Vytvoř si své teroristy

I takto by se dala nazvat malá „hra“ Sebtember 12, v níž se člověk stává zaměřovačem střel na jedno nepojmenované arabské městečko. A proč jsem vlastně napsala hra do uvozovek? Je to velice prosté: za prvé už sami autoři říkají, že to hra není a za druhé nemáte za úkol nic dobýt, nikoho konkrétního zabít nebo nasbírat nějaký daný počet bodů. Na mapce vidíte po celou dobu takřka to samé panorama, které se mění jen v závislosti na vaší odstřelovačské chuti.
Zatím to nejspíše zní jako nezajímavá věc, ale opak je pravdou. Pokud se neomezíte pouze na ničení budov a zabíjení postaviček, zjistíte, že k mrtvým přicházejí plačky, ze kterých se následně stávají tolik obávaní teroristé. Čím více zabíjíte obyvatele městečka, tím více se vám objevuje teroristů. Když se však rozhodnete pozorovat poničené město bez dalšího odstřelování, začnou se budovy a stánky na tržištích opravovat a teroristé opět měnit na obyčejné civilisty.
Přiznám se, že prvu mi tato hra nepřipadala nijak zábavná, ale stačí se jen trošku zamyslet a odhalíte jednoduché poselství, jenž se nám snaží tvůrci říci. Je to jako se šťoucháním do včelího hnízda. Šťouchněte jednou a začne to v něm bzučet, přidejte a zachvíli vás včely pobodají a budou bodat do té doby, dokud nepřestanete býti hrozbou. Když opomeneme fakt, že vám herní teroristé nemohou nijak škodit, nebodobají se těm včelám? Nechci říkat, že je to zcela tak i ve skutečnosti, ale řekněme si na rovinu, situaci ve světě to dosti odpovídá.

Petra Lišková

The Sims

The Sims je komerčně veleúspěšná hra, simulující obyčejný život. Zaměřuje se na nejzákladnější aspekty žití obyčejného člověka - vydělávání peněz, budování rodiny a především navazování mezilidských vztahů. Hráč si v první řadě vybere, nebo vytvoří vlastní simíky (herní postavy), zvolí jejich vzhled, jména a v dost omezené míře i jejich aspirace. Poté koupí pozemek a dle výše předem daného finančního obnosu postaví simíkům domov. Již zde podle mého názoru dochází k patrnému porušení konceptu (reálného života), jelikož je v podstatě nemožné obstarat simíkům vhodnou domácnost bez využití režimu pauzy, jenž zabrání tomu, aby během stavby simíci netrpěli nedůstojnými podmínkami. V reálném životě takovou možnost samozřejmě nemáme.
Jakmile jsme však s budováním hotovi, můžeme začít "žít". The Sims je hra, která téměř postrádá příběh. Posloupnost našich aktivit ani naše volby nejsou narativně předdefinovány , vše závisí čistě na našem výběru. Náš simík je schopen se najíst, či si zajít na záchod, když potřebuje, ale v různých situacích je třeba zadat mu povinnosti. Každá dospělá postava musí jezdit do práce, aby si zajistila přísun peněz, každé dítě jezdí ve všední dny do školy. Kytky musí být zalévány, nepořádek uklizen - základní fyzikální zákony jsou zachovány. Hra tak docela dobře zobrazuje každodenní aktivity, které je třeba vykonávat, aby byl život úspěšný.
Přesto mě hraní po jisté době vždy omrzí. Jelikož tato hra simuluje právě ty aktivity, které se mi po delším čase zdají být stereotypní i v reálném životě, zapadám tak do stereotypu i při dlouhodobějším hraní The Sims. Postrádám v této simulaci jakýsi vyšší cíl, který by mým simíkům dal větší smysl života. Je ale otázka, zda je smyslem hry právě sdělení toho, že takovýto způsob života vede k monotónnosti, či je toto stereotypní vyústění hry výsledkem spíše nedokonalosti simulace. Ve zkratce, když se omezím opravdu na nejběžnější aktivity lidského života, zachovává hra The Sims takový život věrně - koncept je zachován.

McDonalds videogame

„Under every forest there is a lawn“

Na první pohled se tato flashová hra může jevit jako dílo z produkce samotné společnosti McDonalds, která za účelem vysvětlení (možná omluvení) managementu nadnárodní společnosti, tento flash vytvořila a umožnila konzumentovi nahlédnout pod pokličku. Avšak rychlý pohled do tutoriálu (bez něj by se hráč skutečně hned ztratil) dává jasně na srozuměnou, že v tomto případě se jedná o hru, která má za účel přinejmenším upozornit, spíše vzbudit vlnu nevole s jednáním společnosti McDonalds.

Herní prostředí je rozděleno na čtyři části. První se nachází v Jižní Americe, kde se chová dobytek na hamburgery a pěstuje sója na výkrm skotu. Hráč postupně zabírá pláně a zušlechťuje je. Problém nastává, když pláně dojdou. Může buď podplatit starosty blízkého města a zabrat farmářům pole nebo (jednodušší varianta) pokácet přilehlé deštné pralesy.

