Michal Zbranek
396337
My life as a refugee je hra vytvořena organizací UNHCR (United Nations High Commissioner for Refugees) s podtitulem "Have you got what it takes to survive". Už z názvu hry a organizace je jasné, že hra se bude zabývat utečeneckou otázkou. My life as a refugee se tedy snaží obeznámit širokou veřejnost s tím, jak těžký život musí prožívat utečenci. Hra je dostupná pro mobilní platformy Android a iOS a funguje na principu sledování příběhu jednoho ze tří možných utečenců pomocí životních rozhodnutí, která nás pak vedou dále v příběhu.
Po spuštění hry stojí hráč před prvním rozhodnutím, a to výběrem hlavní postavy. Na výběr je Merita (27 let), která čeká už své třetí dítě a je uvržena do válečné vřavy, která její rodinu dostává do ohrožení. Teď už bez manžela musí bojovat o holé přežití. Paulovým (15 let) snem je stát se doktorem, tento sen se ale stává méně reálným s tím, jak válka vrcholí a jeho kamarádi jsou nuceni stát se dětskými vojáky. První jeho těžké rozhodnutí bude opustit mladšího bratra, nebo s ním zůstat. No a nakonec je tu Amika (24 let). Její nejlepší kamarádka byla znásilněna a Amika začne hlasitě vyhlašovat svůj názor na ženské práva, což se samozřejmě nelíbí autoritám. Amika je uvezněna, následně propuštěna a příběh začíná.
Hra nás tedy uvede do pozadí každé postavy a následně už začínáme s výběrem jedné ze dvou až tří možností, což je hlavní mechanikou hry a posuvnou akcí ve vyprávění příběhu. Důležitější rozhodnutí jsou omezeny časovým limitem třiceti sekund, aby zdůraznily vážnost situace a potřebu rychlého rozhodnutí. Taktéž připomínají způsob života, se kterým mají utečenci rozhodně bohaté zkušenosti. Každé rozhodnutí vyústí v jiný vývoj příběhu. Někdy se dostaneme ke konci velice rychle, někdy má příběh dlouhého trvání. Někdy je možné dostat se do bezvýchodné situace končící například smrtí, nebo je na výběr jediná možnost posunu vpřed a hráč tak pouze čte vývoj příběhu bez možnosti ovlivnit příběh. Každý další posun příběhu obsahuje textovou informaci o časovém intervalu, který uplynul od posledního rozhodnutí. Může jít o rozmezí v rámci dnů, nebo také roků. Vybírání možností je v podstatě jediný způsob interakce hráče s postavou. Žádný průchod prostředím, mise, sbírání předmětů, interakce s postavičkou a levelování, které známe z jiných her. Pouze klikání na jednu z možností a čtení textu.
Grafická stránka hry spočívá ve sledu namalovaných obrázků popisujících průchod příběhem. Obrázky jsou velice pěkně nakresleny a kvalitně podtrhují atmosféru hry. Připomínají komiks a považuji je za velké plus hry. Taktéž se mi líbily zajímavé informace ohledně světa utečenců ve spodní liště. Obsahují zajímavé statistiky a otázky tipu "Did you know". Tímto si hra u mě šplhla, jde totiž o rozhodně lepší volbu, než spodní lišta plná reklam. Co bohužel nepovažuji za plus je absence zvukové stránky hry. Nepamatuji, kdy naposledy jsem narazil na hru bez zvukové stránky. Stejně tak se mi nelíbilo, že až příliš často jsem došel k fixnímu bodu v příběhu, ať jsem se snažil, jak jsem chtěl. Úvodní posloupnost několika rozhodnutí se tedy dost čast později zase spojí. V podstatě vždy, když se člověk snažil ve hře skrývat, byl zabit. Takže ve skutečnosti výrobce hry propagoval útěk více jak kterokouliv jinou možnost životního rozhodnutí, jelikož to je zřejmě jediný způsob záchrany života. Následně se také často po útěku objevil pracovník UNHCR, který se očividně pokaždé teleportuje tam, kde je potřeba.
Hru jsem bohužel nijak neprožíval, nevzbudila ve mně nějaké uvědomění, lítost. Jednoduše jsem ji jen proklikal. Což rozhodně nebylo záměrem autorů hry. Herní menu obsahuje možnost opětovného výběru jednoho ze tří startovních charakteru, začít současný příběh znovu, facebookovou stránku UNHCR, portál organizace zabývající se utečeneckým problémem, informace o UNHCR a možnost přispět organizaci nějakou částkou na chod. Systém funguje na principu ukládání v každém přechodu na novou stránku hry. Možná by se mi víc líbily nějaké checkpointy, je ale pravda, že vzhledem k nenáročnosti hry jsou asi zbytečné. Hráč tedy po opětovném spuštění hry pokračuje na místě, kde předtím skončil. Po ukončení příběhu se objeví obrazovka s nápisem "This is no game", videem s Angelinou Jolie a tlačítky pro příspěvek organizaci, dalších informací a spuštění příběhu znovu.
Hra se tedy ve výsledku pokusila informovat o utečeneckém světě a zvětšit povědomí lidí o něm. V tomto ohledu pravděpodobně splnila svůj účel, ale to je tak vše. Když ji srovnám s hrami platformy Android, nevychází ze souboje moc dobře. Funguje ale lépe, než kdyby organizace vydala pouze sérii článků o utečeneckém problému. Bohužel ale až moc průhledně propagovala vývojářskou organizaci a nebyla objektivní a reálná, čehož si určitě spousta hráčů všimne.
No comments:
Post a Comment