The Migrant Trail

     K analýze počítačové hry jsem si vybrala hru s názvem The Migrant Trail. Jde o poměrně jednoduchou a časově nenáročnou flashovou hru, která se spouští přes webový prohlížeč a je určena pro jednoho hráče. The Migrant Trail je realistická hra, zabývající se problematikou ilegálního přistěhovalectví lidí v blízkosti mexicko-amerických hranic. 

     V úvodu hry si hráč může zvolit, zda bude představovat právě jednu z postav ze skupiny migrantů nebo naopak pohraniční policejní hlídku. Každá postava je nejprve krátce představena v prologu, jenž obsahuje např. informace o tom, co je důvodem migrantů k překročení hranice a proč si pohraniční hlídači vybrali právě tuto práci, tzn., že každá postava je originální a má svůj osobní příběh. Příběhy migrantů jsou natolik rozmanité, že se zde objevují např. lidé, kteří ve své zemi páchali nějakou trestnou činnost, a proto se snaží utéct. Někdo jiný zase potřebuje pro své nemocné dítě peníze na operaci, které ve své zemi není schopen normálně vydělat, a tak se potřebuje dostat do Spojených států, kde to je pro něj snazší. To může ovlivnit nejen výběr postavy, ale i vyvolávat v hráči různé emoce a otázky morálního charakteru, zda si ten či onen migrant vůbec zaslouží jeho pozornost, či nikoliv.

     Role migranta je v této hře tedy zcela jasná – hráč musí překročit hranice a vyhnout se přitom všem možným nebezpečím nehostinného prostředí pouště, včetně pohraniční policejní hlídky. Jak už jsem zmínila, The Migrant Trail je hra, která patří mezi ty jednodušší, co se týká např. ovládání myší, nicméně hráč se setkává i s náročnými úkoly, vyžadujícími kritické myšlení a schopnost správného rozhodování v kritických situacích – např. volbu menšího zla. Dosáhnout úspěšného cíle totiž není zase až tak lehké. Hra je časově omezena a cesta příliš dlouhá a náročná, tzn., že migrant ve hře často umírá, protože hráč nezvolil dobré vybavení a potraviny nebo je naopak batoh moc těžký a zpomaluje přesun celé skupiny.  Příkladem může být rozhodnutí, zda nechat zraněného člena skupiny na místě a pokračovat bez něj, aby to neoslabilo či neohrozilo celou skupinu nebo zda vypít znečištěnou vodu, když migrantům hrozí dehydratace. V této hře totiž platí, že pokud se rozhodnete špatně, nemilosrdně následuje smrt. Kromě prologu, o němž jsem se zmiňovala na začátku, se ve hře objevuje také epilog, který popisuje životní příběhy těch, kterým se šťastně podařilo dojít do cíle. 

 

     Pokud se hráč rozhodne změnit postavu z migranta na pohraniční hlídku, bude to mít o něco jednodušší. Jeho úkolem je totiž pouze hlídkovat v policejním voze, zabraňovat migrantům v překročení hranice, pomáhat jim v případě zranění, hledat odhozené předměty, vedoucí k nalezení živých, či sbírání pozůstatků již mrtvých migrantů. U každého pohraničního hlídače se také zobrazuje statistika, obsahující informace o tom, kolik migrantů bylo zadrženo, kolika z nich byla poskytnuta první pomoc, kolik jich zemřelo a kolik hlídka ujela kilometrů.

  

     Přesto, že se jedná o počítačovou hru, od které se určité pobavení primárně očekává, téma této hry zábavu vylučuje. Hra The Migrant Trail v sobě totiž nese mnohem hlubší význam, protože jejím prostřednictvím můžeme nahlédnout do problematiky, která je celosvětově diskutovaná a kontroverzní, a udělat si tak obrázek o tom, v jakých podmínkách migranti přežívají, do jakých situací se mohou dostat, co je vůbec k migraci vede a proč riskují, že je to může stát život. Hra vybízí hráče k tomu, aby se nad touto situací zamysleli a zaujali nějaký postoj.    

   Grafické zpracování odpovídá klasické jednoduché flashové hře, která nevyžaduje tolik propracovanou grafiku, jako u jiných náročnějších her. Zde postačila pouze mapa pouště s cestami 

a pohled shora na skupinku postaviček – migrantů, kteří po těchto cestách putují za lepším životem, případně pohled shora na vůz pohraniční hlídky, která pátrá po migrantech, ukrytých v poušti. Působivé a stěžejní je dle mého názoru použití autentických fotografií a záběrů z videokamer, které se v průběhu samotné hry, stylizované, dalo by se říci, do komiksové podoby, různě objevují a prolínají s dějem a významně tak dokreslují celkový dojem z hraní. Na těchto realistických fotografiích a záběrech můžeme vidět např. zranění v podobě puchýřů na nohách, bodnutí škorpionem, popíchání od kaktusů, vzpomínky na rodiny, které často tyto lidi provázejí atp. To vše doplňují ještě vyskakující okna, obsahující různé statistické údaje a skutečné pravdivé informace o ilegální migraci. 

 

     Akustický doprovod také není nijak náročný, po většinu doby je slyšet šumění větru, hudba je monotónní, nudná, tematicky se neváže k tomu, o čem hra pojednává, nefunguje jako dramatický prvek, nevyjadřuje radost nebo smutek, nedokresluje atmosféru, ale ani neodvádí pozornost 

od důležitosti vlastního sdělení této hry.  

     Závěrem bych k tomuto dílku dodala, že nelituji, že jsem si hru zahrála, byť mě příliš nebavila, 

je v podstatě stereotypní a nudná, chvílemi ve mně vyvolávala otázku, zda bych ji dohrála, kdybych si ji vybrala náhodně a dobrovolně. Nejsem si jistá, zda to je vhodný způsob, jak vyjádřit vážnost tohoto tématu, kterým ilegální migrace bezpochyby je. Alespoň oceňuji, že pokud je hra The Migrant Trail směrována na děti, řeší důležitá společenská témata celkem citlivým a inteligentním způsobem, není to žádný krvák. Obávám se ale, že na některé hráče může hra zapůsobit natolik negativně, 

že je odradí dříve, než ji vůbec stihnou dohrát nebo se k ní už nikdy nevrátí. Zajímavým a oživujícím prvkem by dle mého názoru bylo, kdyby byla hra určena pro více hráčů, kteří by spolu komunikovali přes internet. Hra by tak byla mnohem více akční. 

Hana Vašíčková     UČO: 322567