I takto by se dala nazvat malá „hra“ Sebtember 12, v níž se člověk stává zaměřovačem střel na jedno nepojmenované arabské městečko. A proč jsem vlastně napsala hra do uvozovek? Je to velice prosté: za prvé už sami autoři říkají, že to hra není a za druhé nemáte za úkol nic dobýt, nikoho konkrétního zabít nebo nasbírat nějaký daný počet bodů. Na mapce vidíte po celou dobu takřka to samé panorama, které se mění jen v závislosti na vaší odstřelovačské chuti.
Zatím to nejspíše zní jako nezajímavá věc, ale opak je pravdou. Pokud se neomezíte pouze na ničení budov a zabíjení postaviček, zjistíte, že k mrtvým přicházejí plačky, ze kterých se následně stávají tolik obávaní teroristé. Čím více zabíjíte obyvatele městečka, tím více se vám objevuje teroristů. Když se však rozhodnete pozorovat poničené město bez dalšího odstřelování, začnou se budovy a stánky na tržištích opravovat a teroristé opět měnit na obyčejné civilisty.
Přiznám se, že prvu mi tato hra nepřipadala nijak zábavná, ale stačí se jen trošku zamyslet a odhalíte jednoduché poselství, jenž se nám snaží tvůrci říci. Je to jako se šťoucháním do včelího hnízda. Šťouchněte jednou a začne to v něm bzučet, přidejte a zachvíli vás včely pobodají a budou bodat do té doby, dokud nepřestanete býti hrozbou. Když opomeneme fakt, že vám herní teroristé nemohou nijak škodit, nebodobají se těm včelám? Nechci říkat, že je to zcela tak i ve skutečnosti, ale řekněme si na rovinu, situaci ve světě to dosti odpovídá.
Petra Lišková
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
Díky za příspěvek. Myslíte si, že tahle metafora může přesvědčit někoho, kdo s ní od počátku nesouhlasí?
ReplyDeletemyslím, že jsem neměla v úmyslu někoho přesvědčovat...ať si každý udělá názor podle toho, co v této minihře najde...podle mne, by na nějakého zapřísáhleho odpůrce muselo být vynaloženo více úsilí...přeci jen, jde spíše o naznačení, než nějaké posesltví budoucím generacím...tedy alespoň podle mne...:)
ReplyDelete