Radek Toman, 438208

The Migrant trail

     Hra se odehrává v Sonorské poušti (Sonoran desert), kde se střetávají skupiny uprchlíků a patroly. Hra je zde zasazena, protože je to hranice Mexika a Arizony, a je častým bodem pro přechod. Je celá založena na realitě, co se týče příběhů lidí. Hra nám nabízí dva módy, imigranty a patrolu. Nejdříve rozebereme imigranty a posléze patrolu, protože jsou velmi rozdílné.

     Migrantů je ve hře 12, ti jsou rozdělení do 9 jednotlivců a 3 dvojic. Začíná se s těmi mladými, zdravími a poměrně bohatými, a pokračuje se přes méně zdravé a majetné. Každý má svůj příběh, proč chce přejít hranice a dostat se do USA, často jsou v tom peníze a rodina. Ani jeden z nich není politický utečenec nebo nějak opresi od systému nebo gangů, což je hodně realistické, když vezmeme situaci Mexika. Hru provází fotky z reality, jak žily, o jejich cestě a o jejím konci. Než se však vydají na cestu, mohou si nakoupit zásoby, a hodí se utratit všechny peníze, během cesty se už nedají nijak použít. Můžete si nakoupit oblečení, které chrání před sluncem, terénem a rychlou únavou. To se nijak po cestě nezničí a je užitečné, snad až nezbytné. Druhou věcí jsou zásoby, jídlo, pití a léky. Jídlo je samozřejmě trvanlivé a nejlepší jsou vídeňské párky. Dodávají nejvíce energie, jsou poměrně lehké a vyplatí se více než ostatní jídla. Máte totiž omezené místo a to váhově, a čím více toho nesete, tím rychleji se vyčerpáte, a jdete pomaleji. Pak je zde samozřejmě voda, a také Suero, voda s elektrolyty která nedává tolik hydratace jako voda, ale dodává i energii. Jako lék je tu jediná věc, antibiotická mast. Po nákupu začne přímo chůze. Vaši skupinu vede Kojot, což je označení převaděčů v této oblasti. Každou hru jdete jako celá skupina všech lidí, za které můžete hrát, a vy se staráte o toho vybraného. Také, aspoň se mi zdá máte částečně úlohu již zmiňovaného Kojota, protože když jdete po cestě a narazíte na křižovatku, jste to vy, co určuje směr a při náhodných událostech vy určujete osud skupiny či jedince. Vaším cílem je místo pro vyzvednutí, které je vždy na stejném místě ve stejné vzdálenosti, 33, 5 mil od vašeho startu. Vaše postava má čtyři statistiky, Hydrataci, Energii, Fyzičku a Vůli. Pokud nějaká z nich vyprchá, je s vámi amen ale od toho máte své věci a rozhodování. Hydrataci doplníte vodou, jablkem, či Suarem a je to vyřešeno. Navíc, hra vám často dá náhodné setkání s humanitární pomocí, v podobě dobrovolníků, barelů s vodou, nebo okolo jdoucích hodných lidí. Zde je tu menší problém se zásobami, od každé můžete nést maximálně 5 kusů, i když máte dva lidi. A když máte na začátku 5 vod, a zrovna potkáte vodu sebou třikrát, docela to naštve, a ani ji nejde hned vypít, propadne. O vodu není často nouze, horší je to s energií. Ta se doplňuje jídlem, a jsou na ní jen dvě události. Buď spánek v noci, nebo snězení kaktusu. První vám sebere hodně hydratace a posune v čase, druhá možnost je jít přes noc, kdy půjdete trochu rychleji a nebude vám to ubírat tak hydrataci ale více energii. Kaktus vám doplní trochu hydratace a energie, ale poškodí fyzičku. Tato volba je doprovázena obrázkem člověka, kterého ošetřuje patrola a vytahává mu trny z pusy. Fyzička určuje částečně vaší rychlost a odolnost na další akce. Vaší nejlepší obranou je bunda, která funguje jako „zbroj“ před kaktusy a jiným poškozením. Fyzičku lze doplnit pouze antibiotiky. Také je zajímavé že nikdo jiný antibiotika nenese, protože i zbytek lidí se může zranit, a zde přichází morální dilema. Máte na výběr, buď to tak necháte a jdete i se zraněným. Nebo jim můžete dát mast a jde se jako by se nic nedělo. Poslední je nejdrsnější, necháte je v poušti, prostě je opustíte. Je jisté, že zemřou, ale vy musíte dál, máte sen. V jednu chvíli jsem zjistil, kdy někoho nechám za sebou pro přežití skupiny. Když někdo má trn v patě. Trn totiž nelze léčit a snižuje rychlost celé skupiny, a to je zásadní věc v této hře, rychlost. Za jednu postavu mě chytla patrola, váš nepřítel protože když vás chytí, tak jste všichni, co jste spolu deportováni, a byl to pěkně drahý výlet do pouště. Cena za člověka je 2500 dolarů, 1200 předem a zbytek na místě kde končíte. To bylo jen díky ženě, co měla trn v patě (později jsem se dozvěděl, že i artritidu), a nechtěl jsem ji nechat zemřít, protože předchozí přeběhy dopadly dobře pro všechny. A tak jsme v podstatě „prohrály“ ale byli jsme naživu. Smrt se dostavila při dalším pokusu. Tam se má sestra stala obětí trnu, váhal jsem půl minuty, ale nakonec jsem jí musel nechat za sebou. Zbytek skupiny dorazil v pořádku, sestru ani nenašly, její ostatky. Nadia to nesla celkem dobře. Další pokusy byli horší, umíralo se, a hodně i moji přímí svěřenci. Dehydratace, hlad, únava. Když zemřete, vidíte, jak dopadly ostatní, zda byli chyceni, zemřely nebo se dostaly k pick up pointu. Hra ale nebere potaz jak daleko, zemřete od cíle. Za jednu postavu jsem díky drogám co nám dal, Kojot pro větší rychlost zemřel 1,3 míle od cíle. Jen 3 lidé se tam dostali, zbytek zemřel nebo chytily. To mi docela vadilo, ano jsou neschopný, protože nikdo nenese léky, a jsou závislý jen na vás.

