Pro svou analýzu jsem si ze
tří her vybral hru nazvanou The Migrant
Trail, jež se věnuje tématu migrace. Konkrétně se hra zabývá nástrahami migrace
mezi mexickou a americkou hranicí, jež musí hráč strategicky překonat.
Cíl hry, role,
myšlenka hry, postavy:
V této flashové hře hrané přes
prohlížeč je možné hrát za dvě role. Buď můžete být migrant/ka, nebo patrol/ka
(policista/ka). Úkolem migranta je dostat se přes hranice a překonat nástrahy
pouště, přes kterou vede cesta do země zaslíbené. Rolí policisty je v hlídkovém
voze projíždět pouští, hlídat její prostor a snažit se buď migrantům zabránit
v překročení hranice, podat pomoc raněným, anebo identifikovat pozůstatky
těch, co túru nezvládli.
Myslím si, že hlavním posláním
této hry (na rozdíl od většiny her) není zabavit hráče, ale spíše je upozornit
na to, jak celá situace migrace mezi mexickými a americkými hranicemi vypadá a informovat
hráče o dané problematice. Neříkám, že zábavnost není důležitá, avšak její
význam je utlumen edukační složkou, která je v této hře významnější než u
většiny jiných her.
Edukaci přispívá mechanika v podobě
mnoha vyskakovacích textových oken, které jsou do hry zakomponovány. Hned na
začátku hry, obdržíte statistické informace o nastalé situaci. Hráč se tedy
ihned může vžít do situace, a hru tak prožívat ještě silněji. Kromě autentického
přiblížení dané situace, se mi nejvíce líbí přiblížení postav, za které hráč
hraje. Obzvláště pak, když si ve hře vyberete roli migranta. Každý z nich
má totiž odlišný příběh. Postupně se tedy hráč dostává do situace, kdy se mu už
sice podařilo dostat aspoň s jednou z postav do bezpečí, avšak stále
má chuť hrát dále, protože se chce dozvědět příběhy ostatních členů migrantské
skupiny. Hráč chce vědět, co migranty do této situace přivedlo a snad i morálně
posoudit, zda je tato cesta oprávněná, či nikoliv. Například, postava Diega
byla z USA vyhoštěna kvůli potyčkám a rvačkám. Cestování Diega tak,
alespoň v mých očích, nebylo až tak vynucené, jako například u Francisca.
Toho k cestě do USA přinutilo onemocnění syna. Aby měl Francisco na zaplacení
operace, jež by synovi zachránila život, musel se vydat do USA, kde by byl
schopen vydělat mnohem více peněz.
Další výhodou hry je, že
postavy nemají jen odlišná jména, vzhled a příběh, ale i startovní pozici.
Dostat se do USA za postavu Diega je „nejjednodušší“, protože je mladý, silný
muž, kterému na cestu přispěli strejdové. Naopak pozice Josefata je ztížena
nejen fyzickými silami, ale i financemi.
Role migranta - Před
cestou:
Samotná hra začíná v kempu
poblíž hranice, v němž je Vaším úkolem nakoupit si suroviny, jež budou na
cestu potřeba. Připomeňme si, že hra může skončit buď:
a) Úspěšným
doražením na místo určení
b) Chycením
policií (zatknutí, vyhoštění)
c) Vyčerpáním
některé z životně důležitých fyzických sil (voda, energie, fyzická síla,
odhodlanost)
d) Zraněním,
které zabrání v pokračování
Výběr surovin je pak kritický právě vzhledem k bodu
„c“. Na výběr máte z několika rozličných surovin (s odlišnými
vlastnostmi), jež hráči pomáhají k udržení potřebné hladiny vody, energie,
fyzické síly a vůle. Jakmile se některá z těchto hodnot dostane na nulu,
Vaše snažení končí. Jelikož máte omezený počet financí, musíte si rozmyslet,
jaké suroviny nakoupíte.
Své postavě nesmíte zapomenout
koupit ani oblečení (bod „d“), jako jsou boty, kšiltovka, košile, či bunda,
které Vás budou chránit před kaktusy, škorpiony a sluncem.
Pokud nakoupíte příliš mnoho
surovin, Váš baťoh bude těžký a zpomalí tempo chůze, což by nejenže více
vyčerpávalo Vaši postavu, ale také by dalo více času policii, aby objevila Vaši
výpravu.
Role migranta - Cesta:
Po nakoupení surovin se Vaše
skupinka vydává na samotnou cestu. Zde čelíte mnoha nečekaným situacím a těžkým
rozhodnutím. Snažíte se sice směřovat na sever, avšak někde narazíte na
policii. Vy se pak musíte rozhodnout, jestli budete riskovat a doufat, že kolem
patrolů proklouznete, anebo se otočíte zpátky a ztratíte tak drahocennou energii.
Do toho všeho v poušti
můžete narazit na různé situace. Některé pozitivní, jiné negativní. Tou
pozitivní mohou být např. aktivisti, kteří Vám dodají barel vody. Horší pak je,
když na své cestě potkáte rančera. Ten informuje policii, která získá větší
rozhled na mapě a snáze Vás objeví.
