The Arcade Wire: Oil God

Analýzou příčin předešlých ropných krizí, tedy období, kdy došlo k prudkému růstu cen ropy a ropných produktů dojdeme k závěru, že geopolitická situace je klíčovým faktorem ovlivňujícím tento trh.

Během sedmdesátých let můžeme hovořit o dvou největších ropných krizích. V roce 1973 organizace OPEC uvalila embargo na dovoz ropy do Spojených států, jako odpověď na rozhodnutí USA podpořit Israel v Yom Kippurském konfliktu. Ceny ropy se nečekaně vyšplhaly do astronomických výšek. Během let 1979 až 1980 dochází na trzích s ropou k dalšímu kolapsu. Nejprve jde o Íránskou revoluci, která začala v roce 1979 a vynesla Ayatollaha Khomeiniho do čela Íránu. Následně pak invaze Iráku do Íránu v podstatě přeruší veškerou produkci Íránských ropných polí.
(Zdroj: Peak-oil-crisis.com)
Přesuneme se do začátku devadesátých let, kdy v roce 1990 Irák provedl invazi do Kuvajtu a nastartoval tak vlnu nejistoty na trzích, která vynesla ceny ropy na dvojnásobek čísel před začátkem krize.

Bez toho, abychom museli hovořit o dalších krizích, či menších nepříznivých výkyvech na trzích, způsobených například i hurikánem Katrina a dalšími přírodními katastrofami, můžeme prohlásit, že předpokladem pro růst cen ropy je geopolitické napětí v zemích, kde se surovina těží.

Není nezajímavé sledovat, kolik během takových cenových „peaků“ vydělávají těžařské a rafinérské koncerny - a to nás přivádí ke hře Oil God, o které bych rád napsal několik řádek.

Hra Oil God nás staví do pozice jakési vyšší moci, která může pouhým kliknutím měnit osud jednotlivých států v maličkém, modelovém světě.

Na začátku hry vidíme na mapě jednotlivé státy, které jsou barevně odlišeny podle toho, která společnost kde sídlí. Zároveň podle ikonek symbolizujících těžební věže můžeme sledovat, ve kterých zemích se těží kolik ropy. V neposlední řadě je po kliknutí na každý stát znázorněno, jaký hospodářský systém je v něm zaveden a jaké politické zřízení ho řídí. Namátkou: Politickým zřízením ve hře může být například teokracie, republika či diktatura. Hospodářským systémem může být kapitalismus, komunismus či socialismus.

My, v roli všemocného illumináta, máme za cíl vyhnat ceny ropy na maximum v co nejkratším čase. Za každou akci (způsobit tornádo v jednom z exportujících států, změnit režim jednoho z největších producentů ropy) utrácíme „Hand Of God Credits“.

Trocha intuice a pár minut hraní nás navede na vcelku očekávaný recept pro vyhnání cen ropy do astronomických výšin: Změnit režim u producentů ropy na některý z totalitních, okořenit to tím, že u jednoho zvolíme jako hospodářský systém komunismus a u druhého kapitalismus a v neposlední řadě mezi nimi rozpoutat válku. Jedna malá občanská válka u některého z menších producentů, který by jinak zvýšenou produkcí mohl události na trhu mírnit, udělá příznačnou tečku za celou situací. Zní to hrozivě, že?

Hra není příliš zajímavá, protože neposkytuje žádný komplexnější model a zabývá se jen několika desítkami veličin, podle kterých formuje velice zjednodušený trh. Na druhou stranu by jistě našla své místo jako několikaminutová ilustrace během výuky na základní škole či gymnáziu, protože základní souvislosti simuluje velice dobře a můžeme si v ní snadno „naklikat“ vztahy z grafu v úvodu tohoto příspěvku.

Michal Babáček
UČO:256699

Pět minut života

Passage, hra komprimující lidský život do několika málo okamžiků. Lidský život je zde vyobrazen jako jakýsi labyrint, ve kterém člověk kličkuje mezi zábranami, aby se dostal k vytoužené odměně. Ovládá se jednoduše šipkami. Hráč začíná jako mladý člověk na levé straně herní plochy a před sebou vidí celé herní pole, ale nejde rozeznat jednotlivé detaily, jelikož je velice rozmazené, stejně jako budoucnost v realném životě. Na začátku si hráč vybere, jestli chce hrát s jednou, nebo se dvěma postavami, a to jednoduše tak, že se na začátku přiblíží k druhé postavě, nebo ji obejde. Tato postava prezentuje životního partnera.

Jak hráč postupuje v tomto labyrintu, pomalu stárne a postava se pomalu přesunuje k pravé části obrazovky. S títo souvisí i změna vizáže postaviček. Mění se jejich oblečení, vlasy šednou a pomalu řídnou. Jakmile se postavička dostane zcela napravo, umírá a hra končí. Také se zde objevují truhly, jež mohou, ale také nemusí obsahovat odměnu, v podobě bodů, které se přičítají na konto v závislosti na tom, jak moc se postava v labyrintu hýbe a na kolik plných truhel narazila. Zajímavé je, že některé truhly se dají dosáhnout, jen když se hraje jen s jednou postavou namísto páru. Většina těchto truhel je totiž v obležení překážek.

Tato hra v jednoduchosti vystihuje život jako pouť labyrintem a honbou za truhlami, jež se mohou interpretovat jako životní cíle či úspěchy a překážky existují jak ve hře, tak v životě. A nakonec ani nezáleží, jaké má hráč skore, jelikož smrt je vždy stejná a nevyhnutelná. Zde na sto procent platí, že v jednoduchosti je síla.