ART GAME (analýza hry)

V poslední době oblíbené a velice široké téma vztahu digitálních her a uměleckého díla, zapříčinilo vznik nemalého množství umělecky hodnotných artefaktů stejně jako nových netradičních přístupů ke hrám samotným. A právě jednou z těchto netradičních her je ART GAME od "Brindle Brothers", jejíž základním kamenem i cílem je co nejtransparentněji hráči nastínit právě onen vztah počítačové hry a uměleckého díla.

Hra oplývá velice jednoduchou mechanikou, která ovšem ani vnejmenším neubírá na hratelnosti. Na začátku si hráč vybírá jednoho ze tří umělců, za kterého bude hrát a s ním také jeden ze tří uměleckých oborů, ve kterém bude tvořit svá díla. Celkem hráč může vybírat ze těchto možností:

1. Cicero Sassoon – minimalistický malíř
2. Alexandra Tetranov – umělecká sochařka
3. William Edge & Susan Needle – dvojice umělců působících v oboru videoartu

Zatímco u prvních dvou případů se hráč věnuje čistě vlastní tvorbě, třetí možnost nabízí kooperaci v tvorbě v podobě multiplayeru pro dva hráče.

Na začátku hry se hráč ocitá v ateliéru vybraného umělce, kde se odehrává podstatná většina hry a přítomný prokurátor mu vysvětluje, že hledá umělecká díla pro svou výstavu. Následným přesunem k pracovní ploše začíná vlastí tvorba díla.

1. Cicero Sassoon

Mechanika tvorby každé malby je založena na klasické známé hře "Snake". Základem této hry je, že hráč se snaží nasbírat co nevíce náhodně se objevujících teček na obrazovce, zatímco po každé sebrané, se o jeden bod prodlouží a zároveň se snaží nenarazit do své "stopy", kterou po sobě zanechává.

Výsledkem a tedy i vlastním dílem ovšem není skóre, kterého by hráč dosáhnul, nýbrž právě ona stopa, která na ploše zůstane po zdánlivé prohře minihry.

2. Alexandra Tetranov

Tvorba každé skulptury, se zakládá na mechanice známé hry "Tetris". Dílky objevující se v horní části plochy a postupně se posouvající dolů, hráč může posouvat, otáčet a skládat na sebe v ploše. Každý plný řádek potom zmizí, což zpřístupní původně zaplněný prostor.

Vlastním dílem je potom útvar, který vznikne spojením na sebe naskládaných útvarů.

3. William Edge & Susan Needle

Průběh tvorby videozáznamu ve hře za tuto uměleckou dvojici spočívá v pohybu dvou objektů v prostoru, který každý hráč ovládá směrovými klávesami, dokud nedojde ke kolizi se středem prostoru.

Vzniklé umělecké dílo má potom podobu opakovaného záznamu pohybu obou objektů v prostoru od počátku až ke konečné kolizi.

Posledními fázemi hry jsou momenty kdy prokurátor (pravděpodobně) náhodně vybírá vytvořená díla pro výstavu a následně samotná výstava, kterou hráč v závěru hry navštíví.

Ke hře může hráč přistupovat hned několika způsoby. Je-li pro něj důležité hru co nejrchleji "dohrát", není postup nijak zvlášť složitý. Jednoduché herní mechaniky miniher totiž umožňují celkem rychlý postup ve hře a umožní tak hráči, hru rychle a efektivně ukončit. Pokud se ale pro hráče stává hlavním výsledek jeho práce, může hra nabídnout prakticky neomezenou herní dobu.

Tím se hráči otevírá nekonečný prostor, který může vyplnit svou vlastní uměleckou iniciativou. A to ne pouze jednou. Snad to byl záměr samotných autorů, aby ART GAME svou nenápadností vyvolala po prvním dokončení hry u hráče tendenci ji hrát znovu a znovu jen proto, aby prozkoumal všechny její možnosti a aby se ujistil, jestli prokurátor opravdu díla vybírá náhodně, nebo za tím vězí něco jiného.

U hráče/umělce se tedy vyvíjí touha objevit, co vlastně stojí za úspěšností díla. Tvoří další a další artefakty a snaží se v jejich úspěšnosti najít nějaký vzorec nebo spojitost, nějaký recept na úspěch.

Kouzlo efektivity tvorby nekonečného množství uměleckých děl, spočívá hlevně v jednoduchosti. Jde prakticky o ty nejjednodušší a základní směrové úkony, které ovládá úplně každý a na jejichž základě si hráč může osvojit sobě zcela vlastní techniku tvorby. A právě tím, že umělec v tomto případě nepotřebuje základní potřeby jako barvy, štětec, hlínu, skalpel nebo kameru, má zde z materiálního hlediska neomezené možnosti.

Opakovaným hraním lze dojít k množství poselství, které tato hra může, ale nemusí nést. Hráč může prožít jak úspěch, jehož neočekávanost má původ v izolaci a tím pádem také v naprosté nevědomosti o okolním uměleckém světě, tak nefalšované zklamání a deprivaci z neúspěchu, přestože do svých výtvorů vložil nezměrné množství úsilí a byl naprosto převědčen, že mají vysokou uměleckou hodnotu.

Prostřednictvím těchto událostí si hráč může vytvořit zcela subjektivní názor na uměleckou scénu i na smysl umění ve společnosti obecně. Úspěch i neúspěch ve hře může pramenit z racionálních hodnot, kterými se prokurátor řídí a na základě kterých si umělecká díla vybírá, ale stejně tak může být hra prostě "nefér" a nemusí dokonale ocenit hráčovo úsilí – ostatně přesně jako v reálném životě. (?!)

Jak sám autor o hře píše: "Vtip této hry je v tom, že v ní žádný vtip není. Naopak spíše podrobuje analýze umění i hru stejně, jako všechno co se děje okolo – tvorba, posuzování díla a objevování nových uměleckých směrů. Je to hra, a je to umění; je to hra o umění a je to umění o hrách."

To co ART GAME v hráči zanechá je ovšem přesně to, co je základem postmoderního umění. Jde o "reakci" jako takovou. Nejde o její povahu (pozitivní/negativní), ale o její existenci. Pro postmoderní umění je přítomnost reakce žádoucí a jak se můžeme sami přesvědčit, prakticky jediné co po sobě tato hra zanechává, je právě reakce hráče.

ART GAME nám tedy přímo neřekne, lze-li považovat hru za umění, ale nastiňuje nám ty nejobecnější aspekty umění.

Filip Daňhel, 419076