Analýza hry One Minute To Midnight

One minute to midnight je realtimová strategická hra (zkráceně RTS). Tato hra nedávno získala první příčku v soutěži Get Into Games Challenge, která byla tematicky zaměřená na protest. Hraje postavena na Unity engine. Vývojářem, či autrem této hry je George Ing z Velké Británie. Díky své jednoduchosti a jednoduché grafické úpravě by se dala snadno hrát i na tabletech či mobilních telefonech. Hra totiž jde hrát přímo v prohlížeči, staří pouze stáhnout plugin a může se hrát. Grafické zpracování je, jak jsem již zmínil, jednoduché. Herní prostředí je tvořeno barevnými kostkami na ulici, které mění barvy, podle toho, kdo je obsadí.

Děj této hry se odehrává v blízké budoucnosti, konkrétně do roku 2029, kde znázorňuje rozvrácený svět kvůli nepokojům. Do hry hráče zavede kratičký příběh, který nám řekne, že zkolabovala EU, Čína stagnuje, Japonsko rychle klesá či to, že blízký východ se zmítá v chaosu. Je třeba proto najít vůdce, kterým má být samotný hráč, který má změnit svět. Hráč má možnost mezi každou misí sledovat příběh, který je jednoduchý a omezený pouze na pár slov až vět. Ten poté říká něco ve smyslu, že je třeba vést lidí, kteří vás následují tak dlouho, dokud hráč nezmění svět. Děj se pomalu ale jistě zvrhává a hráč tak postupně může přecházet z dojmu, že dělal správnou věc až po dojem, že se z něj stává extremista.

                Prvním kolem je tutoriál, který hráče nachystá a připraví k dalšímu hraní. Následují další kola, která se stupňují. Hra má jednoduchý děj. Úkolem je pomocí tažení myši obsazovat svými přívrženci další budovy. Hra začíná zvolením hlavní budovy, ze které hráč poté rozesílá osadníky do dalších budov. Toto je taktické řešení, které je třeba si promyslet. Nejlepší je si budovu zvolit nejblíže vchodům pro zmatené občany, kteří v ten moment ještě neví, ke komu se přidat. Tito zmatení občané se poté přidávají k hráč, protože jdou nejdříve kolem jeho budovy. Kolo končí v momentě, kdy se hráči podaří „přebarvit“ na svoji stranu všechny budovy. Budovy se přebarvují v rámci toho, kdo je jejich vlastníkem. Vždy je avšak třeba sem poslat minimálně tolik obyvatel, kolik jich tam má protivník. Například, když protivník má v budově 5 obyvatel, je třeba sem poslat minimálně 5 obyvatel k obsazení. Hráč může přesouvat obyvatele do všech budov na mapě, není omezen pouze na nejbližší budovy. A to pomocí ovládacího mechanismu „click and drag“. V moment obsazení obyvatelé, kteří v budově byli, zmizí. Hra se postupně zrychluje a tím se stává těžší, protože hráč musí rychleji reagovat. Od tohoto momentu, tj. momentu, kdy se hra zrychluje už je lepší jednoduše a rychle přesouvat obyvatele, než se zabývat nějakou taktickou stránkou těchto kroků. Hráč samozřejmě může i prohrát a to v momentě, kdy on je ten, kdo ztratí všechny budovy. V takovém případě ale hráč nemusí začínat hru znovu, ale opakuje kolo, ve kterém neuspěl. Prvním kolem je tutoriál, který hráče nachystá a připraví k dalšímu hraní. Ve hře se kromě paneláků, jejichž obsazování je cílem této hry, nachází i různé speciální budovy jako je metro či satelit, které slouží k tomu, že zrychlují rychlost vašich obyvatel. Tyto speciální budovy jsou nám ale představovány postupně. Na začátku je pouhý panelák, který nemá žádnou specifickou funkci, slouží pouze k tomu být obsazen. Další budovou je letiště, ze kterého jsou vysílána letadla, která náhodně přebarvují budovy ve městě na barvu vaší ideologie. Tyto speciální budovy přidávají hře větší taktickou důležitost a jejich použití vyžaduje lepší taktické myšlení. Avšak toto taktizování je bohužel omezeno rychlostí hry. Hra na první pohled vypadá nenásilně, ale pokud má hráč při hraní zapnutý zvuk, tak zjistí, díky zvukovým efektům, že se lidé skutečně zabíjejí a jedná se tedy o násilnou revoluci.

                 Celá hra je velice dobře a vkusně podkreslena pouze klavírní hudbou, která výborně dokresluje atmosféru hry. Tato klavírní hudba je doplněna pouze o efekty, jako je ruch města, práskání skla atp., které dodávají hře tu atmosféru revoluce. Hráč má navíc na výběr možností obtížností, které dávají hráči možnost si herní čas této hry, který jako takový není z nejdelších, prodloužit možností si hru přehrát na těžší obtížnost. Hra je tedy určena spíše krátkodobější hraní.