Druhá část je ve velkovýkrmně, zde skot postupně tloustne, aby po dosažení správné váhy šel na porážku. Opět zde hráč dostává možnosti, jak si práci ulehčit a získat tak více peněz. Možnost přimíchání růstových hormonů do potravy pomůže s vykrmením dobytka, přidání průmyslového odpadu ulehčí sójovým polím atd.

Zpracované maso z výkrmny jde do fastfoodu. Zde se hráč musí starat o hladký chod celé prodejny. Najímá zaměstnance (není náhodou, že se ve hře většina rekrutuje z afroamerických či asijských komunit), kteří připravují pokrmy a následně prodávají. I zde může dojít k problémům. Zaměstnanci se po čase začnou nudit a nakonec jsou i prací otrávení. Když nepomůže motivace cukru a biče, tak se zaměstnanec vychodí a jeho místo nastoupí nový neopracovaný a šťastný, že dostal práci.

Poslední obrazovka je sídlo společnosti, kde se schází rada investorů, kteří bedlivě dohlížejí na chod podniku a hlavně na zisky. Dále se zde nachází oddělení styku s veřejností, které může sem tam někoho uplatit, aby modifikované potraviny splňovaly přísné normy apod. Poslední částí v budově je marketingové oddělení. Zde se vymýšlejí poutavé (podprahové) reklamy a slogany, aby přitáhly co nejvíce zákazníků.

Ačkoliv se hra snaží upozornit na zločinné (přinejmenším nemorální) konání společnosti, daří se jí to pouze z části. Jednak výběrem vizuálního zpracování (což je do značné míry dáno flashem), hra vypadá jako pro děti a drastičtější zpracování by ji neuškodilo. (I když je to třeba záměr a parodie na McDonalds, který taky využívá líbivých barev a málo koho napadne, co se odehrává za nimi.) Další věcí je, že je hra zbytečně komplikovaná a po čase ji hráč začne vnímat spíše jako klasický tycoon, protože neustálé požadavky na řešení problémů mu nedávají čas nad obsahem přemýšlet. Proto po čase bude automatiky s každým novým sojovým polem zapínat tlačítko genové šroubovice, aniž by se nad tím více zamýšlel. Na druhou stranu je hra docela zábavná a určitě stojí za to se nad ní pozastavit: „Je to skutečně tak tragické?“ Přinejmenším si vyzkoušet jak dlouho hráč vydrží, než zkrachuje bez použití nedovolených látek.

September 12th

„This is not a game.“ Prvá vec, ktorú sa človek dozvie, ak sa rozhodne zahrať si hru, či skôr „hru“, September 12. Jednoduché, výstižné a trochu mätúce. Rovnako ako hra samotná. Aspoň na prvý dojem. Jemne vtipný názov 12. september fungujúci ako metafora „toho, čo nasledovalo po 11. septembri“ jasne naznačuje, o čo pôjde. O vojnu proti terorizmu. Žiaden zdĺhavý a relatívne komplikovaný tutorial (ako napríklad u hry McDonald’s). Pravidlá sú jednoduché – môžeš strieľať alebo nemusíš.
„Hráč“ dostane k dispozícii len mieridlo. Nič viac. Žiadne životy, žiadne skóre, žiaden časový limit. Len mieridlo umožňujúce odpaľovať rakety. A pohľad na kúsok mesta, kúsok životného priestoru obyvateľov tohto mesta. A je na hráčovi či zasiahne. Ulicami sa mihá kopec civilistov, občas nejaký terorista. Dalo by sa za cieľ „hry“ považovať zničenie týchto pár jedincov so zbraňami? Za pokus to stojí. Problém je v tom, že zbraň je príliš ničivá. Každý zásah zničí kus mesta, ba čo viac, často zasiahne aj civilistu. To prekvapivo, ale vo svojej podstate pomerne výstižne vedie k náreku pár okoloidúcich a ich následnej premene na teroristov. A tak sa po pár minútach snahy hráč pozerá na napoly zničené mesto plné teroristov. Refresh stránky a nový pokus. Výsledok? Vlastne ten istý.
Hra je teda samozrejme jedna veľká metafora. Kritizujúca metafora. Zaujalo ma, že v úvode je napísané, že táto simulácia (pretože „toto nie je hra, toto je simulácia“) má človeku ukázať niektoré aspekty vojny proti terorizmu. Podľa mňa však ukazuje len jediný aspekt. Singulár. Obmedzenosť voľby a jej následný efekt eliminujú použite množného čísla. Aspekt, ktorý nám hra ukazuje je teda jasný a asi by sa dal vyjadriť trochu klišéovitým „násilie plodí ďalšie násilie“. Nechcem vyjadrovať svoj súhlas, či nesúhlas. Len konštatujem.
Ale mám pocit, že autor asi nemá na nárazníku svojho auta nálepku „I vote for Bush“.

