My Life as a Refugee

Daniel Ťok, 449263

My Life as a Refugee je herní mobilní aplikace na platformy Android a iOS, navrnutá asociací United Nations High Commissioner for Refugees, založenou v roce 1950. Hlavním úkolem této organizace je pomáhat uprchlíkům po celém světě v překonávání jejich nesnází.


Při vstupu do hry nás uvítá intro, které říká, že se denně rozhodujeme o spoustě věcech, ale teď si představte, že budete nuceni utéct z domova od války, a každé vaše další rozhodnutí může být otázkou života a smrti. Jste ochotni přežít, ať to bude stát cokoli?

Toto nám již napovídá, že nám hra umožní vtělení do postav, které byly nucené, vlivem určitých okolností zemřít, nebo opustit svojí zemi. Konkrétně nám hra dává na výběr ze tří postav, s kterými můžeme sdílet a spoluvytvářet jejich příběh. Jmenují se Merita, Paul a Amika.

Merita je vdaná těhotná žena, která žije se svojí rodinou a blízkými ve městě, které postihne válka. Žena se dozvídá, že její muž byl zabit, a tak čelí rozhodnutí, jestli půjde hledat tělo svého manžela nebo v zájmu rodiny utečou z města. Toto rozhodnutí ovlivňuje další fáze narativu a další jiná rozhodnutí.


Paul je mladý patnáctiletý hoch, který touží stát se v dospělosti doktorem. Tento sen se mu rozpadne ve chvíli, kdy do jeho vesnice přijíždí rebelové, kteří chlapce jeho věku berou do vlastních řad. Paulovo první rozhodnutí tedy bude, jestli se přidá k rebelům, nebo uteče s mladším bratrem a bude čelit hrozbě smrti při případném chycení.

Amika je žena se dvěma dětmi, která je světkem znásilnění její nejlepší kamarádky. Amika na popud této události, začne veřejně mluvit o právech žen, což se nelíbí místním autoritám a budou se jí snažit umlčet. Amika to vycítí a je jenom na ní jestli to bude přehlížet, nebo se pokusí utéci.



Tyto tři příběhy pak pokračují sériemi rozhodnutí. První rozhodnutí je v podstatě nejdůležitější, protože se většinou rozhodujeme o tom, co vlastně uděláme v širším kontextu a je to hlavní usměrnění nadcházejícího narativu. Toto rozhodnutí je také jako jediné časově omezeno na třicet sekund, což mělo zřejmě navodit pocit napjatosti situace, to se podle mého názoru zcela nepovedlo. Raději bych uvítal složitější situace při rozhodování. Odpovědi, které vám hra předkládá, jsou předvídatelné a předvídatelné je i to, kterou vyberete, pokud tedy nejste sebevrah. Další rozhodnutí jsou podle mě ještě fádnější, navozují pocit, že to příliš nemění směr děje. To navíc potvrzuje linearita a chudost všech tří příběhů, opakující se rutiny života uprchlíkova, jako hledání jídla, cestování, hledání pomoci, útěk přes hranice, asimilování na nové prostředí a hledání práce. Některé akce ve hře naprosto postrádají logiku a jsou nepravděpodobné nebo nemožné. I když se hra snaží viditelně projevit emoce a soucit k uprchlíkům, úplně se jí to nedaří, vzhledem k velice malému počtu informací které máme o našich hrdinech na začátku hry. V popisu každého uprchlíka se dozvíme pouze jak početnou rodinu má, jeho jméno, věk a stav ohrožení v kterém se naskýtá. Vizuálně hra vypadá jako jaký si interaktivní komiks v kreslené podobě, kde většinou vidíme hlavní postavu v prostředí vhodném pro danou situaci. Některé situace obsahují i fotky. Emocionální stránce hry nepomáhá ani totální absence zvuku. Osobně mi to nevadí, protože většinou poslouchám svou hudbu, až na výjimky, kdy je hra založena na emocích, narativu a auře okamžiku, na čemž by tato hra stavět měla a je to podle mě velká absence. Není to hra, ke které se budeme vracet a hrát jí znova a znova se svými přáteli. Pár z těchto věcí jí ale můžeme odpustit, když zjistíme, že hra nebyla určena ani tak pro to aby nás bavila a získala tím co nejvyšší počet hrajících. Hlavním účelem této hry je poučit a obeznámit širokou, a vhledem k herní aplikaci i mladou veřejnost. Jistým vodítkem nekomerčnosti je i to, že hra neobsahuje zcela žádné reklamy. Poučení a informativnost můžeme ve hře najít v tzv. “Did you know?”. “Did you know?” je popisek reálného faktu o uprchlících např. Věděli jste, že známý fyzik Albert Einstein byl také uprchlík? To je zobrazováno přímo ve hře, v různých slidech.



Hru My Life as a Refugee dělá hrou v podstatě jen to, že je interaktivní v tom smyslu, že nám dává na výběr. Ovládací prvky se zde vyskytují minimálně. Hra se ovládá textově, pomocí dotykového displeje vybíráme předvolené odpovědi na otázky, které nám hra předkládá. Svými rozhodnutími měníme děj. Někdy může hra skončit relativně šťastným koncem, když se ale rozhodneme špatně, hra naopak muže skončit velice rychle. Hru jsem testoval na zařízení Samsung Galaxy Note N7000, který má úhlopříčku 5,29. S takto velkým displejem jsem měl docela problém s ovládáním, hlavně v menu. Hra se také nepřizpůsobuje natočení mobilu, jde hrát pouze kolmo.


Na konci hry nám autoři sdělují, že toto není hra, ale čirá realita. Miliony uprchlíků se v této době snaží přestavit jejich životy a ty můžeš pomoci. V reakci na to bych rád poznamenal, že podle mého názoru hra ukazuje pouze jednu stranu mince a příchod migrantů pouze pozitivuje a považuje to za nutnost. Značná populace lidí je opačného názoru tvořeného z obav nepřizpůsobivosti jiných kultur.

Když hru porovnáváme v tom měřítku, v kterém si stanovila cíl, tedy povrchově informovat mladou veřejnost o strastech, které můžou doprovázet lid rozvojových zemí, spojenou s potřebou jim pomoci, tak si myslím, že byla úspěšná.