     Za každou postavu je vám počítán čas, jak dlouho jdete a kolik ujdete. Nejrychlejší to byl ve chvíli, kdy jsem všechny zraněné nechal za sebou (i zmíněnou sestru), jen 58 hodin, a 55 mil. Nepotkal jsem totiž patrolu, která má velký okruh pátrání a když se do něj dostanete je s vámi konec, hned k vám dojedou a zavřou. Nejdéle trval můj pokus 151 hodin, o délce 58 mil, kde jsem zemřel díky drogám. Teď se podíváme na hru za patrolu.

     Za patrolu lze hrát jen za tři lidi, 2 muže a jednu ženu. Mají také své příběhy, proč to dělají, a nikdo z nich není proti imigrantům, že by je neměli rádi. I když to není nejlepší práce, pomáhají těm lidem, i když je vrátí zpět. Hra probíhá jízdou v autě, kdy vidíte v zeleném okruhu stopy na které, když kliknete, můžete najít uprchlíky, stopy po nich, jejich ostatky a tím získat body. Nemáte palivo a ani další statistiky, jen čas, 5 minut, které simulují 5 hodinové směny. Každá akce vám ubírá čas, čím víc pomáháte poskytováním první pomoci, jídlem a vodou. Na konci vidíte, kolik jste jich zatkly, našly mrtvol a kolik jich zemřelo. Zde mě zarazilo to, že vždy bylo hodně mrtvých, ať jste jich zachránily, kolik jste mohly. Zkusil jsem celých pět minut jen jezdit maximální rychlostí a ignoroval cokoliv. Najel jsem celkem 248 mil, a nikoho nezachránil, zemřelo „pouze“ 21 uprchlíků. Podobná čísla byla i při zatčení třeba 10. Celkově to bylo více jednotvárné než za uprchlíky, a i kratší a méně emoční.

     Celkově tato hra dává reálný pohled na přebíhání hranic, hlavně obrázky z reality, které doprovází každou akci a scénu, a nebojí se ani koster a zranění. To je asi největší dopad na emoce této hry, a to že každý z příběhů je založen na realitě. Hlavně hra vám neříká vše, na co se jde podívat. Třeba na mapě, kde vidíte kolik, lidí zemřelo, za patrolu, je možné kurzorem najet na křížky a zobrazí se, zda je oběť známá a co se jí stalo. Což mě dostalo, protože jsem to zjistil náhodou. Bylo při pokusu nikomu nepomoci a kolik mohu najet kilometrů, necítil jsem se zrovna nejlíp. Stejně když jsem nechával ostatní umřít, jen abych se já dostal do USA a pak zklamal, nebo zemřel. Hra na to jak je malá, je poměrně komplexní a zprostředkuje podle mě docela dobrý popis přeběhu, tomu i pomáhá hudba která je dle situace depresivní či veselá. Další hodnota co se mi líbí, že je to vázané na konkrétní místo a v naší době, a nepokouší se rozebírat další filosofické a sociální otázky, jde o přežití a co pro něj uděláme.