Richard Lavrík

Pět minut života

Passage, hra komprimující lidský život do několika málo okamžiků. Lidský život je zde vyobrazen jako jakýsi labyrint, ve kterém člověk kličkuje mezi zábranami, aby se dostal k vytoužené odměně. Ovládá se jednoduše šipkami. Hráč začíná jako mladý člověk na levé straně herní plochy a před sebou vidí celé herní pole, ale nejde rozeznat jednotlivé detaily, jelikož je velice rozmazené, stejně jako budoucnost v realném životě. Na začátku si hráč vybere, jestli chce hrát s jednou, nebo se dvěma postavami, a to jednoduše tak, že se na začátku přiblíží k druhé postavě, nebo ji obejde. Tato postava prezentuje životního partnera.

Jak hráč postupuje v tomto labyrintu, pomalu stárne a postava se pomalu přesunuje k pravé části obrazovky. S títo souvisí i změna vizáže postaviček. Mění se jejich oblečení, vlasy šednou a pomalu řídnou. Jakmile se postavička dostane zcela napravo, umírá a hra končí. Také se zde objevují truhly, jež mohou, ale také nemusí obsahovat odměnu, v podobě bodů, které se přičítají na konto v závislosti na tom, jak moc se postava v labyrintu hýbe a na kolik plných truhel narazila. Zajímavé je, že některé truhly se dají dosáhnout, jen když se hraje jen s jednou postavou namísto páru. Většina těchto truhel je totiž v obležení překážek.

Tato hra v jednoduchosti vystihuje život jako pouť labyrintem a honbou za truhlami, jež se mohou interpretovat jako životní cíle či úspěchy a překážky existují jak ve hře, tak v životě. A nakonec ani nezáleží, jaké má hráč skore, jelikož smrt je vždy stejná a nevyhnutelná. Zde na sto procent platí, že v jednoduchosti je síla.

Zabij krávu, zachráníš svět?...aneb Já být manažerem McDonald zmizí obezita

Malá barevná hra pochází z dílny Molleindustria. Je to jednoduchá hra vystavená na budování a rozvoji fastfoodové sítě McDonald. Dělí se na čtyři části, které musí hráč sledovat a budovat a tak se stává jakýmsi manažerem společnosti. V první části musíme začít pěstovat obilniny a chovat dobytek, aby jsme se mohli dostat do druhé a nejdrastičtější části hry, kde řídíme provoz velkovýkrmny a zpracování masa z chudáků krav. Náš malý manažer co chvíli hlásí problémy, které se v jeho továrně vyskytují a tím naráží na reálné problémy dnešní doby (nemoc šílených krav apod.). Ve třetím okně pak sledujeme a řídíme prodej už zpracovaného masa našim konzumentům a jen se děsíme co nás čeká v části čtvrté. Tam se nachází řídící centrum celé společnosti.

V případě, že by hra nebyla tak drsně pravdivá, byla by to snad i zábava. Nejsem si tak docela jistá, jestli tato hra slouží jako reklama na McDonald nebo naopak, pokud je to ovšem reklama, tak dost nepovedená. Rozhodně ji doporučuji všem dětem a i jejich rodičům, a doufám, že aspoň někdo si uvědomí fakt, že fastfoody nejsou zrovna ideálním prostředkem ke stravování.

Bohužel nevím jak a jestli vůbec hra nějak dopadne, protože při mé herní omezenosti McDonald pokaždé brzo zkrachoval. V reálu bych tudíž zachránila miliony lidí před obezitou a s ní spojenými nemocemi, za což bych stoprocentně od odpůrců fastfoodové výchovy dostala metál.

McDonald´s video game

• Cílem této hry je zabíjení krav a následná výroba a konzumace hamburgerů, tato hra nás má seznámit s řetězovou výrobou firmy McDonald. Hráči se osobně vžívají do její korporace tím, že si pěstují kravičky, dělají obilná pole a následně zabíjejí ony kravičky, likvidují pole a smaží hamburgery a pečou housky. To jsme ve výrobě, následuje další etapa, kterou je přímý prodej hamburgerů a poslední etapou je oddělení managementu, kde můžeme sledovat, zisky, stav zásob apod..
  
• Zde není využit abstraktní koncept, podle mého mínění je hra založena na jakési ironii. Ironii s jak velkou měrou poukazuje na masový prodejhamburgerů společnosti. Kdyby hra nebyla "založena na skutečnosti" tak bych se při ní možná zasmála, ale teď mi nezbývá nic jiného než možná zaplakat.
  
• Není to dobrá reklama. Zabíjení krav, dělání hamburgrů, ničení přírody - tato hra mne opravdu znechutila.
  
• Shrnuto - hra je hrozná, její motiv je snad ještě horší. S omluvou si neodpustím poznámku, že obsahově mne napadá srovnání hry s písní od skupiny Jaksi taksi "McHovnald´s"(www.youtube.com/watch?v=uzxQhXFRii4)