McDonalds videogame

„Under every forest there is a lawn“

Na první pohled se tato flashová hra může jevit jako dílo z produkce samotné společnosti McDonalds, která za účelem vysvětlení (možná omluvení) managementu nadnárodní společnosti, tento flash vytvořila a umožnila konzumentovi nahlédnout pod pokličku. Avšak rychlý pohled do tutoriálu (bez něj by se hráč skutečně hned ztratil) dává jasně na srozuměnou, že v tomto případě se jedná o hru, která má za účel přinejmenším upozornit, spíše vzbudit vlnu nevole s jednáním společnosti McDonalds.

Herní prostředí je rozděleno na čtyři části. První se nachází v Jižní Americe, kde se chová dobytek na hamburgery a pěstuje sója na výkrm skotu. Hráč postupně zabírá pláně a zušlechťuje je. Problém nastává, když pláně dojdou. Může buď podplatit starosty blízkého města a zabrat farmářům pole nebo (jednodušší varianta) pokácet přilehlé deštné pralesy.

Druhá část je ve velkovýkrmně, zde skot postupně tloustne, aby po dosažení správné váhy šel na porážku. Opět zde hráč dostává možnosti, jak si práci ulehčit a získat tak více peněz. Možnost přimíchání růstových hormonů do potravy pomůže s vykrmením dobytka, přidání průmyslového odpadu ulehčí sójovým polím atd.

Zpracované maso z výkrmny jde do fastfoodu. Zde se hráč musí starat o hladký chod celé prodejny. Najímá zaměstnance (není náhodou, že se ve hře většina rekrutuje z afroamerických či asijských komunit), kteří připravují pokrmy a následně prodávají. I zde může dojít k problémům. Zaměstnanci se po čase začnou nudit a nakonec jsou i prací otrávení. Když nepomůže motivace cukru a biče, tak se zaměstnanec vychodí a jeho místo nastoupí nový neopracovaný a šťastný, že dostal práci.

Poslední obrazovka je sídlo společnosti, kde se schází rada investorů, kteří bedlivě dohlížejí na chod podniku a hlavně na zisky. Dále se zde nachází oddělení styku s veřejností, které může sem tam někoho uplatit, aby modifikované potraviny splňovaly přísné normy apod. Poslední částí v budově je marketingové oddělení. Zde se vymýšlejí poutavé (podprahové) reklamy a slogany, aby přitáhly co nejvíce zákazníků.

Ačkoliv se hra snaží upozornit na zločinné (přinejmenším nemorální) konání společnosti, daří se jí to pouze z části. Jednak výběrem vizuálního zpracování (což je do značné míry dáno flashem), hra vypadá jako pro děti a drastičtější zpracování by ji neuškodilo. (I když je to třeba záměr a parodie na McDonalds, který taky využívá líbivých barev a málo koho napadne, co se odehrává za nimi.) Další věcí je, že je hra zbytečně komplikovaná a po čase ji hráč začne vnímat spíše jako klasický tycoon, protože neustálé požadavky na řešení problémů mu nedávají čas nad obsahem přemýšlet. Proto po čase bude automatiky s každým novým sojovým polem zapínat tlačítko genové šroubovice, aniž by se nad tím více zamýšlel. Na druhou stranu je hra docela zábavná a určitě stojí za to se nad ní pozastavit: „Je to skutečně tak tragické?“ Přinejmenším si vyzkoušet jak dlouho hráč vydrží, než zkrachuje bez použití nedovolených látek.