínku jistě stojí také forma souboje s finálními monstry, která je zprostředkovávána pomocí logické hry, kde je hlavním úkolem ukořistit co nejvíce hracích kamenů.

Roman Schneider, 382955