Ve hře je i několik situací,
ve kterých se hráč musí rozhodovat podle situace. Například můžete narazit na
barel s vodou pro dobytek. Pokud ji vypijete, doplní Vám hydrataci těla,
avšak ubyde Vám fyzická síla, jelikož voda pro dobytek není úplně čistá a
zdravá. V průběhu hry se dostanete i do složitých morálních rozhodnutí.
Například, když jednoho z členů posádky bodne škorpion, je jen na Vás, zda
mu dáte svou injekci antibiotik, nebo si ji budete šetřit pro případ nouze.
Všechny tyto situace jsou zobrazovány
skrz mechaniku vyskakovacích oken s krátkými videi, jež ještě více
podtrhují situaci, do které jste se dostali. Na videích můžete vidět třeba
puchýře, jež si někteří členové výpravy přivodili, či vzpomínky na rodinu,
které Vám přidají odhodlání cestu úspěšně dokončit.
Myslím si, že výše zmíněné zobrazování mechanik v podobě videí ve hře nastávají náhodně. To mi však vůbec nevadí, jelikož si
myslím, že v reálném putování nastává vzpomínání na rodinu, či zvrtnutí si
kotníku, opravdu více méně náhodně a nedá se dopředu příliš ovlivnit. Díky
tomuto jsem si například uvědomil, že ať už se člověk na cestu připraví
sebelíp, často je v určitých situacích odkázán na náhodu a štěstí. Podobně
na mě hra zapůsobila i v situaci, kdy jeden z členů posádky chytl trn
do nohy. Ze začátku bych tohoto člověka nechal v poušti, aby nezdržoval
celou skupinu a pragmaticky tak zvýšil šanci na záchranu většiny. Avšak, když
už jsem znal více příběhů, tak mi bylo líto nechat Francisca v poušti.
Chtěl jsem jej zachránit za každou cenu a nechat jej ve skupince, přestože ji
zdrží. A právě takové pocity, či změny postojů, rozhodnutí by hra
v hráčích měla vyvolávat.
Role policisty:
Na této roli se mi líbí, že
hrajete opět za různé postavy, s různými příběhy a v průběhu směny v
poušti nacházíte různá vodítka. Někdy je to mrtvý migrant, jindy „jen“ raněný,
kterému zachráníte život, jindy náznak toho, že místy nedávno prošla skupinka
migrantů. Vy se můžete vydat po stopách a najít tak celou skupinku. Na konci
šichty dostanete statistické informaci o ujetých kilometrech, nalezených
vodítcích a zachráněných migrantech.
Negativa hry:
Hra má však i svoje
nedostatky. Například, mapa pro přesun je vždy stejná. Myslím si, že i když se
asi putuje přes stejnou poušť, konkrétní stezky by se v průběhu let měli
měnit. A to nejen kvůli přírodním vlivům, ale i tomu, aby policie nemohla snáze
vystopovat migranty. Navíc, policie je vždy na jednom konkrétním místě, stačí
se mu tedy vyhnout a hra je pak víceméně o přežití v nehostinných
podmínkách (pokud postupujete přímo na sever). Dále mi trochu vadí, že náhodně
nastalé situace vyskočí na obrazovce úplně z nenadání. Podle mě, migranti už
z dálky vidí, že na určitém místě je něco nezvyklého, avšak z dálky to
nejsou schopni identifikovat. Proto bych na mapu udělal otazníček, který by
naznačoval, že se při vstoupení na ono místo něco stane. Hráč by tedy dopředu
věděl, že se něco stane, nevěděl by však konkrétně, co to bude. Zajímavé by
bylo i to, kdyby se v rámci skupiny měnily role. Jednou bych byl vedoucí
já, podruhé bych byl jen obyčejný migrant, který musí poslouchat velitele. Myslím
si, že taková situace v realu také nastane a mohla by v hráčích
častokrát vyvolat rozhořčení z nesprávného rozhodnutí velitele. Výše jsem
oceňoval náhodnost toho, co se stane, avšak určité věci by mohly být fixně
dané. Například, každých 24 hodin bych měl mít možnost se rozhodnout, zdali
budu putovat v noci, nebo jestli si odpočinu. Trochu více strategie do hry
by vložila možnost zkažení surovin. Například tuňák v konzervě by nemusel
vydržet putování dlouhé 96 hodin a 55 mil v nehostinné, horké poušti, a
mohl by se zkazit.
Závěr:
Celkově hru můžu hodnotit
veskrze pozitivně. Do jisté míry byla zábavná (později už stereotypní) a především
mi zábavnou formou přiblížila situaci mexických migrantů. Věci, které jsem hře
vytýkal, byly spíše drobnosti, kterými by se dala vylepšit, nešlo však o nic
zásadního. V mém hodnocení by dostala 70%.
Jaroslav Ševeček, UČO: 427013
No comments:
Post a Comment